V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 36 - Leť

„Řekněte Filchovi, ať to uklidí," pronesl bezvýrazným hlasem.

...

„Tak fajn, můžeme pokračovat?" zeptala se Selena dvou Zmijozelů – Blaise, kterého po čtyřech dnech madam Pomfreyová konečně pustila z nemocničního křídla, a Draca, který ležel na pohovce zachumlaný do deky s hlavou u ní na klíně.

„Jasný," zazubil se vlkodlak, jehož z nějakého jí nepochopitelného důvodu neopouštěla dobrá nálada ani kvůli stále se hojícím popáleninám. Prefekt jen mlčky přikývl.

„Dooobře," protáhla Zmijozelka a zkoumavě se zadívala na pět učebnic Kouzelných formulí, které před ní levitovaly. Jednu vybrala a začala v ní listovat, zatímco si druhou rukou pohrávala s hebkými bílými vlasy. „Takže další otázka, Dráčku... Přivolávací kouzlo?"

„Accio," odvětil tiše. „Přivolá požadovaný objekt, ať už viditelný nebo ne. Lze vyslovit název objektu, při neverbálním použití se na něj musíš soustředit. Opakem je Depulso, které daný předmět odhodí."

„Výborně," vtiskla prefektovi lehounký polibek. „Blaisi?"

„Jo?"

„Zpomalovací kouzlo."

„Fajn, to je Arresto momentum. Zpomalí rychlost padajícího objektu. Dostanu taky pusu?" uculil se.

Selena si vtiskla pusu do dlaně a odfoukla ji k vlkodlakovi, který ji začal dramaticky lovit ve vzduchu. Zmijozelka se pobaveně usmála a sjela pohledem k prefektovi. Úsměv vzápětí nahradil ustaraný výraz, Draco stále hleděl někam do prázdna a nepřítomně si pohrával s jedním z prstenů. Tiše si povzdechla a vyměnila si s vlkodlakem nešťastný pohled, zmijozelský princ nesl uplynulé události velmi těžce.

„Co kdybychom pro dnešek skončili?" navrhla mírně a nechala učebnice, aby se způsobně poskládaly na nízký stolek.

Prefekt se drobně zamračil a nepatrně zavrtěl hlavou: „Rád bych se to naučil, chci ten test napsat dobře."

„Vždyť to umíš," namítla, „a je to jenom opakování."

„Já vím, ale to neznamená..."

„Dobrý večer, pane profesore," přerušil jejich rozhovor Blaise.

Selena se ohlédla, společenskou místností k nim opravdu kráčel Severus. Rychle se přidala k ostatním zdravícím studentům: „Dobrý večer, profesore Snape."

„Seleno, Draco. Pojďte se mnou," zavelel se svým typickým neproniknutelným výrazem.

„Jistě," odvětila a spolu s prefektem začala vstávat.

Zaletěla pohledem ke knížkám, čehož si naštěstí všiml Zabini: „Hodím je k vám do ložnice, fajn?"

„Díky," pousmála se a rychle následovala profesora s prefektem.

Sotva se za trojicí zavřely dveře společenské místnosti, změnil se Draco v běloučkou fretku a upřel na Selenu prosebná očička. Zmijozelka se pousmála a zvedla si zvířátko do náruče, přitiskla k hrudi.

„Děkuju," ozval se Draco a obezřetně se rozhlížel kolem, zatímco dívka s profesorem kráčeli chodbami.

„Za nic, Dráčku," odvětila a jemně ho pohladila po bílém kožíšku. Draco-fretka se zavrtěl, aby se jí pohodlněji usídlil v rukou, a o malinko spokojenější se nechal lehounce škrabkat.

I přes opakované ujišťování, že hrad byl pečlivě prohledán, byl Draco neustále paranoidní, málem slyšel tikat i sluneční hodiny. Na druhou stranu se nebylo čemu divit, jelikož obětí měl být právě on, a navíc to nebyl první útok na půdě Školy čar a kouzel v Bradavicích. Po chodbách tedy chodil jen minimálně, ze sklepení se do učeben v horních patrech hradu dostával přes učebnu Obrany. A kamkoliv jinam v podobě malé, nenápadné fretky schoulené v kapse hábitu zmijozelské princezny či v její náruči, pokud to situace dovolovala. Přece jen, stále byl neregistrovaný zvěromág.