Zakázaná láska

Starý známý

Pov.Scott

Potom co Jean zkolabovala a dva muži jí odvezli někam pryč nám učitel zadal práci.

Hodina skončila a zbytek školy proběhl jako obvykle. Se Stilesem jsme dojeli ke mně a probíraly nové lovce tady ve městě.

Kolem 7 Stiles odjel domů. Máma dojela domů z práce kolem deváté.

"Ahoj mami, jak bylo v práci?" "Byl tam chaos jako obvykle, ale dnes nám tam vtrhl nějaký muž s dívkou v náručí, která na tom byla zle vzali jsme ji do ordinace a při vyšetření co jí vlastně je měla zástavu. Doktorka Morgenová se málem na chodbě zhroutila, když zjistila, že je v nemocnici její dítě a málem umřelo. Naštěstí jí chytli její dva synové, aby se nezhroutila. Chudák holka snad bude brzy v pořádku." Upřímně jsem měl z toho smíšené pocity, ještě včera byla v pohodě a dnes málem umřela.

Raději jsem to nechal být a šel jsem si lehnout. Přemýšlel jsem, jestli se mám za ní zastavit nebo ne. Jelikož je máma dneska doma rozhodl jsem si půjčit auto jel jsem do školy sám, před školou na mě čekal Stiles. Šli jsme do areálu školy, do učebny chemie, kde jsme dělaly pokus. Samozřejmě že to dopadlo katastrofálně. Hodinu jsme přežili ve zdraví a teď jsme měli ekonomiku s koučem. Kouč vešel do třídy a začal se zápisem kdo zde není. Chyběla zde jenom Jean, která leží v nemocnici. "Kde je Morgenová?" Jakmile se zeptal nastalo v učebně ticho nikdo nevěděl, co má říct. "V nemocnici kouči." Odpověděl Deny ze zadní levice. Na koučovi šlo vidět jak znervózněl. "No nic, pokračujeme dál." Hodina proběhla v klidu. Vlastně všechny hodiny dnes proběhly v klidu. Ale poslední hodina dne byl dějepis a upřímně jsem nevěděl co očekávat. Došli jsme do třídy kde už byl učitel a něco psal na tabuli. "Takže třído, dnes si probereme původní obyvatele a jejich historii. Proto jsem požádal svého dobrého přítele, aby nám něco řekl o svojí kultuře." Jen co to dořekl se otevřely dveře, ve kterých stál kluk snědé pleti a starší muž na vozíku. "Toto je můj dobrý přítel Boby Queen a jeho syn Frederick Queen a budou vám vyprávět o indiánské kultuře.

Ten kluk si sedl na místo Jean a jeho otec začal vyprávět historii jeho kmene a taky o tom že se o nich říká že jsou potomci vlků.

Všiml jsem si, že má ten kluk na rameni tetování bylo zvláštní vypadalo jako nějaký ornament. Hodina byla zajímavá ale už byl konec. Sbalili jsme si věci a odcházeli jsme domů. Pan Morgen mluvil o něčem s panem Queenem a kousek od nich stál znuděně Frederick.

Šel jsem k autu a jel směr nemocnice a doufal že tam nebude nikdo z lovců. To jsem se ale hluboce spletl v jejím pokoji byly tři muži. Jen co jsem otevřel dveře tam se na mě všichni tři otočily a měřili si mě pohledem. Ten první který vypadal že je nejstarší se na mě díval jako by se snažil zjístit co jsem zač. Ten druhý a celkem vysoký se na mě díval celkem soucitně. A ten třetí vypadal že mi za chvíli jednu vrazí. "Kdo jsi a co tady chceš?" Zeptal se mě ten vysoký "Jmenuji se Scott Mccall a přišel jsem se podívat, jak se jí daří." Ten třetí mi chtěl něco říct, ale skočila mu do řeči doktorka. "Co se tady děje?" "Ale nic mami, jen tady Scott se přišel podívat na Jean." "Dobrá, ale bez dovolení ošetřujícího lékaře tady nemáš co dělat Scotte a vy tři už jděte domů. Hned." Ten nejstarší se zvedl a odešel pryč ale ti dva se k tomu moc neměli. "Same, Deane něco jsem řekla." Řekla celkem dost naštvaně a vyčítavě doktorka. Sam se neochotně zvedl a šel ke dveřím ale ten Dean ne. "Mami prosím nech mě tady." "Ne Deane, jdi domů hned." Dean teda vstal a odešel.

V pokoji jsem zůstal pouze já a Doktorka která, přešla k Jean a smutně jí pohladila po vlasech.

Byl jsem u ní ale z neznámého důvodu mě něčím už od prvního dne přitahovala. Ne na to nesmím myslet mám Allison.

Šel jsem z pokoje, když jsem vrazil do toho kluka, co byl dnes u nás na škole. Za ním byl jeho otec a pan Morgen který nevypadal moc nadšeně že mě vidí u jeho dcery.

Omluvil jsem se a chtěl zmizet, ale jedna silná paže mi v tom zabránila. Když jsem podíval, čí je ta ruka byl jsem upřímně překvapený. Ten, kdo mi v odchodu zabránil nebyl ten kluk ani Pan Morgen ale ten muž na vozíčku. "Dám ti radu chlapče, nech jí být a nestarej se o ní, je to pro tvoje dobro." S těmito slovy mě pustil a já jen zaraženě stál mezitím co kolem mě prošli. Začal jsem vnímat až když jsem slyšel jejich hlas. "Co je s ní Boby?" "Prochází proměnou." "Jakou sakra proměnou?!" Zvýšil hlas pan Morgen. "Alaricku uklidníme se, někdo nás odposlouchává." Po této větě jsem radši odešel.