Zakázaná láska

Dohoda

Pov. Frederick
Byl jsem ve svém pokoji a díval se na fotografie mě, táty, Jean a její rodiny, smečky ve které jsem taky. Jak já to naše prokletí nesnáším. Patřím do dlouhé linie druidů. Podle mě je být druidem prokletí, musíš pomáhat všem nadpřirozeným bytostem, patřit do smečky, chránit ji a k tomu hromada zákazů nenarušit přírodní síly, nemít vztah s nadpřirozenou bytostí a mnoho dalších, my druidi jsme spíš otroci, které nadpřirozené bytosti jen využívají.
Ze, zdola jsem slyšel tátu s někým mluvit po telefonu. "Fredericku pojď dolů." Sešel jsem dolů. "Co se děje tati?" "Musíme hned jet k Morgenovím něco se stalo s Jean." Jen co to táta dořekl jsem si zbalil všechny důležité věci do tašky a seběhl zase dolů kde na mě už čekal táta, vzal jsem mu jeho věci, které jsem dal do kufru auta a pomohl mu nastoupit a vozík jsem složil a dal do zadu, nastoupil jsem a vyjel směr Beacon Hills. Do Beacon Hills jsem dojel v osm večer a táta mě navigoval kam mám jet dál. Dojely jsme před celkem velký dům, ze kterého vyšel Sam a James kteří mi šli pomoct. Odemčel jsem kufr a šel jsem pomoct tátovi.
Vešly jsme do domu a na chodbě stál Alarick náš známí vlastně díky němu táta ještě žije.
Někdo mě vzal kolem ramen. "Tak co Frede, jak se ti daří a co ta tvoje smečka?" Zeptal se mě se smíchem James, který měl pořád ruku kolem mých ramen. " Ale jo dá se to, co jiného mi zbývá. Kde je Dean a Jean?" Jen co jsem to dořekl, jsem toho začal litovat, protože se na mě Alarick díval dost naštvaně. "Jean je v nemocnici a Dean je tam s ní." "No nic ukážu vám pokoje, kde budete ať si můžete vybalit a zítra se mnou půjdete do školy." Dovedl mě do celkem prostorného pokoje, tašku jsem dal na postel a věci vykládal si věci do skříně. Jakmile jsem měl vybaleno jsem šel dolů do kuchyně, ale cestou jsem slyšel rozhovor mezi tátou a Alarickem.
"Proč si nás tady chtěl?" "Potřebuju abys se na Jean zítra podíval, a navíc jsem si říkal že by jsi se tady s Fredem mohl zdržet a až bude Jean v pořádku tak by jsi jí mohl něco naučit a mezitím by Fred mohl chodit na místní školu neboj dohlédl bych na něj."

"Dobře, na nějakou dobu tady zůstaneme Frederickovi to prospěje, moc se mi nelíbí že musí být ve smečce." "To chápu, taky by se mi nelíbilo, kdyby Jean byla v nějaké smečce nebo vlkodlak." "Ale sám víš moc dobře že se to jednou stane a ona bude muset být v nějaké smečce."
Potom o něčem mluvily ale já je už neposlouchal a šel do kuchyně kde byla Elen, Alarickova manželka, je to milá žena. "Dáš si něco k jídlu Frede?" Ne, díky šel jsem se pouze napít a hned půdu zase nahoru." "Dobře ale nezapomeň, když budeš něco potřebovat klidně se na mě obrať." Usmála se na mě s mateřským úsměvem. Elen je pro mě něco jako máma na kterou si nepamatuju, máma totiž když jsem byl malý umřela tak se o mě stará pouze táta a často se o mě starala Elen která mě hlídala jako malého. Jen jsem přikývl a odešel jsem zpátky do pokoje. Lehl jsem si do postele a usnul jsem.

Frederickův sen:
Byl jsem u sebe v pokoji a učil jsem se na zkoušky. Učil jsem se ještě další půl hodinu, než jsem to vzdal a šel dolů do obýváku. Byl jsem na chodbě, když jsem slyšel smích dvou lidí. Sešel jsem dolů a v obýváku byl táta který objímal nějakou ženu a oba se smáli. Jen co si mě všiml toho nechal a žena se na mě otočila a já ji poznal byla to máma. Vypadala úplně stejně jako na fotkách, co máme v obýváku nad krbem. "Mami." Zašeptal jsem a ona za mnou došla a objala mě. "Ale no tak Frede neplakej, slzy ti nesluší." Máma mě pustila a já sklopil hlavu. "Zvedni hlavu princi, padá ti koruna." Řekla máma a mile se usmála. Táta vstal a vtáhl nás oba do obětí. Prostředí kolem nás začalo černat až všude byla tma a zbyl jsem tam jenom já úplně sám v temnotě ze které nebylo úniku. Kolem mě se začala objevovat hustá mlha a slyšel jsem kroky přicházející ke mně. Jakmile se kroky zastavily za mnou tak jsem se otočil. Stála za mnou ona celá od krve se zlatými svíticími oči a za ní táta v dost špatném stavu. "Proč jsi to udělala?" "Je to má součást a ty jsi neměl nikdy existovat jsi stvůra, chtěla jsem tě zabít, ale ten hlupák se mi postavil i s tím jeho přítelem a já už to nestihla ale škoda, že jsem tvého otce nestáhla sebou, byla jsem tak blízko." Když to vyprávěla tak se kolem nás objevila přesná scéna ode dne, kdy jsem se narodil, přes hádky rodičů, kdy máma vždy utekla a táta se o mě staral a po den kdy máma umřela. "To nemůže být pravda." Řekl jsem zoufale. "Ale ano je to pravda a ty jsi stvůra která nemá existovat, druid a vlkodlak nesmí mít potomky tak zní zákon. Tvůj otec nevěděl že jsem vlkodlak, a proto mu nebylo divné, když jsem každý úplněk odcházela postarat se o nemocnou matku. Ale teď mi nic nebrání v dokončení toho, co jsem před 16. Lety začala." Rozběhla se proti mně a já tam pouze stál, její drápy se mi zaryly do masa a já cítil strašnou bolest. Už se napřáhovala k poslednímu zásahu, když semnou někdo začal třást.

Rychle jsem otevřel oči a koukal kolem sebe až jsem našel toho kdo mě vzbudil byl to Sam a za ním Elen která na mě vystrašeně zírala.
Chtěl jsem se pohnout, ale bokem mi projela bolest. Zalápal jsem po dechu a chytl se za ránu. Elen za mnou rychle došla a šla mi ošetřit rány, když jsem se podíval na hodiny tak ukazovaly půl sedmé. "Omlouvám se, že jsem vás vzbudil." "To nic, co se ti zdálo?" Zeptal se mě Sam, tak jsem mu to povyprávěl. Elen a Sam odešly a já se převlékl a šel do kuchyně kam se začaly slézat ostatní.
V klidu jsme se nasnídaly a já, táta a Alarick jsem jely do školy a potom za Jean.