(Na)Proti osudu

Bouře

Můj táta, vysmátý a oblečený v maskáčových kalhotách a s rybářský prutem v ruce. " Kde máš bundu, v noci může být zima." kárám ho při odchodu. Z venku se ozvalo hučení motoru,což znamenalo, že táta Allys a Belly přijel pro tátu, aby ho vzal na ryby. "Nezapne na ní knoflíky, " směje se moje máma a podává tátovi batoh, "od září začnu cvičit, jo a až přijdu domů doufám že už budete mít všechno hotové," odpověďel táta a vyšel ze dveří. Ještě než nastoupil do auta podíval se na mě. Celý obraz se změnil a já najednou stála před vchodovýma dvěma, abych otevřela. Očekávala jsem tátu, který měl přijet už před pár hodinám, ale místo něho stáli před dveřmi dva policejní vyšetřovatelé. Celý svět se semnou doslova zatočil. Larry že sebe dostal výkřik a následně vyběhl nahoru do pokoje, odkud se potom ozývaly tupé rány. Máma ztratila rovnováhu a já jsem ji musela zachytit. I ona spustila hlasitý plášť a když se pochvíli trochu vzchopila uvedla policisty do kuchyně. Šla jsem za ní jako v transu skelný pohled, trhané pohyby a po tváři se mi řinuly slzy jako hrachy. Potichu jsem plakala zatímco vyšetřovatel povídal a ten druhý podával mamince jeden kapesník za druhým. Ten určený pro mě jsem odmítla. Policista dopovídal a vytáhl z tažky obálku plnou fotografií. Zeptal se matky na pár otázek a poté tam papír zastrčil, tím ale také odkryl jednu fotografii. Muž ve středním věku v kalhotech s maskáčovým vzorem ležel hlavou ve vodě a po zádech se mu táhly čtyři dlouhé hluboké šrámy.

"Kdo tě tady vraždí?!" vpadl Larry do mého pokoje, po skřeku, který jsem vydala po dalším z mých snů.

Měl na sobě pyžamo a v ruce držel nabitou nerf pistoli. Dobře, že v té tmě nenašel tátovu starou vzduchovku.

" Nic, jenom zlý sen... "

"Nikdy si že spaní nekřičela. "

"To nemůžeš vědět, byla jsem na světě o necelé čtyři roky dřív! "

"O čem se ti zdálo? "

"O vraždě... "

"Já si říkal, kdo tě vraždí," prohlásí vítezoslavně a odešel spát.

Nemohl vědět že to nebyla moje vražda. Byla to vražda někoho důležitějšího, vražda našeho táty.

Občanská válka v kombinaci s prací, lukostřelbou a v první řadě s mými úžasnými přáteli mi pomáhala zapomínat na tátu. Jen ve spánku se mi stále vracel formou nočních můr a já se pak v noci budila. Vždy mi bylo, jako bych se potopila pod vodu, a nedokázala se nadechnout.

Jediný z opravdu vyřešených problémů byla moje magie. Tedy spíš ty hodiny. Učitel se přidal k povstání, stejně jako další a další.

Po půlhodině skoušení dostat se do říše snů jsem to vzdala. Sešla jsem dolů a zapla televizi.

"A nové zprávy o mázích, přesněji řečeno jejich rebelii. Mágové již postoupili o 245km do středu republiky. Nemáme žádné zprávy o obyvatelích z tamějších lokalit..."

Raději jsem tu televizi vypla. Bydlím přímo na druhé straně republiky od mágů, tak proč se bát? Hlavní město je určitě zastaví... Ale co by se stalo kdyby ne? Naverbovali by mě mágové do jejich řád?

"Meg, zítra ti dám prášek na spaní. " prohlásila máma, když ráno přišla do obýváku a našla mě sedět na pohovce a koukat na vypnuto obrazovku.

"Nechci prášky!"

"Pomůže ti to... "

"Ne, mami... "

"A dost, teď nemám čas. Pobavíme se o tom večer. Pa zlato." rozloučila se a spěšně se zakousla do rohlíků, který si přichystala na cestu. I my s bráchou jsme se přichystali a vyrazili do školy.

