Díl 31 - Rád bych znal váš názor

437 24 0
                                    

„Poppy!" zakřičel Severus ještě dřív, než se se Selenou v náručí pořádně objevil na ošetřovně.

„Všechno jsem viděla, ach, Merline, rychle, dej ji sem!"

To už lékouzelnice odhrnovala přikrývky z nejbližší postele. Severusovi trvalo sotva pár vteřin, než do ní bezvládnou dívku uložil. Děsilo ho k smrti, kolik krve na sobě má...

Madam Pomfreyová se naštěstí nenechala vyvést z míry a odspěchala k vitrínám s lektvary, aby se za chvilinku vrátila s několika lahvičkami. Bleskově jednu z nich odzátkovala a vkouzlila ji Seleně do žil, další dvě následovaly téměř okamžitě.

„Máš její Životní lektvar?" vytrhla Severuse z hrůzných myšlenek.

Dřív, než ho k tomu stihla vyzvat, zmizel v krbu. Prohnal se svým bytem, popadl několik lahviček se Seleniným jménem a o pár vteřin později byl zpátky na ošetřovně. Lékouzelnice zrovna seslala Purus lavare, Merlinovi dík většina krve zmizela. Ale zároveň bylo možné vidět všechny krvácejí rány.

Severus neudělal ani tři kroky od krbu, když se prudce rozrazily dveře a dovnitř se vřítil Draco. Z chodby zaslechl Minervin ostrý hlas – vykazovala studenty zpět na koleje. V tu chvíli tomu nevěnoval sebemenší pozornost. U Selenina lůžka zastavil spolu se svým kmotřencem, madam Pomfreyová mu jednu lahvičku doslova vyrvala z ruky. Draco byl naštěstí natolik duchapřítomný, že se uklidil na vedlejší postel, aby jí nepřekážel při práci.

Po druhém důrazném upozornění, při kterém lékouzelnice vypadala, že by lektvaristu nejraději z nemocničního křídla vykázala, následoval chlapcova příkladu. Přivolal si židli a usadil se po Selenině levé, zdravé ruce, Draco v mžiku přelezl na postel vedle něj. Spolu napjatě pozorovali lékouzelnici a klepali se strachy při každém jejím zamračení. Po pár minutách se ukázala i vážně se tvářící Minerva, které se konečně povedlo donutit studenty, aby se vrátili na koleje. Už v tu chvíli bylo Severusovi jasné, že množství problémů, které budou muset řešit, bude nekonečné. A byl hlavě Nebelvíru neuvěřitelně vděčný, že se rozhodla o nich nezačínat zrovna.

„Bude v pořádku," promluvila konečně madam Pomfreyová a porovnala kolem spící dívky přikrývku. „Rána na boku byla hluboká, ale nebyly zasaženy žádné orgány. Po ranách na noze pravděpodobně zůstanou jizvy, ale nijak výrazné. Ostatní drobnější ranky už jsou zcela pryč. Polámaná žebra budou do dvou dnů opět v pořádku, rozdrcená kyčel však bude potřebovat trochu víc času. A co se týče toho ramene... To je ve špatném stavu. Bylo vykloubené, téměř všechny svaly jsou potrhané a lopatka je naštípnutá. Je potřeba, aby se hojilo běžnou rychlostí, aspoň ze začátku. Potřebuji velmi pečlivě sledovat průběh, abychom se vyvarovali jakéhokoliv pochybení. Při takhle rozsáhlém zranění by urychlení procesu mohlo mít fatální následky."

Severus mdle přikývl, neodvažoval se ptát, jak dlouhou dobu má lékouzelnice na mysli.

„A ještě jedna věc – aspoň dva dny by se měla pohybovat co možná nejméně. Ideálně vůbec," dokončila Poppy s těžkým srdcem a opět zamířila k vitrínám s lektvary. Vrátila se s lahvičkou, kterou se neúspěšně pokoušela vnutit hlasitě protestujícímu Dracovi. Když jej ani po pěti minutách nedokázala přesvědčit, aby lektvar vypil a šel spát, jednoduše obsah lahvičky vkouzlila do chlapcova těla. Za deset vteřin už tiše oddechoval a madam Pomfreyová jej s pocitem mírného zadostiučinění přikryla. Ničemu by nepomohl, kdyby se celou noc užíral výčitkami. Poppy na okamžik zalitovala, že podobným způsobem nemůže uspat i ustaraného, na smrt bledého lektvaristu.

„Ona mě neposlechla," hlesl Severus zničeně do ticha ošetřovny a zvedl oči k vážné profesorce. „Všechno, co jsem od ní chtěl bylo, aby mě poslechla, když bude třeba. Dával jsem jí volnost, nechtěl jsem ji kontrolovat, aby věděla, že jí věřím... a že když už něco takového řeknu, je to důležité. A ona neposlechla, Minervo!"

V lásce a válce II - Dvojí krevKde žijí příběhy. Začni objevovat