Poslední dědic ✓

36.

Daisy mi kladla na srdce, že při dnešním sabatu na sobě nesmím nechat cokoliv znát. Nikdo nesměl poznat, že něco chystám nebo, že nesouhlasím s praktikami Kruhu. Hlavou mi vrtala myšlenka, co když si dnes k obcování vyberou mne. Když jsem se na to Daisy po cestě do knihovny zeptala, usmála se, že se to nikdy stát nemůže. Podle ní jsem byla natolik hierarchicky důležitá, že by si to nikdy ke mně žádný z mužů nedovolil. K obcování se totiž vybírají společensky méně významné členky. Což samozřejmě jejich jednání nijak neomlouvá nebo nezmírňuje, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem si neoddychla úlevou. První, koho jsem si při vstupu do kruhové místnosti (kterou jsem z duše nenáviděla) všimla, byla Charlene, Ethanova nevlastní sestra. Hladila si své nadouvající břicho a smála se, plná života. A co bylo horší, bavila se s Georgianou. 

Chvíli jsem je obě pozorovala se zájmem, zdálo se, že spolu mají příjmný rozhovor, obě se usmívaly. Píchlo mne z toho u srdce. Možná žárlivostí, možná strachem. Nevím, poslední dobou jsem svým pocitům vůbec nerozuměla. Když konečně dorazila Audris, zaujali jsme opět své postavení vně kruhu. Dnes panovala o něco uvolněnější atmosféra a Ceremoniářka začala se zaříkáváním. Všichni jsme po ní opakovali mně neznámá slova, ale snažila jsem se je alespoň částečně napodobit. Vzývali jsme Bohyni, aby požehnala dnešnímu Sabatu a dovolila nám provozovat kouzla. Jakmile se z kotlíku vyhrnul dým, všichni nábožně zavřeli oči a vdechovali ten smrad plnými doušky. Já se snažila nadechnout se, co možná nejméně, jak mi radila Daisy. Podle ní pára obsahovala určitý typ halucinogenů, které uváděly vyznavače do euforického transu, takže byli povolní ke spoustě věcem. 

Byl to jeden z nástrojů, jak si zajistit absolutní poslušnost členů Kruhu. Poté do středu pentagramu došel George Harvey a přivolal svůj oheň. Vládl touto mocí stejně jako já, akorát on měl léta zkušeností, takže pro něj nebylo problém ukázat nám své triky. Po rukou mu poskakovaly malé plamínky, které se mu dále obtáčely kolem paží. Z dlaní pouštěl jiskry a zapaloval jednotlivě své prsty na rukou, jako by to byly knoty svíček. Náhle vše uhasil a lidé kolem mě se roztleskali s blaženými výrazy ve tvářích. Takhle postupně předstupovali další čarodějové s aktivními schopnostmi a dávali je všem na obdiv. Velmi fascinující byla žena ve středních letech, která ovládala vítr a já tak mohla cítit, jak se mi lehký vánek otíral o tvář, což bylo ve vydýchaném sklepení osvobozující. 

Jak jsem je tak pozorovala, uvědomila jsem si soudě dle jejich výrazů, že musí vynakládat obrovskou dávku energie, aby se jim podařilo jen nepatrně předvést své schopnosti. Muž, který nechal na svých dlaních tancovat jednotlivé kapky vody byl na čele neskutečně opocený. V jednom měli pravdu, schopnosti čarodějů opravdu degenerovali a slábli s postupem času.

Audris ukončila předváděcí část a poté, co vyřkla zaklínadlo, objevily se po místnosti stoly naplněné jídlem a pitím.

„Jezte, pijte, hodujte. Radujte se z darů Bohyně." Pronesla Ceremoniářka Audris k nám a všichni se jako na povel rozprchli ke stolům. Byla to polovina Sabatu, kdy dostávalo prostor tak zvané dvoření. Jednalo se o pauzu, kdy opiáty v kouři začaly daleko silněji působit, umocněné silným vínem, kterým se prolévali ve velkém množství. Během toho muži lákali podle rituálních vět svobodné ženy k obcování před Rohatým Bohem, což byl vrchol Sabatu, jenž vzdával hold božstvu za jeho dary. Na každém sabatu byl vyvolen k obcování jiný muž, který si pak svobodně mohl vybrat některou ze svobodných žen, ale podle Daisy existovala i výjimka pro ženy vdané. To, koho si muž vybere bylo předem dané, protože se musel po poradě s užším kruhem ujistit, že jím vybraná žena či dívka je vhodná.