Díl 17 - Dráčátko I.

549 22 2
                                    

Draco se probudil v dobře známé místnosti. Pár vteřin podmračeně mžoural do tmy panující v nemocničním křídle a snažil se rozpomenout, proč je tady tentokrát. Najednou se mu oči rozšířily hrůzou: Pane bože, Sel!

Trhl sebou, až příliš rychle se mu vybavil Selenin patron, přízračné káně, které se těsně před půlnocí prohnalo zmijozelskou společenskou místností. A jeho zběsilý let na koštěti sklepením, až k bráně na školní pozemky, když pochopil, co od něj chce – proč se k ní nutně musel dostat dřív než smrtijedi vyšlou Avadu. Doteď cítil podivné mravenčení v zádech tam, kde jej měly smrtící kletby zasáhnout. A Sel...

Stočil pohled dolů, ležela mu v náručí, obličej zabořený v jeho košili. Madam Pomfreyová očividně vzdala svou snahu hned na začátku.

„Co se děje?" zeptala se rozespale a drobně se zavrtěla.

„To nic, spi dál, zlato," vtiskl jí lehounký polibek do vlasů. „Nechtěl jsem tě probu-"

„Nejradši bych vás zaškrtil. Oba dva," ozvalo se ze židle u nohou jejich lůžka.

Oba sebou polekaně trhli, dokonale probuzení. Ledové černé oči je upřeně pozorovaly.

„Uvědomujete si, co se tam venku stalo? Co se mohlo stát? Přemýšleli jste vůbec nad tím?" Profesor přestal přejíždět očima z jednoho na druhého, zastavil pohled na rozklepané dívce: „Co sis sakra myslela?! Někdo z Řádu by se pro tebe vrátil. A Albus musel být na cestě, poslal jsem patrona. Ne, místo toho, abys mě poslechla a zůstala schovaná jako každý rozumně uvažující člověk, se rozběhneš přímo proti skupině smrtijedů, kteří si myslí, že jsi mrtvá, do míst, kde tě nikdo nemá šanci najít! A ještě na mě zkoušíš nitrozpyt! Ty jsi musela zešílet! Málem jsem tě zabil! Kdybych náhodou nepoznal tvůj hlas..."

Severus se na chvíli odmlčel, zvedl se ze židle a přešel k oknu. Nehnutě sledoval školní pozemky, zatímco Selena se schoulila Dracovi v náručí ve snaze být co nejmenší a uniknout jeho hněvu. Takovou reakci nečekali. Vlastně – co čekali? Nějak nebyl čas přemýšlet nad tím, jestli z toho bude nadšený.

„Změnila ses v draka přímo před jejich očima," pokračoval chladně. „Pán zla tuto skutečnost už jistě slyšel a vymýšlí, jak tě co nejhrůznějším způsobem vymazat z povrchu zemského. Plánuje z tebe udělat odstrašující příklad, ty jedno malé pitomé děcko!"

Lektvarista se prudce otočil a vztekle rázoval zpátky k nim, Selena se regulérně schovala za Draca.

„A ty," zastavil Severus sotva dva kroky od nich a zpražil pohledem prefekta, „si nemysli, že unikneš jen tak! Ty nejsi o nic lepší! Jak jsi jí to vůbec mohl dovolit?! Víš vůbec, co všechno se mohlo stát?!"

„Ale my jsme jenom chtě-" zkusila je Selena zpoza Dracových zad hájit, leč neúspěšně.

„Neskončil jsem!" vyštěkl profesor. „Nemohla jsi mi to říct?! Víte vy vůbec, co jsem v těch pár vteřinách viděl?!"

Selena začala tichounce popotahovat, Draco si ji přitáhl zpoza sebe do náručí, schoval obličej do dlouhých vlasů a pohledem hypnotizoval zmuchlanou přikrývku. Neodvažoval se odpovědět.

„Viděl jsem smířený pohled člověka jdoucího na smrt," pronesl chladně Severus. „Než jsem se vzpamatoval, proletěl jsem do bezpečí, zatímco tady ten malý blb vyběhl ven za tebou. Viděl jsem vás umřít, uvědomujete si to? Albus s Minervou vás dotáhli za bariéru, málem jsem zešílel, když jsem vás viděl ležet na zemi! A pak si jen tak, z ničeho nic, vstaneš z mrtvých!" otočil na Draca nepříčetný pohled. „A s její mrtvolou začneš třepat, aby se probrala, a ona udělá co?! Probere se! Jako by nešlo o smrt, ale o nějaký úchylný koníček! Nudíš se? Pojď, zkusíme, jaké to je umřít a všechny okolo vyděsit tak, že z toho málem umřou taky!"

V lásce a válce II - Dvojí krevKde žijí příběhy. Začni objevovat