V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 12 - Inspirace

„Však počkejte, vy spratci," pokračoval školník, „já vám ukážu! Profesore! Profesore Snape!"

Už se chtěla dát na útěk k tajné chodbě, aby nepotkala Severuse, když uslyšela další povědomý hlas: „Do hajzlu!"

Zaujatě vykoukla zpoza rohu: Co tu sakra dělá Nott?! A s Kleinem z Havraspáru?!

„... profesore Snape! Ano, jsou tam dva a jeden z Vaší koleje...!"

Aniž by si pořádně rozmyslela, co dělá, tiše sykla: „Hej, Notte!"

Oba chlapci poděšeně nadskočili a zděšeně se rozhlíželi kolem sebe, až si jí konečně černovlasý had všiml a vyvalil oči: „Princeová?! Co tu sakra...?"

„Zmlkni a pojď!" zavelela. „A dělej, než sem přileze Snape!"

Nott se možnosti utéct svému kolejnímu řediteli chytil jako tonoucí stébla a okamžitě vyrazil k ní. Než se stihl vůbec nadechnout k otázce, popadla ho za ruku, odtáhla k protější stěně, v rychlém sledu klepla na pár zdánlivě náhodných kamenů a vtáhla ho do tajné chodby. Přece nenechá žádného hada na pospas tomu pitomému netopýrovi!

„Poděkovat mi můžeš potom," zašeptala. Theodor, naprosto vyvedený z míry, jen zaraženě přikývl.

„Tohle není student z mé koleje, pane Filchi," ozval se Severusův hlas až nepříjemně blízko. Nott sebou poplašeně trhl, Selena si významně přiložila prst na ústa, aby naznačila, že má zůstal zticha.

„Byli tady dva! Rozhodně tady byli dva!" uslyšeli vzteklého školníka.

„Já zde vidím pouze pana Kleina," odtušil lektvarista jedovatým tónem.

„To Princeová!" ozval se najednou Havraspár, Selena tichounce zaklela.

„Prosím?"

„Objevila se tu Princeová a odtáhla Notta pryč! Zmizeli tam za tou stěnou!"

„Takže pan Nott," konstatoval profesor, Theodor neslyšně zaúpěl.

Selena ještě chvilinku počkala, ale ten pitomý Havraspár nasměroval Severuse přímo k tajné chodbě – lektvaristovu magii cítila až příliš zřetelně, musel stát hned u vchodu. Což taky znamenalo, že on stoprocentně cítil tu její. Poděkovala Merlinovi, že mu o tajných chodbách nikdy neřekla, zvedla se na špičky (proč musí být všichni tak vysocí?!) a tichounce zašeptala černovlasému hadovi do ucha: „Zmizíme zpátky na kolej. Snaž se nedělat bordel."

Potom se kolem něj protáhla, vyčarovala Lumos a vykročila do bludiště tajných chodeb.

„Ty, Princeová?" ozvalo se tiše za jejími zády.

„Jo?"

„Víš vůbec, kam jdeme?" zeptal se Theodor pochybovačně.

„Samozřejmě. Vylezeme z těch chodeb ve sklepení, kousek od učebny Lektvarů," oznámila nevzrušeně a zahnula doleva.

„Takhle ses minulý rok pohybovala po hradu...?"

„Jo," zakřenila se přes rameno. Potom však nasadila vražedný výraz: „Jestli někde cekneš, prokleju tě, je ti to jasné? A taky bych tě chtěla upozornit, že pokud se sem budeš snažit dostat, nikdo tě nikdy nenajde."

„Stejně nemám tušení, jak jsi vlezla dovnitř," pokrčil rameny. „A vzhledem k tomu, že jsi mi právě zachránila krk, odkývu ti i pruhovaného kentaura, pokud budeš chtít."

„Díky, jsem ráda že si to uvědomuješ," nasadila široký úsměv. „A pozor na hlavu, je tu o něco nižší strop."

„Ty chodby vedou celým hradem?"