Začalo to tvým úsměvem

Večerní program

„Tady máš ručník, vyber si lehátko a upaluj do vody" uff byl to jen taťka. Vybrali jsme lehátka, řadu za ním takže jsem na něj měla krásný výhled.
Ale už jsem na něj moc nekoukala aby to nevypadalo divně. Celou dobu ležel na lehátku, chtěla jsem jít do bazénu s rodiči ale četli si knížku a nešlo je od toho odtrhnout, tak jsem šla sama.

Voda nebyla studená ale ani teplá, čili mi chvilku trvalo než jsem se celá ponořila. Jakmile jsem vlezla do vody po prsa, tak se začaly lehce vznášet volánky na mých plavkách.

Tomu klukovi bych říkala kosmonaut protože mi přijde takový zvláštní jak kdyby zrovna přiletěl z měsíce a vzal si tam měsíční záři kterou mě okouzlil. Kosmonaut šel do vody asi minutu po mně možná to něco znamená ale spíš ne.

Zbytek dne jsme se jen váleli u moře nebo bazénu a kosmonauta jsem naposled viděla ráno v bazéně.

Večer byl nějaký program, venku bylo podium a okolo něj spoustu laviček, s rodiči jsme si vybrali 1 řadu, abychom na vystoupení dobře viděli a taky jinde nebylo místo. Po schodech šli ještě poslední diváci ale přes tu tmu jsem neviděla jak vypadali. Ale stejně tu "znám" jen kosmonauta. Najednou se rozsvítila světla a já ho spatřila kráčel mezi posledními a sedl si do stejné řady jako my, problém byl v tom že asi o 10 míst od nás.

„Ale já nechci sedět v první řadě tam si vybírají lidi na podium" řekla holka, která si se svojí kamarádkou možná ségrou, sestřenicí co já vím, vybírala místo, nechtěla jsem je poslouchat ale skoro křičela a tak se to nedalo preslechnout. Počkat, cože! Najednou jsem si to uvědomila, já sakra nechci na žádný podium. Jsem strašně stydlivá a ještě k tomu je tu kosmonaut. „Mami, tati nechcete si přesednout, ve předu není všechno vidět jako vzadu." řekla jsem nervózním tónem, museli poznat že to není kvůli tomu. „Ale zlatíčko, tady vidíš všechno co potřebuješ a navíc tu budou třeba nějaké soutěže" řekla mamka, takže ona celou tu dobu věděla, že se tady vybírá. „Ale já nechci soutěžit" odsekla jsem trošku drzým tónem. „Anette chceš si tu dovolenou snad užit ne?" řekl taťka. „No jo no" řekla jsem se skleslým výrazem.

Celou dobu co program probíhal jsem doufala že dneska žádný soutěže nebudou a zítra už si sednu dozadu, vlastně jsem ani nevěděla o co na podiu jde. Najednou jsem uslyšela „Ták a pro dnešek to bude konec, těšíme se na vás zítra" uff to se mi ulevilo. V tu chvíli všichni začaly pokřikovat „TANEC, TANEC" nevěděla jsem co tím myslí. „Á ještě, že jste nám to připomněli, samozřejmě, že budeme tancovat" řekl animátor, vedle něho krásná animátorka oznámila „Dneska to budou tance v párech, a proto si kdo chce utvoří pár a jde na podium".

Uff jen kdo chce, já rozhodně nepůjdu ještě bych tancovala s nějakým blbečkem. „první řada povinně" řekl animátor když mě uviděl jedinou sedět. V tu chvíli jsem myslela, že se propadnu, mám jít na podium a tancovat?! Já, která si maximálně tancovala doma s koštětem když zametala. Stoupla jsem si a jemně se pohupovala, nevěděla jsem co mám dělat. Viděla jsem jak se ke mně blíží kosmonaut, určitě šel za tou holkou vedle mě vypadala jako modelka, hubená, vysoká, krásná a měla aspoň nějaká prsa. V tom přemýšlení jsem si nevšimla, že kosmonaut stojí přede mnou, kouká na mě a chce něco říct.