My doctor, My love (Twilight saga/ C. Cullen)

IV.

,,Ráda bych s tebou šla na rande. Budu čekat v sedm."

Když se Hayley ráno probudila, podívala se na hodiny a zjistila, že jde pozdě.

Rychle vyskočila z postele a šla se obléct. Skutečně bylo pozdě a stíhala se sotva obléct, nechtěla se zdržovat a pospíchal, aby se neopozdila ještě více.

Oblékla si nové spodní prádlo, bílé šaty, které končily v polovině stehen a měly dlouhý rukáv. Dále si oblékla světle hnědý kabát a obula světle hnědé tenisky.

Vlasy si jen rychle rozčesala, popadla kabelku a šla do Aurořina pokoje.

Aurora už byla vzhůru, ale nevypadala nejlépe.

Její oči byly oteklé, nos měla červený a v obličeji byla úplně bledá.

,,Růženko, co se děje?" Zeptala se Hayley ustaraně a klekla si k posteli. V tu chvíli ji nezajímal čas, ale její malá dcerka. ,,Je mi špatně a bolí mě v krku." Odpověděla Aurora.

Hayley jí položila ruku na čelo, které přímo hořelo. Hayley bylo jasné, že je nemocná.

,,Roro, máš teplotu." ,,Takže musím zůstat doma?" Zeptala se Aurora a Hayley něco došlo. ,,Auroro, není nikdo, kdo by tě mohl pohlídat." Řekla Hayley a nevěděla, co má dělat.

Po chvíli už obě dvě seděly v autě a jely do nemocnice.

Hayley nenapadlo nic jiného, než vzít Auroru s sebou. Neměl ji kdo hlídat, takže ji Hayley vzala s sebou do práce a řekla si, že ji nechá u sebe v kanceláři.

Aspoň by ji měla nablízku a mohla ji kontrolovat. Také tam měla více léků, které by mohly Auroře pomoct.

,,Tak fajn. Musíš mi slíbit, že nikam nepůjdeš a zůstaneš jen tady, budu tě chodit kontrolovat a také ti později donesu jídlo. Kdyby se cokoliv stalo, máš tu číslo, které vytočíš a zavoláš mi, dokážeš to?" Zeptala se Hayley a Aurora přikývla. Možná byla malá, ale na svůj věk byla velmi chytrá.

,,Dobře. Hlavně nesmíš odejít, ano?" ,,Ano." Přikývla znovu Aurora.

Hayley si vzala svůj bílý plášť a šla pracovat. Bylo celkem dost pacientů a Hayley se divila, že během toho zvládala kontrolovat i Auroru.

Když už po sedmé a vešla do své kanceláře, tak zjistila, že tam Aurora nebyla sama.

Byl s ní doktor, nad kterým Hayley stále přemýšlela. Seděl s Aurorou u stolu a oba dva se smáli.

Hayley chvilku stála ve dveřích, než si jí její dcera všimla.

,,Mami! Měla jsi pravdu. Doktor Cullen je opravdu milý a je s ním sranda. Chvíli mě tu hlídá a celou dobu jsme se spolu smáli." Vyprávěla Aurora.

Hayley ji vzala do náruče a podívala se na Carlisla, který se stále usmíval.

,,Ahoj." Řekl. ,,Ahoj." Oplatila Hayley a její tváře zčervenaly.

,,Doufám, že tě Rora nijak neobtěžovala." Dodala. ,,Ne. Bylo fajn konečně ji poznat." Uklidnil ji. ,,Už půjdu, čekají na mě pacienti." Dodal a pomalu se vydal z místnosti.

,,Počkáš na mě za dveřmi? Jen zkontroluju Roru a půjdu s tebou." Zastavila ho a Carlisle přikývl, než vyšel ven.

,,Jak dlouho jsi ho tu držela?" Zeptala se Hayley a posadila Auroru na stůl. ,,Půl hodiny." Přiznala Aurora a Hayley si povzdechla.

,,Nemůžeš ho tu takto držet. Vím, že se tu sama nudíš, ale oba dva máme práci." Řekla Hayley a začala Auroru kontrolovat. Nakonec jí dala prášek a odešla znovu pracovat.

