Abducted [Z.M.]

i told you once i can't do this again [15+]

Opravdu moc jsem si přála, aby si pro mě přišla smrt - abych zemřela na vnitřní krvácení, podchlazení nebo cokoli jiného. Byla jsem zoufalá. Smrt jsem vnímala jako jedinou možnost, jak ukončit své trápení.

Připadala jsem si jako tělo bez duše, jako naprosto prázdná schránka. Nedokázala jsem myslet na nic pozitivního - nedokázala jsem ani myslet na svou milující rodinu, abych se odreagovala. Dokázala jsem pouze myslet na ty negativní věci, které se za pár hodin odehrály v mém životě. Můj únos, ponížení mé osoby v podobě tancování u striptérské tyče ve strip klubu, první znásilnění, hádka se Zaynem, následně hádka s Harrym a druhé znásilnění. Bylo toho příliš na to, abych dokázala myslet pozitivně.

Po tom, co Zayn řekl, že by ho on zabil, kdybych byla těhotná, jsem si myslela, že mi Zayn nijak neublíží, kromě pár facek. Opravdu jsem si naivně myslela, že mi Zayn neublíží, protože on je můj strážný anděl, který mě před Zaynem ochrání. Ale spletla jsem se. Šíleně jsem se spletla.

Harry's point of view
,,Předpokládám, žes' jí včera našel." probodnu Zaynovu osobu chladným pohledem, jakmile se objeví ve dveřích své ložnice, ve které jsem na něj čekal. ,,Podle čeho předpokládáš?" zeptá se bez sebemenšího zájmu, přičemž svou černou, koženou bundu odhodí do křesla, stojíc v rohu ložnice. ,,Podle toho křiku?" pevně semknu svou čelist k sobě, pozorujíc jej se vztekem v očích. ,,Nevím, jakej křik máš na mysli a je mi to upřímně u prdele. Je mi blbě. Kde jsou dveře víš, takže prosím." ledabyle mávne rukou ke dveřím ložnice, vybízejíc mě k odchodu, přičemž v naprostém klidu přejde ke své prostorné posteli, do které ulehne.

,,Zayne, já jsem ti včera nepomáhal jí hledat jen proto, abys jí něco udělal!" zvýším hlas, ,,Liam i Louis mi řekli, že jí slyšeli křičet!" zamračím se. ,,No tak dostala pár facek, to je toho." zabručí otráveně. Svým lhostejným postojem k této situaci mě akorát vytáčí ještě více.

,,A proto křičela; ,,Zayne, přestaň, to bolí!"?! Kdybys jí dal těch pár facek, jak mi tady tvrdíš, tak by určitě nekřičela, jako kdyby jí vraždili!" vykřiknu rozčíleně. ,,A jak ty, kurva, můžeš vědět, co se tady odehrávalo?!" vyprskne po mně, ,,Byl jsi venku, tak nedělej chytrýho." odfrkne si. ,,Jo, byl jsem venku. Hledal jsem jí venku, zatímco ty, ty jeden kreténe bez mozku, si jí ubližoval!" ,,O co ti, kurva, jde?" vyhrabe se z peřin, vytahujíc se na své nohy, ,,I kdyby, tak co?! Záleží ti na ní snad nebo co?!" vyprskne, přibližujíc se k mé osobě. Naštvaně jej probodávám svým pohledem, přičemž na mém krku pulzuje viditelná žíla.

,,Kurva, nemusí mi na ní záležet, ale je to malá holka, Zayne! Uvědomuješ si to vůbec nebo jsi fakt tak vypatlanej?" nepatrně zklidním svůj hlas, ale stále jej pozoruji se vztekem v očích. ,,Já vlastně zapomněl. Už od chvíle, co jsme jí vzali od Deana, jsi její posranej ochránce." pronese ironicky, ,,Proč se najednou staráš, co s ní je? Ještě včera si po ní křičel. Hádám, že důvod, proč utekla, byl tvůj křik. Takže si prvně zameť před svým vlastním prahem, než tady ze sebe začneš dělat svatouška." odfrkne si opovržlivě.

,,Jo, křičel jsem na ní, ale protože mě nasrala. Strkala nos do mých osobních věcí. Ale my se teď bavíme o něčem úplně jiným, tak neměň téma, do prdele. Tady jde o to, cos jí včera dělal." věnuju mu svůj zamračený pohled. Nesnáším, když někdo cizí strká nos do mých osobních věcí - jsem na to háklivý. Obzvlášť Beatrice, která narazila na mou slabinu - na mou mrtvou přítelkyni. Je pro mě opravdu bolestivé o ní mluvit.

Nechal jsem se ovládnout vztekem, který pohltil mé tělo, proto jsem byl na Beatrice tak zlý - opravdu mě svou zvědavostí naštvala. Po té naší hádce jsem si uvědomil, že některá slova, která jsem po ní křičel, jsem přehnal a neměl je vyslovovat - bylo to ode mě přes čáru. Byl jsem připravený se jí omluvit za své předešlé chování.