Zamilovaný labyrint

Poblázněná mysl

    Po dvou hodinách seznamování, přišel čas na trénink, Pan Hargreeves řekl, ať ostatní dělají to, co vždy a mě si vzal do vedlejší haly ,,Tak co Číslo Osm? Jaká je tvá schopnost? Zkus se soustředit zamyslet se, nechat to ze sebe vyjít", zkoušela jsem vše, co mi Pan Hargreeves řekl, najednou se z ničeho nic zvedl vítr, já jsem užasla a díky tomu úžasu to hned pominulo. ,,To je vše? Víc nedokážeš?", řekl s důrazem a pronikavým pohledem, měla jsem pocit jako by se pode mnou zem propadala, cítila jsem se trochu trapně, že jsem ze sebe nevydala to nejlepší, řekl mi ať se zamyslím nad tím, co dělám ,,Číslo Osm! Odejděte si to promyslet do pokoje, zítra se vraťte a ať je to mnohem lepší, než to co jste tu předvedla". Slzy se mi hrnuly do očí, nevěděla jsem, co mám dělat, jak to mám udělat? Přišla jsem do pokoje Pětka tu ještě nebyl, utřela jsem si slzy a začala nad sebou přemýšlet ,,Přece jen se mi něco povedlo! Pan Hargreeves to také viděl, něco ve mne musí být!", Pětka zrovna vešel a zarazil se ve dveřích ,,Co tu tak řveš? Ty jsi brečela?", zeptal se dost zmateně, ale stejně šlo slyšet z jeho hlasu, jakoby ho to vůbec nezajímalo, jakoby se ptal jen ze soucitu ,,Jo.. Jsem naprosto v pořádku, jen nedokážu odhalit svou schopnost!", řekla jsem jaksi vzlykavým hlasem. Dveře zavřel a posadil se na svou postel, já jsem se usadila na tu svou, takže jsme si seděli na proti ,,Haleď podívej, získat svou schopnost není nic jednoduchého a už vůbec ne ji ovládnout", sklopil hlavu a promnul si ruce, jakoby chtěl ještě něco říci, ale něco ho drželo zpátky ,,Děje se něco?", zeptala jsem se co nejmileji mi to šlo, jen zakroutil hlavou a pomalu se na mě podíval ,,Proč jsi sem přišla? Ani nevíš jakou chybu jsi udělala, jak to tu bude těžké", zvedla jsem se a sedla si vedle něho, oba jsme se na sebe podívali ,,Sice jsem nevěděla, do čeho jdu, ale litovat toho rozhodně nebudu", zas začal kroutit hlavou a přitom se usmál, takovým tím způsobem, jako by se mi vysmíval, že nic nechápu a nevím ,,Obdivuji tvou kuráž Beth", trochu jsem zčervenala, jelikož mne oslovil jménem, zmohla jsem se jen na to, že jsem mu odvětila milým úsměvem, on se také usmál s řekl ,,Už musím jít" a použil jsou přemisťovací schopnost. Měla jsem takový hřejivý pocit, když se na mě usmíval a když vyslovil mé jméno ,,Kruci Beth! Co to meleš?", řekla jsem si sama sobě a došlo mi, že bych mohla konečně pracovat na své schopnosti, snažila jsem si vyčistit hlavu a plně se soustředit, ale vždy když jsem zavřela oči, tak jsem ho viděla, ten jeho úsměv ,,Tak a dost! To by stačilo, vrhnu se na t později", začala jsem uvažovat, zda k němu něco necítím, ale jak by to za tak krátkou dobu bylo možné, šla jsem si na chvilku odpočinout, jelikož se opravdu nešlo soustředit.

(Příští část bude trošku zajímavější, tak se doufám máte na co těšit, když tak můžete zanechat komentář, názor či co by jste očekávali, děkuji za čtení <3)