Neprovokuj, princessa [Avengers]

6.

,,Běžte a bojujte za Hydru, hail hydra!" Zařval a ostatní to zopakovali. Seděla jsem v tý dodavce a čekala až vyjedeme. Fakt se mi tam nechtělo, protože jít proti Avengers je sebevražda. Navíc mě ten obojek a ty rukavice začínají tlačit. Rozjeli jsme se. Přes hlavu jsem si nasadila kapuci, protože přece jen kdyby zabili Struckera a Avengers by si pamatovali můj obličej, myslím, že by si mě vyhledali a to nechci. Sjeli jsme dolů z kopce. Okolo nás byl extrémní chaos, střílení, otřesy země. Ozval se hrubý řev. Otočila jsem se jeho směrem a- no ty vole!

,,Bacha!" Zaječela jsem a vyskočila z toho auta ven. Doslova ho prorazil velký zelený obr a začal tam bombardovat další auta.

,,No doprdele." Rozběhla jsem se hlouběji do místa dění. Probíhala jsem okolo nějaké rusovlasé holky, která tam vyřizovala další agenty Hydry, ale pro mou smůlu si mě všimla.

,,Hej ty!" Zařvala na mě a rozběhla se za mnou.

,,Kurva." Zasyčela jsem a připravovala si plyn. Schválně jsem zpomalila a otočila se k ní čelem. Strhla mě na zem a rukou na mém krku mě přidržovala u země.

,,Kdo seš?!" Zavrčela na mě a čekala na odpověď. Otevřela jsem pusu a foukla na ní. Přestala dávat pozor a tak jsem jí ze sebe skopla, vyfoukla okolo ní zbytek, aby se nemohla na nějakou dobu hýbat a běžela pryč.

,,Co to je za šašky?" Uchechtla jsem se, když sem si všimla nějakého týpka s kladivem a druhého se štítem s vlajkou Ameriky. Schovala jsem se za strom, aby byli zády ke mě. Ten s kladivem bouchl do štítu a vyvolal tak tlakovou vlnu, která odhodila všechny vojáky okolo nich. Málem to odhodilo i mě. Málem.

,,Jsou tady dva vylepšení... tak tři. Nikdy jsme proti nim nebojovali, nevíme co od nich čekat." Povzdechl si ten se štítem. Ten s kladivem pak vyletěl někam nahoru.

,,Fakt šašci." Zamumlala jsem a byla připravena zaútočit. Rozběhla jsem se a skočila. Obmotala jsem mu nohy kolem krku a povalila ho na záda.

,,Mám tě." Vítězně jsem se usmála, ale ne moc na dlouho. Vyjekla jsem, když se se mnou postavil, jako bych byla pírko a chytil mě za ruce. ,A kurva' pomyslela jsem si a přeletěla přes jeho hlavu na zem. Rozmrkala jsem šedé fleky okolo mě a chtěla mu vrazit pěstí, ale on mi v čas chytil jednou rukou ruce nad hlavou a druhou mi držel ten štít u krku.

,,Natasho, mám tu jednoho vylepšeného."

,,Má na sobě kápi?"

,,Jo, proč?"

,,Nedovol mu otevřít pusu, jinak nemáš šanci!"

Chtěla jsem udělat to stejné, co u té rusovlasé, ale položil mi dlaň přes pusu. Teď už mi bylo fakt jedno, co se mnou bude....

Vykulila jsem oči překvapením, když se mi do těla vlilo pár voltů. Myslela jsem si, že to přestane, ale ono očividně odmítalo přestat.

,,Aaaaaaaaaa!" Začala jsem ječet jako smyslů zbavená. Do těla mi proudilo stále víc a víc výbojů elektřiny a nepřestávalo to. Amerika na mě jen vykulil oči a sundal mi ruku ze rtů.

,,Co se děje?" Vůbec sem nereagovala. Skopla jsem ho ze sebe a snažila se servat ten zkurvený obojek, ale ty rukavice mi zakazovali se k tomu vůbec jen přiblížit, jinak mi to odnesli i ruce. Přes slzy jsem skoro nic neviděla. Špatně se mi dýchalo.

,,Pomůžu ti, ale řekni mi, co se děje!" Ukázala jsem si na krk a naznačila, že to má rozervat. Chytil ten obojek a rozlomil ho v rukou. Pořádně jsem se nadechla a začala kašlat.

,,Ta svině." Zasípala jsem a sáhla si na spálený kousek kůže. Málem jsem zapomněla na Ameriku.

,,Díky." Zazubila jsem se na něj a chtěla se zvednout, ale chytil mě za ruku a zastavil mě.