Začalo to tvým úsměvem

Nezapomenu, nikdy

Okamžitě přiběhl a začal se představovat rodičům. ,,Dobrý den jmenuji se Jace vy musíte být ti hodní rodiče Nett" věděla jsem, že tímhle si rodiče získá. Taťka se usmál a odpověděl ,,A ty ten slavný Jace o kterém nám Nett v jednom kuse povídá" všichni se zasmáli až na mě přišlo mi to trapný. Jace se na mě usmál a já mu opětovala úšklebek, kterým jsem naznačila, že nevím o čem mluví. ,,Rád vás poznávám" řekl upřímně. Mamka odpověděla i za taťku ,,My tebe taky, přisedni si ať spolu můžeme povečeřet". Celý večer nebyla ani chvilka ticha, furt si spolu povídali, což mi nevadilo protože jsem viděla, že na ně Jace udělal dobrý dojem.

Po večeři si rodiče šli číst na pokoj aby jsme s Jacem měli chvilku pro sebe. Šli jsme k bazénu, sundali jsme si oblečení a v plavkách skočili do bazénu. Byli jsme tam sami jelikož se tam večer nesmí, ale nikdo to nehlídal, nikoho jsme alespoň neviděli. ,,Myslíš, že jsem na tvoje rodiče udělal dojem?" zeptal se Jace. ,,Dobrý nebo špatný?" odpověděla jsem s úsměvem. ,,Jakýkoliv" řekl Jace. ,,Rozhodně ten nejlepší, jsem si zcela jistá, že už teď tě mají radši než mě." odpověděla jsem, oba jsme se rozesmáli. Společně jsme se potápěli, chytl mě za ruce a začali jsme tancovat, nepotřebovali jsme hudbu stačil nám jen ten druhej. Několikrát mě otočil jeho rukou a mně to přišlo zatraceně romantický. ,,Nevím co to se mnou Děláš, Nett" řekl. ,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se. ,,Když jsem s tebou chovám se úplně jinak, s tebou se cítím sám sebou" chytl mě za tváře a já jeho za boky. Naše rty chtěli to samé, dělilo je jen pár centimetrů.

,,Co to tam děláte!" podívali jsme se na muže, co to zakřičel. Byl to hlídač, Jace rychle vylezl ven a podal mi ruku, chytla jsem se ho a on mě vytáhnul ven. Sebral naše oblečení a utíkali jsme, zatímco jsme se drželi za ruce. Hlídač to vzdal už po několika metrech ale my furt utíkali a společně se smáli. Zachvilku jsme už byli na pláži, tam jsme se zastavili ,,Víš Nett, asi bych měl něco udělat než toho budu litovat" řekl. ,,Tak to udělej" řekla jsem, zatímco jsem ještě hlasitě dýchala po tom dlouhém běhu. Ale v tu chvíli jsem uslyšela zvonící mobil, který měl zastrčený v kapse u kalhot. ,,To počká" řekl Jace. ,,Né zvedni to třeba je to něco důležitého" řekla jsem i když jsem nechtěla aby to zvedl. Vzal mobil a zmáčkl zelené tlačítko. Z telefonu se ozval krásný jemný hlas ale byl strašně ustrašený ,,Jaci, kde jsi?! Je tady vem Maddi do bezpečí a schovejte se" ozvalo z telefonu.

Třískl telefonem o zem a chytil mě za ruku. Společně jsme utíkali nazpátek, dovedl mě k rodičům, který se koukali na večerní program. ,,Počkej tady na mě" řekl Jace se strachem v očích. ,,Jaci, počkej, co se děje?!" zakřičela jsem, utekl a za chvíli se ztratil ve tmě. Rozhodla jsem se, že ho poslechnu i přesto, že jsem se o něj strašně bála, tak jsem počkala. Rodiče si užívali show a já byla nervozitou bez sebe. Show skončila a rodiče už chtěli jít spát, přesvědčila jsem je, že tady zůstanu ale oni můžou jít. Chvilku tam ještě zůstali ale pak jsem je donutila aby si šli lehnout.

Ráno jsem se vzbudila na židli na, které jsem celý večer na někoho čekala. Na někoho jsem čekala ale už si nevzpomínám na koho. Byla jsem přikrytá dekou a v ruce jsem měla nějaký papírek. Rozložila jsem přeložený papírek a pro sebe si přečetla text, který na něm byl krasopisně napsaný.
  Já na tebe nikdy nezapomenu, nikdy.
  Jace

Nechápu to. Kdo je Jace? Vím jen to, že pro mě byl důležitý protože jsem na ruce měla napsané naše iniciály Nett+Jace. A taky se mi následující noci o nějakém Jaceovi zdálo ale nemyslím, že to byli sny, myslím, že to byli vzpomínky.

JACE
„Tak to udělej" řekla sebevědomě Nett. Chtěl jsem ji to všechno říct ale najednou volala máma, Nett mě přesvědčila ať to zvednu, i když jsem tak strašně nechtěl, zvedl jsem to. Máma byla strašně vystrašená sakra on nás našel, táta nás našel, musím najít Maddi. Chytl jsem Nett za ruku a odvedl ji k rodičům, jen tak budu vědět, že je v bezpečí.

Utekl jsem na pokoj, kde čekala Maddi. „ Je tady, zabal si jen to bez čeho nemůžeš žít." Rozběhla se do svého pokoje a začala tam něčím šmodrchat. O chvilku později přišla „Jsem připravena.". „Dobře, tak pojď ať stihneme autobus, čeká tam na nás máma". Rozeběhli jsme se spolu dolu po schodech, v tu chvíli jsem si vzpomněl na Nett „Maddi, počkej tady na mě nikam se nehni".

Rozběhl jsem se směrem k podiu, nikdo tam nebyl kromě Nett. Usnula na jedné z židlí. Byla nádherná, nechtělo se mi ji budit ale musel jsem. Poťukal jsem na její rameno „Nett, vstávej". Pomalu otevřela oči a řekla „ Jaci si v pořádku? Co se stalo". „ S tím si nelam hlavu, od první chvíle co jsem tě viděl, jsem věděl, že si ta jedna, ta jedna za kterou bych šel až na měsíc" řekl jsem. Nett se pousmála. „Zamiloval jsem se do tebe, Nett" řekl jsem. „Já do tebe taky, Jaci" opětovala mi Nett. „A to je právě ten problém" zvedl jsem její pramínek vlasů který ji skočil do obličeje. „Já to nechápu" řekla. „Víš já nejsem jen člověk a to je ten problém. Nemůžeme být spolu protože já mám špatnou budoucnost a ty ne. Promiň ale musím to udělat, musíš na mě zapomenout aby sis mohla žít svůj život snů." Utřel jsem ji slzu na tváři a zahleděl se ji naposledy do očí „Nebudeš si na mě pamatovat, zapomeneš, že vůbec nějaký Jace existoval, a budeš šťastná" řekl jsem ji do duše a vzal její ruku do které jsem píchnul injekci, po, které hned usnula. Je to naposledy co ji vidím to jsem si jist, osud mi vyložil, že musím být s Freyou a né s člověkem do kterého jsem se opravdově zamiloval. Přikryl jsem ji dekou a vytrhl papír z mého zápisníku na, který jsem napsal pár posledních slov. Vložil jsem ji papír do ruky a běžel zas za Maddi, ale nebyla tu, najednou mě někdo chytil a uspal.