Zamilovaný labyrint

Seznámení s rodinou Hargreeves

    V roce 1989 se prvního 1. října narodilo po celém světě 43 dětí ve stejnou chvíli. Ve stejnou chvíli, co jsi se ve vesnici Gaberboo narodila i ty, malé rozkošné děvčátko, uběhlo již několik měsíců a na cestu se vydal R. Hargreeves s myšlenkou všechny tyto děti odkoupit, po náročných pátrání se mu povedlo odkoupit sedm dětí z kterých chtěl udělat superhrdiny.                                   

    Po patnácti dlouhých letech, sledováni rodiny Hargreeves, jsi se rozhodla je najít, jelikož jsi měla narozeniny ve stejný den jako oni, ale zatím jsi svou schopnost neobjevila. Trvalo dva dny dorazit na místo o kterém jsi celý život snila ,,THE UMBRELLA ACADEMY". Zaklepala jsi na vysoké hnědé dveře, nikdo se neozýval, tak jsi ještě párkrát zaklepala, otevřel ti R. Hargreeves se zamračeným pohledem se na tebe podíval a pronesl ,,Co tu pohledáváš dítě?", podívala jsem se na zem a zpět na něho a pustila se do vyprávění svého příběhu, po namáhavém a stydlivém pronesu se jen dobelhal k tomu, aby se mě zeptal, jaké mám schopnosti ,,To právě nevím, proto jsem tu, abych to zjistila", odvětil, že mi nemohl nějak pomoct, dokud nebudu znát své schopnosti, ale přece jen ho něco napadlo, zeptal se na mé jméno, jen jsem mu zmateně odpověděla, že se jmenuji Beth, zarazil se ,,Beth? Beth z vesnice Gaberboo?", přikývla jsem a on mě hned vzal dovnitř. Požádal svého šimpanze Poga, aby mne zavedl do pokoje a dal mi vhodné akademické oblečení, jelikož už žádný pokoj nebyl volný a jediný pokoj s dvěma postelemi byl nějaký klučičí, takže jsem hned věděla, že tam budu s nějakým klukem z rodiny Hargreeves, byla jsem opravdu nadšená. ,,Slečno Beth, až se převléknete, máte se dostavit za panem Hargreevesem", pousmála jsem se a poděkovala, když jsem byla připravená, přišla jsem dolů, kdy už z hrdinské mise byli ostatní ,,To to je vaše nová sestra Číslo Osm", všichni se představili a pozdravili mě. Pan Hargreeves nám řekl že se máme sejít až za dvě hodiny v tréninkové hale, všichni jsme se vydali do společenské místnosti, kde ke mne hned přišla Allison, která byla moc ráda, že má další sestru ,,Jak to, že jsi tady?" zeptal se podezíravě Luther ,,Narodila jsem se ve stejný den jako vy, ještě jsem sice neobjevila svou schopno-..." Číslo Pět mne přerušil ,,To nedává nejmenší smysl, proč by otec přibral někoho, kdo ani neví, jakou ma schopnost!", řekl s důrazem a projel mě pohledem, pak jsme všichni mlčeli a nevěděli, co říct Allison se ještě zeptala na mé pravé jméno, když jsem jí ho pověděla, jen ho chválila.