Ze země zaklínače ( Geralt x reader)

Klidný den

Ahojky všem, 

tak  je to tady, nová kapitola.

Pohled Y/N

Už je to skoro měsíc od toho vodopádu,  Geralt se chová docela stejně, pořád je dost často mrzutý, nepříjemný, přísný při výcviku a  výbušný. 

Pojďme se přesunout do příjemnějšího dne.

Ráno jsem vstala a Geralt tu ještě byl. ,,Krásné ráno, napadlo mě, že by jsme si mohli dát den volna. Co ty na to,"

Jako vážně, právě řekl den volna, mě se to snad zdá. Za ten měsíc, jsme žádný den volna neměli. Zajímalo by mě kdo to je a co udělal s Geraltem. ,, To by bylo super." odpověděla jsem rychle, aby si to s tím volnem nerozmyslel. 

Geralt vstal od stolu, přešel ke mně a dal mi pusu do vlasů. ,, Musím si jít něco vyřídit do města, ale do dvou hodin odpoledne budu zpět. Zatím si čti, až se vrátím něco spolu podnikneme" řekl Geralt. 

Od toho vodopádu mi dost často dává pusy do vlasů, je to tak sladké a ochranářské gesto, docela mě uklidňuje.

Porozhlédla jsem se a zapřemýšlela jsem nad tím co budu dělat, je teprve osm hodin ráno, to mám ještě šest hodin. Pro začátek tu uklidím, pak si půjdu číst a co dál? To vymyslím. 

Už mám uklizenu a sedím u stolu a chci si číst, jenže moje  myšlenky se právě teď začaly toulat. Byla jsem  smutná, mám Geralta ráda, ale co moji rodiče, strachují se o mě, hledají mě ještě vůbec, nebo to už vzdaly? A jsou vlastně v pořádku? Plakala mamka moc? Co moji přátelé? Našli jsi někoho jiného do party? Také plakali? Hledali mě také? Vrátím se tam někdy? A co Geralt? Co bude s ním, jestli odsud zmizím? Na jednu stranu chci zpátky, ale na té druhé tu nechci nechat Geralta. 

Najednou jsem dostala hlad. Díky bohu za hlad, tentokrát mě totiž dostal od těch hrozných vzpomínek. Uvařila jsem si ranné brambory ve slupce, bože kéž by tu byl náš sporák, přísahám, že už na něj nikdy nebudu nadávat. K  tomu jsem přidala papriku a rajče, na středověké pánvi jsem rozklepla vajíčko. No můj oběd  nevypadal nejlépe, ale co stačí to.

Asi půl hodiny po té co jsem dojedla, přišel Geralt. Jedl ve městě. Sedli jsme si spolu, ale on poznal, že jsem smutná a tak mě objal a začal mě konejšit. Houpal mě z jedné strany na druhou a já potichu plakala. Věděl proč pláču, a tak se neptal a jen mě držel, dával mi dětské pusy do vlasů a konejšil mě. Ani nevím jak, ale vím že jsem mu usnula v náručí.

Další kapitola na světě. S tímto docela pochmurným koncem kapitoly, se s vámi loučím.

S láskou Megie.