Vzdor

Útěk

Těsně před tím, než se objevily první sluneční paprsky, jsem se potají vplížila do stájí. Přišla jsem ke koni a potichu ho připravovala na cestu. V tu chvíli zpoza rohu vykoukla Lydia a se zájmem mě pozorovala. Dala ruce v bok a přistoupila překvapeně ke mě. Čekala na vysvětlení, co dělám, a tak jsem jí ho velmi nerada po dlouhém přemlouvání dala.

Pod pláštěm jsem měla svoji zbroj, meč a sekeru. Vím, ta kombinace je divná, ale mě to vyhovuje. Jela jsem na svém fríském koni a vedle mě jela spokojeně Lydia. Bohužel byla u toho, když jsem se připravovala na odjezd a uhodla cíl mé cesty neznámo kam. Takže pro jistotu jsem ji vzala s sebou, aby to někomu nevykecala. Přece jenom ji neznám a nevím, čeho je schopná. Naštěstí umí alespoň střílet z luku, což se bude hodit. Když jsem plánovala tuhle cestu, vůbec jsem nemyslela na to, že budu muset lovit. Nechtěla jsem ji nejdříve brát s sebou, ale je hodně přesvědčivá.

Jeli jsme, kam nás koňské nohy vedly a krajinou se rozléhal klapot kopyt dopadajících na zem. Vítr nám čechral naše dlouhé vlasy a nepříjemně štípal na obličeji. Přeci jenom je zimní období, které ale brzy pomine.
Očekávali jsme, že nás může někdo přepadnout nebo okrást. Stává se to běžně, takže jsme s tímhle rizikem počítali.
Naštěstí nás při cestě nikdo nepoznal a pokud otec teď vyhlásí poplach, už jsme dost daleko. Nějakou dobu jsme totiž jeli ve cvalu, abychom se dostali, co nejdál od domova. Nevím, zda jsem se zachovala spravně, ale už to nezměním. Leda bych se vrátila, to však nepřipadá v úvahu.
,,Uhm... Lady Sauro..." Ihned jsem zvedla ruku v náznaku, aby byla zticha.
,,Tak mi neříkej, teď jsem pro tebe Nirsa, zapamatuj si to. Nechceme, aby někdo zjistil, kdo jsem." Promluvila jsem na ní vážně a zpomalila koně, aby mohla mluvit. Lydia se trochu začervenala a pak spustila.
,,Chcete zůstat tady?... Nebo poplujeme... jinam? Kvůli bezpečnosti?" Nejistě si dala pramínek vlasů za ucho a pohlédla na mě.
,,No. Chtěla bych jinam, ale víš, jak na tom je naše země s loděmi. A námořníků taky není moc. To je víc pirátů a to nevím, zda je dobrá partie." Pobaveně jsem se usmála, ale věděla jsem, že naše situace není k smíchu. Musíme se někde prozatím usadit. Možná nějaká krčma. Ta by byla pro začátek dobrou možností k usazení. Ale raději dál od mého králoství. Nechci, aby mě hned našli. To by bylo potom všechno zbytečné.
,,Lydie, proč jsi vůbec chtěla jet se mnou?" Hodně mě to zajímalo,  jelikož holka, co určitě má svojí rodinu, jede s princeznou, kterou vůbec nezná na sebevražednou cestu. Trochu strnula, poté se mile usmála a podívala se před sebe na cestu.
,,Odmalička jsem snila, že se odsud dostanu. Mám to město ráda, ale neznám žádné jiné. A svět je tak velký, chtěla bych ho poznat. A ty jsi mi přišla jako milý člověk, tak proto." Usmála se upřímně, až mě z toho zamrazilo. Popravdě, ve svém životě jsem nepoznala nikoho upřímného. Všichni se za něčím schovávali. Házeli na mě falešné úsměvy a hodně věcí jen předstírali. Můj otec byl upřímný, ale snažil se přede mnou skrývat svoje skutečné emoce a cíle. Od té doby, co umřela matka se mě snaží chránit. Ale nějak se mu to nedaří, když se dokážu vetřít na bojiště a utéct z hradu.
Nevím proč, ale měla jsem pocit, jako by nás někdo sledoval. Čím dál jsme šli, tím byl blíž. Cítila jsem takový svíravý pocit, jako by mě někdo držel obrovskou rukou a snažil se mě stáhnout k sobě. Doklusala jsem k Lydii a pošeptala jsem jí to. Rozhodli jsme se přejít do trysku a ujet jim. Bohužel se nám to nepovedlo. Před koně skočil nějaký plešatý muž a chytil je za otěže. Z lesa se vynořili další dva lidé. Jeden se snažil schodit z koně mě a druhý Lydii. Měla jsem o ni strach, a tak jsem se mu vzepřela, jak nejlíp jsem uměla a zpod pláště jsem si vyndala sekyru. Nějakým způsobem se mi povedlo se vymanit z jeho sevření a vrazit mu sekeru přímo do hlavy. Obrátila jsem se na Lydii a na plešatého muže. Vzala jsem do ruky dva nože a vrhla je po mužích. Ostří se protáčela a se zablýsknutím se zarazila do masa. Popravdě, vůbec nevím, jak se mi povedlo je všechny zabít a nebýt zraněná. Srdce mi pořad splašeně bušilo. Nakonec jsem se sebrala a vzala jsem si svoji sekyru a nože. Samozřejmě jsem Lydii objala, jelikož byla vystrašená. Nakonec po sebrání zajímavých věcí, co měli u sebe a po uklízení těl jsme pokračovali.
,,Lydie? Promiň, že jsem tě do toho zatáhla, ale sama jsi se vystavila nebezpečí, když jsi šla se mnou." Podívala jsem se na ní a čekala na odpověd.
,,Já vím, ale svoje rozhodnutí nezměním. Tohle bylo poprvé, kdy jsem měla na rukou něčí krev. Já... Zabila jsem jednoho člověka, cítím se hrozně, ale ničeho nelituji." Usmála se na mě a já už nedokázala na to nic říct. Sama jsem byla překvapená, že jsem ty lidi bez váhání zabila. Jenže já už bojovala a už se necítím tak zle, jako když jsem poprvé zabila člověka.

