Kousek po kousku - Charmione

1 - všechno uhasit, rozdmýchat

U snídaně Hermiona předstírala, že jí cereálie s mlékem. Ve skutečnosti jen míchala lžičkou a čas od času ji nabrala pouze s mlékem. Nikdo si toho nevšiml. Lidé se nepozorují, když snídají. Každý si hleděl svého jídla. Arthur Weasley si četl noviny. Ron rozespale mžoural do hrníčku s kávou. Ginny si opírala hlavu o Harryho rameno.
,,Zahraješ si s náma dneska famfrpál, Charlie? Navštíví nás Oliver, tak byste mohli být kapitáni," navrhl George.
,,Promiň, brácho. Dneska jdu na túru po okolí. Dlouho jsem si to tu neprošláp'." Někteří jeho sourozenci si zklamaně povzdechli. Jen Ginny trochu pookřála, protože se cítila na to, že by úlohu kapitánky zvládla. Po chvíli se znovu ozval Charlie: ,,Půjdeš se mnou, Minin?"
Všichni užasle vzhlédli od snídaně, kávy, novin, Harryho ramene. Nejdřív tázavě koukli na Charlieho, pak na Hermionu.
,,Samozřejmě nemusíš, pokud se ti nechce, zlatíčko," ujistila ji utěšujícím tónem Molly Weasleyová. Hermiona už měla té podivné péče po krk.
,,Ráda půjdu," odpověděla Hermiona. Charlie se usmál.
,,Super. Budu tě čekat v deset před barákem," rozhodl. Hermiona jen krátce přikývla a dál se věnovala svým nechutně nasáklým cereáliím, které si přála už vyhodit.

Ginny mlčky pozorovala Hermionu, jak se obléká. Hermiona předstírala, že si jejích pohledů nevšimla. ,,Cítíš se na to?" zeptala se po chvíli Ginny.
,,Ne," odpověděla upřímně Hermiona.
,,Přesto půjdeš?"
,,Ano."
Hermiona slyšela, jak si Ginny povzdechla. ,,Jak myslíš..." hlesla. Hermionu to naštvalo. Nikdo jí nemusel nic schvalovat. Nikdo neměl právo zpochybňovat její činy. Obzvlášť po těch otřesných dnech, kdy kolem ní chodili po špičkách a předstírali, že neexistuje. Přes tričko hodina mikinu, naposledy na sebe koukla do zrcadla a odešla z pokoje. V předsíni si obula tenisky a vyšla ven. Sice bylo dopoledne, ale slunce hřálo. Charlie už na ni čekal. Měl námořnické tričko a batoh. Usmíval se.
,,Charlesi, dávej na Hermionu pozor," přikázala Molly Weasleyová, která vykoukla z okna.
,,Ona se o sebe umí postarat, neboj, mami," odpověděl Charlie. ,,Tak jdem, Minin."
Šli bok po boku, Hermiona se držela metr od Charlieho. Bála se, aby si to nebral osobně, ale Charlie to nijak nerozebíral a ani ho to netrápilo, protože si vykračoval radostně a pískal si.

Zastavila se uprostřed louky a zavřela oči. ,,Křičím tak moc, až mě nikdo neslyší. Pláču tak vehementně, až se moje slzy ztrácejí ve všech slovech a pojmech. Mít tak sílu! Všechno uhasit, rozdmýchat a tak..." Otevřela oči a koukla se na Charlieho. ,,Promiň. Nesnáším, když si vydupávám pozornost. Navíc si musíš myslet, že povídám samé nesmysly."
Charlie se usmál a zavrtěl hlavou. ,,Nemyslím si, že bys říkala nesmysly. Vím, že tvoje slova vždycky maj' význam. Nemusím přesně chápat, co se snažíš říct, abych mohl stát při tobě. Nemusím do detailu rozumět tvým pocitům, abych je dokázal respektovat. Věřím ti, jsem tu pro tebe, jsem s tebou."
Hermioně ta slova vhrkla slzy do očí. Nevymýšlel si, že si dokáže představit, jaké to je... Nelhal jí. Nesnažil se ji snižovat, nesmyslně ji litovat. Ani mu nešlo o to její bolest vyvyšovat nad bolesti ostatních. Dával Hermioně najevo svou podporu, své pochopení, své přátelství. Nabízel to, co by lidé nazvali obyčejným. Ale bylo to mnohem víc než předstíraný soucit, prázdná slova ,,útěchy" nebo fráze, které neznamenaly nic. Hermiona po měsících, kdy se jí jevil svět jako cizí, falešné místo, měla konečně pocit, že se setkává s něčím skutečným, opravdovým, upřímným. V životě Hermiony Grangerové byl Charles Weasley tím jediným, čemu a komu mohla věřit.

Usedli na dvou pařezech. Charlie z batohu vytáhl vystřelovací nůž a ananas. Hermionu by taková situace možná překvapila, kdyby se nejednalo o Charlieho. Okrájel ho a podal Hermioně hrst žlutých trojúhelníčků. ,,Ne, děkuju, jsem sytá ze snídaně."
,,Snídaně ses ani nedotkla, Mininko," odvětil naprosto klidně Charlie. Hermiona stydlivě sklopila zrak, pak natáhla ruce a nechala si do nich nasypat kousky ananasu. Její žaludek se stahoval strachy. Nebyla připravená začít znovu normálně jíst, ale (stejně jako se vším) možná nikdy nebude vhodná doba a nikdy nebude připravená - a začít musela. Vložila ananas do úst a statečně kousala. Nebylo to zas tak hrozné. Charlie se na ni povzbudivě usmál a sám se pustil do jídla.
,,Jsi jediný muž, který si na svačinu do lesa bere ananas," poznamenala po chvíli Hermiona.
,,Kvůli týhle jedinečnosti mě máš přece tak ráda," odvětil a mrkl na ni jedním okem. Hermiona se tomu musela pousmát, i když ji to rozesmutnělo. Měl pravdu, měla ho ráda. Mívala ho ráda. Její srdce se rozbolavělo. Dřív... před tím vším... bývala do Charlieho zakoukaná.