Neprovokuj, princessa [Avengers]

7.

,,Evelyn Lacey, sedmnáct let, narozena v Anglii v červnu 6, matka Španělka, otec Brit, výbušná povoha, rodina zemřela a přátelé nemá. Začátek experimentu právě začíná. Subjekt při první dávce necítil žádnou bolest, proto jsme přidali litr látky navíc. Učí se rychle a blabla, zabila blabla, bude to náš nejlepší chladnokrevný zabiják. Experiment 022." Hodil Stark se složkou o stůl.

,,Perfektně Rogersi, přivedl si nám sem nástroj určený k zabíjení, gratuluju." Ušklíbl se na něj. Tsskk, jakoby on byl něčím lepším. Namyšlený, egoistický, zazobaný-

,,Mohla by se nám hodit Tony. Její léčivé schopnosti jsou neuvěřitelné. Zvládla vyléčit Clinta za pět minut. Dokáže lidi uvádět do tranzu a donutit je poslouchat ji na slovo." Zastal se mě Bruce. Haaa, alespoň někdo!

,,A nejen to. Ovládá ještě něco, pomocí čeho se jí podařilo poprvé utéct." Ozvala se Natasha sedící na gauči. Všichni se na mě s očekáváním otočili.

,,Ve složce se nic o tvých schopnostech nepíše."

,,Hele, neznám vás natolik, abych vám tu převyprávěla celej svůj život. Se Stevem jsem si kvit. Já vám uzdravila lučistníka a Steve mě zachránil. Takže můžu-"

,,Steve?!" Vyjekl Start vysokým hlasem.

,,Ten obojek by ji uškvařil zaživa. Nemohl jsem jí tam jen tak nechat!" Rozhodil rukama.

,,Tak ať, protože si sem přinesl vraha. Kolik lidí už vůbec zabila hm?"

,,S tím vrahem byste se měl prvně podívat na sebe, Starku." Zavrčel jsem na něj.

,,Jo, tak mi řekni, koho nevinného jsem zabil?" Ušklíbl se na mě a udělal ke mě krok blíž.

,,To byste měl vědět sám." Stáli jsme naproti sobě.

,,Ale mějte se na pozoru. Jdou po vás dva vylepšení. On vás dostane na zem a vy ani nemáte šanci to postřehnout. Ona vás donutí vidět to nejhorší, co se vám kdy stalo nebo stane, a to vás roztrhá zevnitř. V podstatě, ona vás zničí psychicky a on vás dorazí fyzicky. A věřte mi, že můžete být rád, že vás na místě neovládnu a nedonutím skočit z týhle budovy, Tony." Šťouchla jsem mu do toho generátoru, či co to má v hrudi a sladce se usmála.

,,Steve, tuhle si necháme. Líbí se mi. Ale prvně chci vidět, co dokážeš."

,,Tak to uvidíte až v boji, nebo to snad chcete zažít na vlastní kůži? Třeba zmrazit krev žilách? Není to moc příjemné. "

,,To bych rád viděl, Tony prosím." Ozval se Thor od baru.

,,Vždyť mě to zabije!" Vyjekl.

,,O to jde." Usmál se provokativně. Začala jsem se smát. Ten se mi líbí.

,,Zkus na něm ukázat tu věc, jak jsem se nemohla hýbat." Zavolala na mě Natasha.

,,Dejte mi chvilku." Nevytvořila jsem plyn, ale mlhu. Ta totiž zaplní větší oblast a krásně se usadí v místnosti. Z úst se mi začal linout světlé modrý až bílý obláček.

,,To není ono." Utrousila Natasha.

,,Je to na podobný princip. Tohle ti má akorát znemožnit vidět. Nevidíš ani na ten krok, což je rozdíl od normální mlhy. S tímhle jsem se pokusila utéct, ale chytili mě." Pronesla jsem líně a sedla si na gauč.

,,Za jak dlouho to zmizí."

,,Za chvilinku."

,,A ty v tom vidíš?"

,,Jo, je to přece vyrobené mnou. A Thore bacha, moc se těma rukama nerozmachuj, jinak shodíš Tonymu alkoh- co sem říkala." Uchechtla jsem se, když flaška vodky dopadla na zem a roztříštila se.

