Podepsán Anonym

Dům v Rajské ulici I.

Danny? Tady Emma. Já... nevím, co se stalo. Prosím můžeš přijet? Mám takový strach! Naši jsou pryč. Úplně pryč. Vzbudila jsem se, protože jsem měla žízeň. Vždyť víš, že mám vždycky v noci takovou žízeň! A když jsem procházela kolem ložnice rodičů, byly otevřený dveře. Ale mě zastavilo to ticho. Víš přece, jak táta vždycky chrápe, ne? Tak mě to hned zarazilo. Zastavila jsem a čekala, ale furt bylo to děsivý ticho. Bála jsem se, že se tátovi něco stalo. Třeba nějaká mrtvička nebo něco podobnýho. Sám víš, že nežije zrovna zdravě a už má svůj věk. Takže... takže jsem vešla dovnitř, ale postel byla prázdná. Přikrývky byly shrnutý, jako bývají, když někdo normálně stává z postele. Všechny ostatní věci byly na svým místě. Jen máma s tátou byli prostě pryč! Jasně, že jsem prohledala celej barák, ale nikde nikdo. Víš, jak máme v každým pokoji místo normálních oken ty francouzský? Ty se dají otevřít a zavřít jen zevnitř, a když jimi vyjdeš na zahradu, klika vždycky zůstane ve vodorovný poloze, dokud ji někdo zevnitř neotočí do původní svislý, kdy jsou zamčený. Těmi nikdo odejít ani přijít nemohl, protože všechny kliky byly ve svislý poloze. Dvakrát jsem to zkontrolovala. A vstupními dveřmi taky ne. Byly zamčený a klíče jsou zastrčený do klíčový dírky zevnitř přesně tak, jak je táta před spaním zamkl. Nic se neztratilo. Mámina peněženka přitom leží přímo na očích v předsíni na botníku. Když jsem se snažila rodičům dovolat, zjistila jsem, že i jejich mobily jsou na nabíječkách přesně tam, kde je nechali. Nerozumím tomu! Kam proboha šli?! Proč mi nic neřekli?! Já se bojím, Danny. Všechno je to hrozně divný. Jako... jako z nějakýho ujetýho hororu. Prosím přijeď! Prosím! Nebo se mi aspoň ozvi! Prosím, brácho, jinak... Já... nevím, co mám dělat. Prosím!

Ojetý Fiat proletěl křižovatkou na červenou. Jeho řidič, dvacetiletý mladík v kostkovaném županu a pyžamu s nápisem All men must sleep na hrudi, ani nezpomalil. Již podesáté vytočil telefonní číslo své sestry. Nějaké nebezpečí telefonu za volantem mu bylo v dané chvíli totálně lhostejné. A již podesáté uslyšel výmluvný vyzváněcí tón. Nechal jej znít tak dlouho, dokud mu jeho přístroj mechanickým hlasem neoznámil, že volené číslo není dostupné, prosím, zkuste zavolat později. Danny proklel svého operátora. Měl vztek i sám na sebe. V době, kdy se mu jeho malá sestřička snažila zoufale dovolat, zrovna nasával s partou přátel v baru Dance & Tonik jen pár ulic od jejich domu. Její znepokojující hlasovou zprávu si poslechl až po dlouhé sprše u sebe na koleji takové dobré dvě hodiny poté, co byla odeslána. A teď mu Emma nebrala mobil. Začínala se ho zmocňovat panika.

Samozřejmě, že ho napadlo, že je to celé jen vtip. Ale tuto možnost téměř okamžitě vyloučil. Emma byla mizerná lhářka. Znal ji jako své boty a bylo mu jasné, že takhle věrohodné vystoupení by nikdy předvést nezvládla. Emma z hlasovky neměla daleko k pláči. Celá zpráva byla nasáklá zoufalstvím a strachem jako koupelová houba. Na konci už jeho jinak nebojácná sestřička bezmocně vzlykala a slovům téměř nešlo rozumět. Předtím mu pětadvacetkrát volala. Danny se utápěl v provinilosti. Proto jakmile hlasovka skončila, skočil do auta a ani nepomyslel na převlečení do civilu, ani hrozby řízení pod vlivem alkoholu. Byl odhodlaný sprostě ujet všem případným policejním hlídkám, i přes možnost ztráty řidičského průkazu. Naštěstí žádné hlídky nepotkal.

Smykem zastavil před domem svých rodičů v Rajské ulici a srazil popelnici, která se vysypala na silnici. Nočním vzduchem zavanul zápach zkažené ryby a vajíček. Danny to ignoroval a vystřelil z auta hledajíc po kapsách županu klíče. Sžíral ho strach o svou rodinu. Svíral jeho útroby v ledovém sevření a pumpoval do žil tuny adrenalinu. Bál se především o Emmu. Bylo jí dvanáct, právě jí zmítalo nejhorší období puberty, ale přesto svou malou otravnou sestřičku s tím jejím zlozvykem protáčet oči po téměř každém slovu, které vyjde z úst osob starších patnácti let, miloval celým svým srdcem a zabil by každého, kdo by jí jen zkřivil vlásek. Od toho přeci starší bratrové jsou, no ne? Právě teď se však cítil, že ve své roli ochranářského staršího bráchy fatálně selhal.