Mimozemský Život

🏳️‍🌈🖤POHOPENI🖤🏳️‍🌈

Já je prostě nechápu. Je to snímá jako na horské dráze. Chvilku si na hoře a pak hned zas dole. Vy jedeš nahoru, myslíš si že tě chápou potporují tě a berou tě jaká si ale pak sjedeš dolů zjistíš pravdu otom že tě vůbec nechápou.

Jedno duše sme jeli na návštěvu k příbuzným. A v autě jsem zůstal já a táta. No, když jsem mu řekl že se necítím moc jako holka. Řekl mi že to je puberta a že se to časem změní. Dokonce došlo i na slzi.

Nejhorší je že celá rodina očekává že země vyroste žena budu mýt děti a manžela svadbu. Ale já prostě nemůžu ( třeba si najdu kluka ale vlastní děti nebudeme mít) já už nevím, nevím kdo jsem nevím co chci, já prostě nevím.

Hrozný bylo že jsme potom jeli hned na návštěvu. Takže jsem byla strašný mrzout. A strašně jsem chtěla domů a zavřít se pokoji, pustit si písničky a prostě být sama/sám. Já se prostě nechápu.

Jak jim to mám říct když sama/sám si neumím říct kdo jsem. I když se snažím. Prostě to nejde.

Když já se nemůžu ani rozhodnout jestli půdu psát ženským nebo mužským rodě.

Když se kouknu do zrcadla, jako kdyby na mě koukal někdo cizí. Jeto takoví pocit '' to jsem já ale to nemůžu bejt já,, člověk to ani neumí popsat.

Americe se nebinární lidi mají rod THEY/THEM ale přece se nebudu oslovovat ONI/JIM to přece nejde. Já jsem jeden člověk. To mě docela štve.

Asi víc toho nemám tak sem dám zas obrázky.

Tohle jsem chtěla dát jako tapetu, ale kdyby to vyděli rodiče, jsem mrtvý člověk (musela bych jím to vysvětlovat a oni by to stejně nepochopyly).