Úplně se to zlomilo, když jsme opět osaměli. Tentokrát ve studiu. Jen já, on a piano. Přišla melodie, tichá, něžná a bolestná. Postupně však dostávala přesnější rysy, syrové a nenasytné. Tolik podobné jemu samotnému.
Hrál se zavřenýma očima, prsty tiskly klávesy, aniž by nad tím jakkoli přemýšlel. Tohle činilo jeho hraní geniálním. A věděli to všichni z nás. Když seděl za pianem, byl jako Bůh. Dokonalý. Nikdy jsem nikomu nezáviděl talent tolik jako nyní jemu.
Vykresloval prostřednictvím hudby to, co já nedokázal říct slovy.
Nedokázal jsem své díky pronést nahlas. Nešlo to. Ale on mě svou hudbou léčil. Z tebe.
YOU ARE READING
Fake Love [𝐤-𝐩𝐨𝐩: 𝑩𝑻𝑺]
FanfictionPro jedno kvítí slunce nesvítí. Pro jednu lásku nezastaví čas. Pro jednu pravdu nevymizí lež. Ideální vztahy jsou báchorkou vyprávěnou dětem, nereálnou představou puberťáků a fantasií dospělých. Můj vztah nebyl zdaleka dokonalý, ale byl plný porozum...