Harry si vždycky myslel, že je osamělý sirotek, ale pletl se. Vždycky měl poblíž svou nejlepší kamarádku Kate, jejíž rodiče nikdo neznal. Pojilo je tajemné pouto, které dokázalo obdivuhodné věci.
Společně se vrhali do různých dobrodružství a navzá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
°~~~~~~~~°
Neobjevil se. Ani ten večer a ani další den. Přesto jsem se tam pořád vracela. Každý večer jsem šla do prázdného kabinetu v šestém patře. Nevím, jestli ho můžu ještě pořád nazývat klubem, když sem chodím už jenom sama. Vymlouvala jsem se přitom na to, že chci v klidu cvičit svoje schopnosti. Ne, že by to s nimi nějak extra šlo, ale aspoň jsem byla v klidu a nic omylem nezapalovala. Ta Godrikova jóga fungovala. Anebo za to možná mohl ten lektvar, co jsem ho pila dvakrát denně. Byla jsem opatrná. Nejsem přeci blbá, abych se předávkovala. I když třeba po tom, co v úterý zmizel Cedric, jsem byla dost v pokušení vzít si hned další.
Takže všechny večery první týden trávila naše parta odděleně. Harry měl svoje tresty, Hermiona byla většinou v knihovně nebo pletla v naší společenské místnosti čepičky a Ron byl záhadou. Aspoň zezačátku. Myslela jsem, že bude dělat na té hromadě úkolů, ale stejně s nimi byl pozadu jako já a Harry. Pravdu jsme nakonec odhalili ve čtvrtek, když jsem to brala do společenské místnosti trochu oklikou kolem kabinetu Umbridgeové. Na naší kolej jsem pak mířila spolu s Harrym a až před ní jsme objevili Rona s koštětem.
Myslím si, že je hrozně fajn, že to chce zkusit a podle mě má šanci. Akorát jsem z toho konkurzu byla asi stejně nervózní jako on. Uvědomovala jsem si, že bude přesně v době Harryho trestu a že nebudu v dobré formě.
A měla jsem pravdu. Byla jsem skoro nepoužitelná. Pokaždé, když jsem házela, bolela mě Harryho ruka, a tak byli všechny moje rány mizerné. Všem brankářům jsem to dost usnadňovala.
"Kate, co se s tebou stalo?" vzala si mě stranou Angelina. "Prosím tě, neříkej mi, že se ti přes léto něco stalo..." Zarazila se, věděla, co se o mě povídá. "Ehm, teda, že nemůžeš hrát a budu muset hledat nového střelce."
"Můžu hrát. Jenom je to obtížný, když Harry má v tu samou chvíli trest."
Nechápavě na mě koukala. Hmm, jak jí vysvětlit pouto a že Harry si právě drásá ruku do krve?
"Já z toho taky nejsem nadšená," rozhodila jsem rukama. "Už od úterka jsem každý večer nepoužitelná, protože zatímco Harry je tam, já se musím ovládat a uklidňovat, abych něco omylem nezapálila. A dokud tam je, tak se nemůžu soustředit na úkoly, takže jsem s nimi taky pozadu. Utěšuje mě jenom to, že dneska má poslední den." A taky že jsem si brala zhruba před hodinou lektvar.
Myslím, že z mých slov nebyla moc moudrá. Nepochopila proč, ale pochopila důsledky. "Jestli si ho ještě někdy nechá napařit, tak ho roztrhnu. Nejenom, že přijdu o něj, ale takhle to vyřadí i tebe," rozčilovala se, ale aspoň se tím dál nezabývala. A k naší radosti se Ron dostal do týmu.
Oslavili jsme to. Byla to teda jenom malá oslava, Fred a George zajistili zásobu máslového ležáku a tak jsem spolu popíjeli.
"Harry tu bude brzo," poznamenala jsem, když jsem usedla vedle Hermiony do křesla. Sebrala jsem jí přitom láhev máslového ležáku, protože tam už pochrupávala, a měla ji nebezpečně nakloněnou.