Nakonec jsme zastavili u krčmy jménem U dvou Šípů. Byla jeden den daleko od království. No, snad je to zatím dost daleko. Naštěstí jsme se s Lydii snažili nejezdit jednou a tou samou cestou. Občas jsme jeli lesem, abychom nejezdili pořád po cestě a jindy jsme zabočili na méně známou cestičku.
Sesedli jsme celé rozbolavělé ze sedla a vešli jsme dovnitř. Tam to vonělo po čerstvě načepovaném pivu a pečeném mase. Ihned mi začalo kručet v břiše, jelikož jsem od snídaně nic nejedla. Nejdřív jsem obsluhu informovala o našich koních, poté jsem nám zařídila pokoj na spaní. Bohužel měli volný jen dvojlůžkový pokoj, ale i tak jsem to vzala. Objednala jsem si Traudijské pivo a pečenou zvěřinu s chlebem. Lydia si objednala to samé, což mě překvapilo. Myslela jsem, že si dá něco lehčího.
Bylo tu plno lidí, většina z nich popíjela jen pivo, ale i tak se hodně bavili. Zpívali si, tancovali, povídali si. Někteří dokonce i otravovali obsluhu. Bylo tu o zábavu postaráno.
Za chvíli nám přinesla obsluha jídlo a mně už jen z vůně začaly téct sliny. Vonělo to sladce a vypadalo velmi lahodně. Ihned jsem se do toho pustila. Kdyby mě někdo viděl, rozhodně by neřekl, že jsem princezna. Protože teď jsem se tak opravdu nechovala. Po jídle jsem vypila džban piva a hned si nechala natočit nové. Bylo moc dobré, chutnalo po ječmenu a mělo takový sladkohořký konec. Pěna měla krásnou hustotu a pivo zlatou barvu. Lydie si dala taky ještě jedno, asi mě v tom nechtěla nechat samotnou.
Zanedlouho jsme s Lydii začali zpívat společně s lidmi okolo. Najednou tu byla zábava i pro nás. Tančili jsme s neznámými lidmi i spolu, zpívali bardské písně a pili pivo. Nakonec jsme se opilé nějak doplahočili nahoru. No, bylo to těžké, Lydie dvakrát spadla ze schodů. Potom jsem ji už držela, takže jsme to nějak zvládli.
,,Lítám...je tu..tu..Tak krásné počasí. Vidím jak.. K...Lítají světla a pivo."
,,Jo pivo...je...krásně dobrrré...jak lítá..." Vykuckala jsem ze sebe. Popravdě naše rozhovory nedávaly smysl, ale co by se dalo čekat od dvou opilých lidí. Dostali jsme se do postele a koukali na sebe. Já jsem Lydii přitiskla nemotorně pod sebe a následně ji políbila. Neměla jsem žádné zábrany. Lydia se ke mě přidala a začali jsme ze sebe sundávat oblečení, což byl nadlický úkol, když jsme všechno viděli dvojtě... Skončilo to až tehdy, kdy už jsme únavou nedokázaly nic dělat. Byl to můj první sexualní zážitek a byl s holkou. Cítila jsem se úžasně, ale hned po aktu jsem si na ni lehla a ihned jsem usnula.