,,Thore?"

,,No?"

,,Zabiju tě."

**********************

,,Takže mi chcete říct, že bude nějaký slavnostní večírek na počest zničení Hydry? A já tam mám taky být?" Ptala jsem se už po páté.

,,Jo, všichni tě tam chtějí vidět."

,,Tím myslíš vás šest? Navíc na to nemám ani šaty. Však já nemám žádné oblečení. Všechno je u mě doma." Rozhodila jsem rukama.

,,Oblečení a věci okolo toho se ti potom koupí. Šaty ti můžu půjčit, mám jich dost." Čapla mě za ruku a táhla do jejího pokoje.

,,Kreditku mám taky doma." Zabručela jsem.

,,Stark ti nějakou dá. Má jich víc než dost." Zašklebila se a hodila po mě snad patery šaty.

,,Běž si je zkusit do koupelny." Ukázala za sebe.

,,Myslím, že si vezmu ty modré." Vylezla jsem s koupelny.

,,Věděla jsem, že ti budou nejvíce slušet ty modré. Sedni si, něco ti udělám z vlasama." Pokynula mi a z rukou mi sebrala zbylé čtvery šaty. (Šaty jsou nahoře). Z těch vlasů mi udělala něco na ten styl, že zapletla vrchní část a pár pramenů tím protáhla.

,,Malovat tě nemá cenu co?"

,,Ne." Zakývala jsem hlavou.

,,Tady máš." Hodila po mě podpatky a náušnice s náhrdelníkem. Kývla jsem na ni a odešla, aby se taky připravila.

Podlaha duněla pod náporem hudby. Večírek už začal. Vydala jsem se do haly. Jen co jsem vstoupila, někdo mi do ruky vrazil sklenku s alkoholem. Bylo tam tolik lidí, že sem nemohla najít ani jednu známou tvář. Vydala jsem se tedy doprostřed celého dění.

,,Uhhm, ahoj?" Poklepal mi někdo na rameno. Se sladkým úsměvem na rtech jsem se otočila, abych odmítla žádost o tanec nebo snahu o telefonní číslo, ale tohle asi nebyl pokus ani o jedno.

,,Všimli jsme si, že si tu sama, tak.." Poškrábal se klučina přede mnou na zátylku.

,,Já jsem Elias." Ukázal na sebe, vysoký brunet se zelenýma očima a nervózním úsměvem.

,,Tohle je James a jeho přítelkyně Charlotte." Poplácal po rameni menšího blonďáčka s modrýma očima, který objímal kolem pasu ještě drobnější černovlásku se zelenýma očima.

,,Já jsem Evelyn a moc mě těší." Věnovala jsem jim úsměv.

,,Promiň, že se ptám, ale vypadáš dost mladě a už držíš vodku. Většině lidem je tady přes dvacet a i nám devatenáctiletým dělalo problém se sem dostat. Kolik ti je?" Zeptala se Charlotte.

,,Je mi sedmnáct, ale neboj, Steve mi to za chvilku vezme." Mávla jsem nad tím rukou.

,,Jako ten Steve Rogers?" Zašeptala a vykulila oči, když jsem přikývla.

,,Je mi jasné, že tě zajímá, jak jsme se seznámili, ale je to na dlouho."

,,Tvoje vlasy jsou nabarvené? Takové precizní zbarvení jsem ještě neviděl."

,,Ne, nejsou. S nimi jsem se už narodila, zvláštní že?" Zasmála jsem se a zavrhla tak Jamesovu fantazii.

,,Evelyn!"

,,Promiňte, ale volají mě." Zamávala jsem jim a vydala se za Stevem.

,,Co potřebuješ, Ameriko?" Zazubila jsem se na něj. Podíval se na mě, pak na skleničku v mojí ruce, zamračil se a vytrhl mi ji.

,,Jako bych to neříkala." Uchechtla jsem se.

,,Jsi na to mladá." Pokáral mě.

,,Ale teď tě chci někomu představit. Same, to je Evelyn. Evelyn, to je Sam."

,,Těší mě." Usmála jsem se na něj.

,,Mě také, ale jak jste se vy dva vůbec potkali?" Ukázal na nás.

,,Nooo-"