Odepsala brzo. A já zpátky. Pak jsme si jen povídali. O všem a o ničem. Dozvěděl jsem se o ní mnoho a zároveň vůbec nic, protože koho by běžně zajímalo, jakou hru hraje, když by nevěděl, kolik jí je? Odpověď byla jednoduchá: Mě.
Stačila jediná její fotka, abych se ocitl na ulici před drobnou kavárnou. Byla tam, za pultem a s úsměvem chystala kávu lidem, kteří na ni trpělivě čekali.
Připomínala veselé barvy lentilek. Možná bych ji připodobnil k duze. Něco na ní ve mně probouzelo chuť tančit – přímo tam, na ulici, v tom anonymním davu.
Ale odešel jsem, zbaběle.
YOU ARE READING
Pure Love [𝐤-𝐩𝐨𝐩: 𝑩𝑻𝑺]
FanfictionPro jedno kvítí slunce nesvítí. Pro jednu lásku nezastaví čas. Pro jednu pravdu nevymizí lež. Ideální vztahy jsou báchorkou vyprávěnou dětem, nereálnou představou puberťáků a fantasií dospělých. Můj vztah nebyl zdaleka dokonalý, ale byl plný porozum...