Thousand butterflies

5. - Doprdele!

Když jsem k ní došla, sedla jsem ji na klín. Byla víc a víc červená.

Všichni na nás koukali, ale mně to bylo jedno. Vzala jsem ji za zátylek a přitáhla si ji blíž. Naše rty byly tak blízko. Cítila jsem její dech na mě tváři. Střídavě se koukala na moje rty a do mejch očí. Už to nevydržela, chytla mě za boky a přitiskla svoje rty na moje.

Dohajzlu! Teď jsem se do ní zamilovala ještě víc. Počkat. Já vám neřekla, že jsem do Beth zamilovaná? Jaj. Omlouvám se. Ale teď už to víte.

Naše polibky byly plné lásky, vášně a chtíče. Stále jsme je víc a víc prohlubovaly.

Nakonec nám došel dech a museli jsme se od sebe odtáhnout. Opřeli jsme si čela o sebe a koukali si do očí.

„Ani nevíš, jak slouho jsem na tohle čekala. " usmála se a dala mi ještě malou pusu. Já se ale neudržela a zase jsem ji začala líbat.

„Hele hele... Brrrrr jo? Lesbický porno tady na živo mít nechceme... Kromě Davida." zastavil nás Vojta.

Jen jsem vstala a zpět si sedla na svoje místo. Flašku jsme hráli asi do svou do rána. Nakonec jsem nechala ostatní spát v koupelně, šatně, ložnici, obejváku, kuchyni, balkóně, zahradě a šla si léhnout do svého pokoje kde nikdo nebyl.

***

Vzbudila jsem se kolem 13:40. Na to, že jsem šla spát v šest ráno docela dobrý. Nejsen moc pařmen a nejsem zvyklá na málo spánku.

Když jsem přišla do kuchyně, někteří kluci už tam seděli. Jen jsem ne pozdravila a šla si udělat kafe. Po asi 20 minutách do kuchyně přišli skoro všichni.

„Kde je Beth? " zeptal se Marek.

„Nevím. Běž se po ní kouknout." řekla jsem mu a on šel prohledat společně s Davidem a Honzou celej barák.

„Nikde není. " oznámil nakonec Honza.

„Ani na zahradě nebo někde pod postelí?"

„Ne. "pokrčí rameny.

„Doprdele!" rychle vezmu telefon a vytočím její telefoní číslo. Nic... Nezvedá to.

„Co se děje? " zeptá se Jack.

„Beth se vypařila." řekla jsem smutně.

„Jaj. Asi jsem neměl dávat za úkol tu líbačku. " připustil David.

„Ale nevypadalo to, že by se vám to nelíbilo." připustil Matěj.

„Dokonce jsme vás od sebe museli odrhnat aby jste nám tam nepředvedli něco, co by jsme vidět nechtěli. " uchechtl se David.

„Mluv za sebe." slyšela jsem šepot Matěje.

„Obě jsme v sobě měli alkohol." připoměla jsem jim.

***

Až do pátku se mi úspěšně vyhýbala. Jenže já jsem její rozvrh uměla skoro nazpaměť. Proto jsem po posledním zvonění vyskočila z lavice a běžela k její třídě. Teď mají učitelku, která ráda přetahuje přes přestávku. To se mi hodilo.

Jakmile všichni vyběhli ze třídy, vyhlídla jsem Beth. Chytla jsem ji za ruku a zatáhla do prázdné třídy.

„Co děláš?! " vyjekla na mě.

„Chci vysvětlení!"

„Co bych ti měla vysvětlivat?!"

„Proč jsi utekla?" můj hlas se začal lámat. Nechápu proč.

„Všechno to byla chyba. Já... Nevím proč jsem to udělala... Omlouvám se... Nechtěla jsem ti dávat falešně naděje. " řekla chladným hlasem. To ne..
Tohle je jen sen! Musím se probudit.. Ale z reality se bohužel neprobudíte.

Hned jak to dořekla, zmizela. Já jsem se jen sesunula po zdi na zem. Jen jsem seděla a brečela. Tak hrozně moc mi to lámalo srdce. Kurva! Byla jsem tak naivní.

„Max? " ozvalo se za dveřmi. „Viděl jsem od tuď vyběhnout Beth. Proč brečela? A proč brečíš ty?"

„Zníčila mě Jacku. Já jsem jí dala svoje srdce a ona ho rozmlázila na malinký kousíčky, které spálila v prach. " ještě víc jsem se rozbrečela.

„A proč brečela Beth? " nechápal.

„Nevím. Jen mě odkopla a utekla." vysvětlila jsem mu.

Jack si sedl vedle mě a obejmul mě.

„Nechci nic říkat, ale asi by jsme měli jít. Je pátek asi hodina po vyučování a já tady už nechci bejt ani minutu. " snažil se mě rozesmát. Vlastně se mu to i povedlo.

Pomohl mi na nohy a společně jsme šli ke skříňkám. Vyšli jsme ven a já furt brečela. Jack mě jen objal kolem pasu, přitáhl si mě blíž k sobě, dal mi pusu mi pusu do vlasů a šeptal uklidňující slova.

Můj pohled zabloudil na místo, kde jsme s Beth vždycky po škole seděli a kecali. Seděla tam. Seděla a brečela. Jakmile zvedla pohled směrem k nám, odvrátila jsem ten svůj směrem před sebe. Slzy mi začali téct ještě větším proudem.

***

Říkala jsem, že jsem dobrá v přetvařování? Lhala jsem. I máma poznala, že se něco děje.

„Zlato? " sedla si naproti mě ke stolu. „Děje se něco?"

„Zažila si někdy ten pocit, když někomu věnuješ svoji plnou důvěru a svoje srdce a on to všechno zahodí někam doprčic? " se slzymi v očích jsem se koukla do těch jejích. Byly plné lítosti.

„Zažila zlato. A pak se objevil tvůj tatínek a ze všeho toho smutku mě vytáhl." přišla ke mě a objala mě.

„Ale já nechci nikoho jinýho. Chci jenom jí. I když mi moje srdce spálila na popel... Furt ji budu milovat. A za to se budu nenávidět, protože vím, že tím sama sebe níčím." koukala jsem do blba a nechala slzy téct vodopádem. Neměla jsem sílu na to, je zastavit. Vlastně jsem ani nechtěla.

„Běž si léhnout do vany. To ti pomůže." řekla máma s úsměvem a pustila mě.

„Děkuju mami. Za všechno. " ještě jednou jsem ji obejmula a šla si léhnout do vany.

Vylezla jsem z vany a vyfénovala si vlasy. Bylo mi na nic. Cokoliv, na co jsem se koukla, mi ji připomínalo.

Když jsem měla suché vlasy a byla jsem převlečená do pyžama, vylezla jsem na střechu. Koukala jsem se na ten panelák. Přesně na okno, které je v jejím pokoji. Proč já mám takovou smůlu?!

I když srdce jsi mi zlomila
A na prach ho spálila
Vždy tě budu milovat
A já toho budu litovat
Tohle mě zabíjí
Ke dnu sráží
Jedou mě to zabije úplně
Jen vzpomínka po mě zůstane

Proběhne mi hlavou další básnička. Rychle si ji zapíšu do mobilu. Hned poté se zvednu a jdu si lehnout. Do pěti minut spím. I když moje sny nebyly zrovna hezké.