Znovuzrozené sestry | Creepypasta fanfikce

3. kapitola

Kapitola z pohledu Mayi

Ráno jsem se vstala. Rozhlédla se, ale nikde jsem neviděla Maiko. ,, Jess? Hele kde jsi?" Třeba usla dole na gauči. Ale ani tam nebyla. ,, Jess, jestli si šla běhat tak si mě nepřej, jak přijdeš domů!" Zařvala jsem na celý barák. Nikdo se ale neozval. Šla jsem do kuchyně se nasnídat. ,,Hmmm, když už mi zdrhla, proč bych si nemohla vzít její vafli?" Joo pojď na to, bude sranda :D ,, Hele nevím co jsi zač, ale každopádně vypadni z mý hlavy!"  Víš, ale mě se tady mooc líbí a popravdě i kdybys chtěla sebe víc tak neodejdu!  ,,A to jako proč?!"  No... Hmm... ztratila by si mě a tím i část mozku!  ,, Hmm no tak dobře tak mi teda aspoň řekni, jak se jmenuješ?" No mé jméno je Kate, ale nemusíš si mě teď všímat, až za chvíli ti budu potřebná... možná... ,,Mami? To si ty?"  Co? Ne, já nejsem tvoje matka! ,,Aha, tak nic... No ale stejně si ty vafle dám!" Když jsem si donesla jídlo ke stolu, uviděla jsem nějaký papír ležet na rohu stolu. No konečně sis toho všimla! ,, Cože? Ty si o tom věděla?" Jo, um ne, no... už jsem ho tady zahlédla... ,,A to si mi to nemohla říct? " No ne, je to papír pro tebe, ne pro mě Achjo. Tohle není možný. Mám v hlavě nějakou ženskou a ta nechá vše jen na mě. To mi jako nemůže někdy pomoci? Pomyslela jsem si. Pomůžu ti ve správnou chvíli, toho se nemusíš bát... Nádech a výdech. Nemusíš se nervovat že ti čte myšlenky. Vzala jsem teda papír a začala číst ,, Moje milovaná sestřičko, omluv mi, že jsem šla běhat dřív a tebe nevzala s sebou když jsem ti to slíbila. Chtěla jsem tě nechat spát a taky jsem chtěla být na hřbitově sama a povídat si s Mattem. No každopádně, můžeš za mnou dorazit, kdyby si chtěla, budu tu na tebe čekat, Jess" Hmm, zajímavá zpráva, jdeme za ní ne? ,,No dívej, mohla bych se třeba nasnídat, převléknout a pak vyrazit ne? A taky tohle byla divná, hodně divná zpráva, jelikož Jess neumí psát spisovně a taky nepíše dopisy." Třeba tě chtěla překvapit! Ignorovala jsem ji. Dojedla jsem její vafle, převlékla se do sportovního a vyrazila. Doběhla jsem k hřbitovu a už něco se mi nezdálo. Něco mi tady nehrálo, ale nemohla jsem říct co. Otevřela jsem bránu a vešla. Došla jsem k hrobu Matta Williamse. Nooo, pěkně uklizený hrob s pěkným designem, jsem netušila že tu chodí i uklízet, pomyslela jsem si. No máš pravdu, ale nechtěla by si ji třeba najít? ,,No jo pořád, Jess? Hele poslouchej, já tu nejsem na to abych s tebou hrála schovku. Stejně už nám je 15 a s tebou jsem hrála naposledy schovku v 10. Takže se ukaž, nebo si mě doma nepřej!" ,, J Já se d domů ale n nevrátím. Bydlím j jinde." ,, Um, cože? " ,,Já b bydlím jinde, b bez tebe, a ale jestli b by si ch chtěla, můžeš j jít se m mnou" ,, No tak to bych asi chtěla s tebou no" ,, j jseš si naprosto j jistá? B Bude to m možná trochu b bolet, ale t ty to b budeš muset z zvládnout," ,, Hele, promiň že ruším tvůj proslov, ale proč mluvíš takovým jiným hlasem a kde si mi prosím tě řekni taky!" Naráz se přede mnou objevila nějaká slečna s černobílou mikinou, která měla krvavé skvrny, černé tepláky s bílím pruhem, černé boty a přes hlavu kapuci s pandími uši. ,, Jess, nikdy bych do tebe neřekla že budeš mít na hřbitov takový kostým"pronesla jsem s úšklebkem. Otočila se. Trochu jsem se lekla. ,, T tohle není k kostým. Tohle j jsem já. K konečně jsem n našla pravé j já. A t ty půjdeš s se mnou." Být tebou bych teď zdrhla, ale ty tady zůstaň. Konečně se budeme moct vidět naživo. Tohle jsem úplně nepochopila. Zůstala jsem stát na místě a pozorovala jsem co se bude dít. Naráz za jedním hrobem jsem uviděla někoho. Šla jsem blíž a naráz ten někdo vyskočil. To byl ten rouškáč z mýho snu! Pak jsem se ale rozhodla že asi poběžím, když jsem viděla jeho sekery. Cestu mi ale zastoupila Jess. ,, Už s si tady, u už nikam ch chodit nemusíš. N neboj se. N nic se t ti nestane. S skoro..." ,, Jak jako skoro? Tohle mi vys-" ,, M moc mluvíš Mayo. Uvidíme se za chvíli. Papá" a pak jsem ucítila ránu na svojí hlavě. Kolem mě se rozlila temnota...

Takže máme tady další kapitolu! Sice kratší, ale další by měla být o něco delší. Taky by mohla vyjít třeba zítra kdybych to stihla. Nezapomeňte napsat do komentářů jak se líbila a co po případě ne a těším se na vás u další kapitoly! Mám vás moc ráda, Xinny