Poslední dědic ✓

31.

Hannah a Kyle nebyli mým nápadem nadšeni, což mě překvapilo. Myslela jsem, že budou rádi, že se chci od Kruhu dostat daleko, ale v jejich tváři byly spíš pochybnosti.

„Co je?" Zeptala jsem se jich. William dnes chyběl, což bylo neobvyklé, ale vlastně mi to ani moc nevadilo. Pořád jsem nevěděla, jak se k němu mám chovat.

„Nezdá se mi to jako dobrý nápad." Poznamenal Kyle.

„Tak počkat, nechtěli jste náhodou, abych jela na Avalon a poznala své příbuzné?"

„To ano, ale..." začala Hannah.

„Žádné ale! Nemůžu tu zůstat, chápete? Co když při příštím sabatu znásilní mě? Co pak semnou bude? A poté, co mne Daisy uhodila u ní prostě nemůžu zůstat." Seděli jsme venku na trávníku a užívali si výjimečně slunečného počasí. Nastavila jsem svou tvář mírnému slunci a nechala si dobít jednak vitamín D a také energii. Tu jsem teď potřebovala jako nikdy dříve. V hlavě mi běžela spousta myšlenek, ale nejvíc převažovala ta, že se odtud musím dostat pryč. Pokud mne Hannah a Kyle dostanou z města, budu pak mít větší šanci najít mámu. To jsem jim však samozřejmě nemohla říct. Dopis byl mým tajemstvím a nikdo o něm zatím nevěděl, tedy alespoň jsem v to upřímně doufala.

„Dobře," začala klidně Hannah, „probereme to s Velmistrem, ale nemůžu ti nic slíbit." Páni, tak oni mají i velmistra!

Kyle se zamyšleně poškrábal na čele. „Mohlo by to vyvolat válku."

„Válku?" Ozvala jsem se nechápavě.

„Tohle je složitá politika." Odsekl podrážděně, jako bych byla malé dítě, které ničemu nerozumí. Ano, nechápala jsem složitosti všech těch vzájemných vztahů, ale to neznamenalo, že se ke mně bude chovat jako hulvát. Už jsem otevírala pusu, že mu odseknu kousavou poznámku, když se Hannah rozhodla mne přerušit.

„Vysvětlovali jsme ti, že s Kruhem nemáme zrovna nejvřelejší vztahy a tím, že jsi prošla Zasvěcením ses stala jednou z nich. Pokud bychom tě odvedli na Camelot z ničeho nic, mohli by to brát jako zasahování do vnitřních záležitostí a vypukla by válka. Obě strany jsou poměrně dost háklivé, co se týče příslušnosti jejich členů ke komunitě."

„Neříkala jsi ale, že tím, kdo byl můj děda náležím i k vám?"

„To ano, ale větší měrou jsi – bohužel – čarodějnice a my to musíme respektovat."

„Moc to nechápu. Nedávno jste mi tvrdili, jak chcete, abych jela poznat svého strýce a odjela s vámi a najednou..." Hlas se mi zlomil, protože to pro mne byla zrada. Spoléhala jsem na ně. Sice trochu naivně, ale opravdu jsem věřila, že když přijde na lámání chleba, ti dva mi pomohou dostat se pryč. A teď se chovali jako pár zbabělců svázaných nějakými přihlouplými pravidly, která vymysleli kdysi dávno. Lámalo mi to srdce, protože ač jsem to možná nedávala najevo, Hannah a Kylea jsem si oblíbila a nějakým způsobem si opět získali mou důvěru – a teď ji znova ztratili.

„Bylo to neuvážené." Řekl Kyle prostě a v tu chvíli jsem si opět uvědomila, že jsem sama. Musím se s tím vypořádat na vlastní pěst, protože nikdo mi ve finále nepomůže. Měli jen plané řeči, kterými mě chtěli uchlácholit. Nakonec byli jen nastrčenou loutkou ve hře mocných stejně jako já. A nejhorší na tom bylo, že oni to přijímali.

„Zapomeňte na to, pomůžu si sama." Prskla jsem na ně uraženě, sebrala ze země své věci a vyrazila chodbou pryč.

„Kenno!" Volala za mnou Hannah. Otočila jsem k ní přes rameno svůj pohled. Stála tam jako odevzdaná socha a nic, co by řekla nemohlo změnit to, jak se s Kylem rozhodli.