"Sue, máš nějaké další informace? " zeptal se Alex už snad po sté. Otec Sue dělal šéfredaktora v Deníku Vímlvag a proto od Sue všichni očekávali nezveřejné zprávy.

"Nic, už jsem to říkala, ticho že všech stran." Sue vypadala z těch otázek dost unaveně.

Ticho před bouří napadlo mě a Allys mou myšlenku zopakovala nahlas, někdy si říkám jestli taky není tajně mágem mysli.

"To by tak sedělo, " řekl vážně Alan. Stejně se pak zatvářili i všichni ostatní,včetně mě.

Brácha s Bellou vyrazili do svých tříd a my ostatní jsme se vydali zase do té svojí.

Mat a Sue se drželi za ruce, Allys je ostře sledovala, Alex se hlučně smál a mluvil, za což ho spořádaný Alan káral. Verity a já jsme šly vzadu a spolu se bavily o všem, na co jsme přišly. Normální, nezajímavý a až podezřele tichý den.

Výklad učiva byl dneska úmorný. Dokonce i pro mě. Nedokázala jsem se soustředit a celou dobu jsem se tajně bavila s Allys pomocí mysli.

Učitel zpustil nějaké video, když se místo onoho mini filmu objevila hlava. Hlava, kterou okamžitě rozpoznala celá třída,protože se v novinách a televizi objevovala deno denně. Hlava Darth a Thainela.

"Dobrý den, občané mé říše. Dnes oslavuje celé toto území veliké vítězství, protože jsem dobyl tuto republiku." nechal svůj proslov působit.

Cítila jsem paniku. Moji, Allysinu i paniku celé školy. To se nemělo stát, hlavní město Mihten mělo mágy zastavit.

Moje propiska se začala odlepovat od lavice. Nedokázala jsem to zastavit. Byla jsem moc rozrušená a moje schopnosti si začaly dělat co chtěly. Chytila jsem tu propisku a raději jsem přidržela i ostatní. Koutkem oka jsem viděla, že z umyvadla v rohu místnosti odkapává voda. I Mat se nechal hodně rozrušit.

"Zůstaňte na místech, kde se právě nacházíte a vyčkejte do příchodu pracovníků Thainelské říše. Zachovejte klid a řiďte se jejich pokyny,jinak budete potrestáni. "

Po očku jsem se podívala po třídě. Jakože jsou všichni tak klidní? Proč nikdo nic nedělá,přece se nechtějí vydat do rukou mágům? Aha,mohla za to magie, ale já byla taky mágem mysli, proto to na mě neúčinkovalo.

"Bude vám odebráno DNA a poté budete zapsáni do systému. "

Nelíbilo se mi to. Prošla jsem místností a ozvěna od kapotu botou zněla náhle stichlým prostorem.  Zatřásla jsem s Allys, která se ale už začala vzpamatovávat sama. Podívala se na mě vystrašenýma očima. Trhla jsem hlavou směrem k ostatním spolužákům. Pochopila moje gesto a začala třást s ostatními. S ostatními to nešlo tak dobře jako s ní, a stihly jsme probudit jenom naše nejlepší kamarády. Pomalu se ale začali probouzet.

"Ne," vydechl Verity a Allys na to přirozeně navázala, "Ne, ne, ne! "

V duchu se mi ozývalo totéž slovo. Ne, ne, ne. To nemůže být pravda, nechchci aby to tak bylo. Nechci žít s lidmi sledujícími každý můj krok. Prostoupila mě panika a objala mě svými ledovými pažemi tak pevně, že jsem se nedokázala nadechnout.

"A ještě jedna věc, která se týká dvou osob. Dvou mladých dívek ve věku 15ti a 12ti let. Tyto dvě sestry se jmény Allys a Bella a příjmením Warren jsou doopravdy mé dcery. Sláva novým princeznám, Belle Thainelové I. a Allys Thainelové I. "

Mýlili jsme se. Bouře už začala a na ticho a klid už čas rozhodně nezbývá.

Doufám že se kapitola líbila, a není v ní moc chyb.