Thousand butterflies

11. - Odpustíš Mi?

Nevím, jak dlouho jsem tam tak ležela a nemohla se pohnout. Jediný co vím je, že tam Beth byla celou dobu se mnou, zpívala mi, četla mou oblíbenou knížku a nebo vyprávěla. Vybrávěla příběhy z dětství a nebo si jen tak vylévala srdíčko. A dnešek nebyl výjimkou.

„Vím, že jsem nedávno říkala, že tvoji lásku nedokážu opětovat. Vím, že jsem tvoje srdce rozmlátila na milion kousků a poslala tě na dno. Ale... Celou tu dobu, co tady sedím si uvědomuji, že pouto mezi náma není jen čistě přátelské nejen z tvojí strany, ale i z mojí. Hah. Rodiče asi nebudou rádi a vyhodí mě z domu tak se připrav, že nějakou dobu budu bydlet u vás. " uchechtla se a mně koutky úst začaly cukat nahorů. „Já vlastně ani nevím, proč jsem tě poslala tentokrát pryč, když mě samotnou to níčilo. Ničilo mě, vidět tě vyčerpanou a smutnou. Najednou se prostě z usměvavé holky stala hromádka neštěstí. Poté, co mě Jack seřval, že za vše můžu já, chtěla jsem to napravit. Rozesmát tě. Vidět zase tem krásný úsměv a slyšet smích kterýmu se nevyrovná ani ta nejkrásnější hudba na světě. Proto jsem tam tentokrát přišla. " opět se mi po tváři začaly kutálet slzy a opět mi je Beth palcem setřela. „Max... Já... Strašně moc se omlouvám. Kdybych si uvědomila dříve svoje city k tobě..." hlas se jí opět zlomil.

Začala jsem hýbat prsty na ruce. Opatrně jsem otevřela jedno oko a okamžitě mě oslepilo světlo. Jakmile jsem zaostřila, viděla jsem Beth která měla hlavu složenou v dlaních a brečela. Nic jsem neříkala. Jen jsem se k ní naklonila, zvedla ji hlavu tak aby se mi koukala do očí a políbila ji. V tu chvíli, jsem byla ten nejšťastnější člověk na světě. Naše rty do sebe zapadaly jako puzzle. Byly jako stvořené pro sebe.

„Není to tvoje chyba. " řekla jsem, jakmile jsem se odtáhla a opřela si svoje čelo o její.

„To, že jsi v nemocnici možná ne, ale to, že jsi se trápila jo. Odpustíš mi to?"

„Tobě odpustim vše. "

„Mám zavolat doktora? Říkal, že ho mám zavolat až se vzbudíš."

„Nevolej ho prosím. Chci si chvilku povídat. Kdyby jsi ho zavolala, vyhodi by tě od tuď, protože mě musí zkontrolovat a tak dále a tak dále." uchechtla jsem se.

„Máš pravdu. Tak o čem si chceš povídat? "

„Řekni mi ještě něco z tvého dětství a pak mi zazpívej a zahraj na kytaru. " udělala jsem psí oči.

„Pro tebe vše. Tak třeba.... Říkala jsem si tu story z hor?"

„Myslím, že ne. " zamyslela jsem se.

„Bylo mi asi deset. Už od malička jsem lyžovala a ráda jsem se předváděla před klukama. Jednou byl na svahu fakt hezkej kluk. Jen tak stál a koukal se do mobilu. Bylo mu asi dvanáct možná třináct. Chtěla jsem před ním zamachrovat a těsně u něho udělat smyk a nahodit ho sněhem. No, ale pod tou vrstvou sněhu byl led, já ukouzla a vyrazila mu zub. " zasmála se a já s ní.

„Si pěknej nešika už od malička." řekla jsem se smíchem.

„Jo to jo... Chceš teda něco zazpívat? "

„Hmmm... Tak třeba..." zamyslela jsem se. „ Navždy tvůj od Refewa"

„Dobře. " sáhla po kytaře, která byla opřena o zeď. Byla fakt krásná.

„Tvůj dědeček byl šikovnej." kývla jsem směrem na kytaru.

„Jo to on byl. "

Chvilku jen brnkala různé tóny a ladila kytaru. Pak začala vybrnkávat mě známe melodie. Po chvilce přidala i zpěv.

„Chci ti říct díky za to, že tě mám
tebe mi poslal bůh si moje jediná.
Jsi pro mě mnohem víc, jsi moje rodina
neboj se budu navždy tvůj.

Chci ti říct díky za to, že tě mám
tebe mi poslal bůh si moje jediná.
Jsi pro mě mnohem víc, jsi moje rodina
neboj se budu navždy tvůj.

Kdo mě zná tak ví jak je těžký semnou žít,
moc dobře vím, že lásku, zdraví, štěstí nekoupíš.
Můj zvyk byl každý víkend celou noc pít,
ale teď se těším až budu celou noc s ní.
Oba jsme blázni takže nemůžeme žít stereotyp,
karamelová kůže a ty její boky,
má vlasy po pás a ty dlouhý nohy.
Vidím,že koukáš ale nemůžeš ji mít sorry
Nezajímá jí tvoje kára ani tvý prachy vydělává si je sama.
Všichni ode mě berou ale ona mi dává,
je dokonalá jako moje máma.
K čemu mi jsou peníze a sláva,
když všichni ode mě, berou ona mi dává,
je dokonalá jako moje máma.

Chci ti říct díky za to,že tě mám
tebe mi poslal bůh jsi moje jediná.
Jsi pro mě mnohem víc, jsi moje rodina
neboj se budu navždy tvůj.

Chci ti říct díky za to,že tě mám
tebe mi poslal bůh jsi moje jediná.
Jsi pro mě mnohem víc, jsi moje rodina
neboj se budu navždy tvůj

Jseš top otáčej se za tebou chlapy,
já žarlím jako blbec, ty na mě žárlíš taky.
Když jsem pryč a ty mi nenapíšeš umírám strachy,
hlupáci nechápou, že nemáš zájem dělaj tlaky.
A když to někdo zkus tak mu zlomím vaz,
nikdo ti neublíží, ochráním tě neměj strach.
Jestli tohle někdy skončí to je ve hvězdách,
děkuju bohu, za to že tě znám.

Nezajímá jí tvoje kára ani tvý prachy vydělává si je sama.
Všichni ode mě berou ale ona mi dává,
je dokonalá jako moje máma.
K čemu mi jsou peníze a sláva,
když všichni ode mě,berou ona mi dává,
je dokonalá jako moje máma.

Chci ti říct díky za to,že tě mám,
tebe mi poslal bůh si moje jediná.
Jsi pro mě mnohem víc, jsi moje rodina,
neboj se budu navždy tvůj.

Chci ti říct díky za to,že tě mám
tebe mi poslal bůh jsi moje jediná.
Jsi pro mě mnohem víc, jsi moje rodina
neboj se budu navždy tvůj" dohrála poslední tóny a mě se po tváři zkutálely slzy.

„Další prosím. To, jakým způsobem do toho zpěvu vkládáš ty emoce je až moc dojemný. "

„Děkuji." setřela mi palcem slzy. „Tak co takhle Maria od Steina? "

„Jooo."