,,Takže… slyšel jsem, že o mě doma mluvíš." Řekl Carlisle a ušklíbl se na Hayley, které znovu zčervenaly tváře.

,,Kolik ti toho Rora řekla?" Zeptala se narovinu. ,,To je mezi mnou a Aurorou." Zasmál se.

,,Ale prý už mě dlouho chtěla poznat." Dodal a Hayley si promnula oči. ,,Rora si už dlouho přeje tatínka, takže když jsem se o tobě zmínila, začala mluvit o tom, že bude mít konečně nového tátu." Vysvětlila Hayley.

,,Smím se zeptat, co se stalo s jejímu biologickému otci?" Zeptal se Carlisle a Hayley začaly pálet slzy v očích.

,,Jestli se na to necítíš, nemusíš mi to říkat, přece jen, je to tvé soukromí." ,,Ne to je v pořádku." Řekla okamžitě Hayley.

,,Když byli Auroře dva roky, Peter měl autonehodu. V nemocnici se ho snažili ošetřit a zachránit, jenže už bylo pozdě a on podlehl svým zraněním." Vyprávěla Hayley. ,,I když si ho Rora pořádně nepamatuje, stále jí chybí." Dodala.

,,To je mi líto." Řekl Carlisle a vzal Hayley za ruku. ,,No, už jsou to dva roky, sice to stále trochu bolí, ale jinak se nám vede dobře." Usmála se.

,,Takže… slyšela jsem, že jsi adoptoval pět dětí." Změnila téma a Carlisle se zasmál. ,,Ano." ,,Už jsem dvě potkala." Řekla Hayley. ,,Slyšel jsem. Jak od Rosalie a Emmetta, tak i od Rory." Přerušil ji.

,,A co ostatní?" Ptala se. ,,Další má dcera se jmenuje Alice, má přítele, kterého jsem také adoptoval, jmenuje se Jasper. A nakonec Edward." Odpověděl Carlisle. ,,Páni." Řekla Hayley překvapeně a nechápala, jak mohl tolik dětí zvládat.

Den nakonec utekl rychle a Hayley byla i s Aurorou na cestě z nemocnice a mířily ke svému autu.

,,Hayley?!" Hayley se otočila za zvukem svého jména a viděla Carlisla, který k ní kráčel.

Hayley dala Auroru do auta a šla za ním.

,,Ano?" ,,Víš… napadlo mě, jestli by jsi se mnou zítra nechtěla jít na večeři." Řekl Carlisle po chvíli a Hayley se usmála.

,,Ráda bych s tebou šla na rande. Budu čekat v sedm." Řekla Hayley s úsměvem a než mohl Carlisle říct něco dalšího, Hayley nastoupila do auta a i s Aurorou jela domů.

,,Co po tobě chtěl, mami?" ,,Nebuď zvědavá, nebo budeš brzy stará." Řekla Hayley místo odpovědi.

,,Doktor Cullen se mi velmi líbí. Je milý." Řekla Aurora a Hayley s ní v duchu souhlasila.

,,Ale něco se mi na něm a jeho rodině zdá divné." Dodala a Hayley se trochu zamračila. ,,A co?" Zeptala se Hayley své dcery.

,,On, Rose i EmEm mají stejné oči a pleť, ale nejsou práva rodina." Odpověděla Aurora a když se tak nad tím Hayley zamyslela, Aurora měla pravdu.

Také si všimla i dalších věcí, ale dokud to Aurora nezmínila, nepřemýšlela nad tím.

Když už Hayley ležela večer v posteli, musela nad tím přemýšlet.

Všimla si jejich bledé pokožky a zlatých očí, vypadali jako bohové a bohyně. Také si všimla, že Carlisle nikdy nejedl, jeho kůže byla velmi chladná.

Ale nemohla je nijak soudit, nebo něco podobného. Ještě ani nepotkala celou rodinu. Třeba tak vypadali jen Carlisle, Rosalie a Emmett, i když Hayley věděla, že je to blbost.