Harry si vždycky myslel, že je osamělý sirotek, ale pletl se. Vždycky měl poblíž svou nejlepší kamarádku Kate, jejíž rodiče nikdo neznal. Pojilo je tajemné pouto, které dokázalo obdivuhodné věci.
Společně se vrhali do různých dobrodružství a navzá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
°~~~~~~~~°
"Jakože pravý plameny?"
"Vypadaly tak."
"A to všechno kvůli Cedricovi."
"Prý tam byla taky."
"A vážně řekla Potterová?"
"To se nemůžou aspoň víc snažit, abych je neslyšel?" vytáčelo mě ze všeho nejvíc. Po celou dobu večeře se Velkou síni rozléhaly tiché drby o tom, co se stalo na hodině obrany. Stačila chvíle a věděla to celá škola. V podstatě to všichni věděli už ve chvíli, kdy jsem tam vešel. Aspoň tak soudím po těch reakcích, jak se na mě všichni potají koukali. Ani se to nesnažili pořádně skrývat. Toužil jsem odtamtud rychle vypadnout a nebyl jsem sám.
"Ty máš ještě hlad?" zeptal se Ron, když viděl, že Hermiona sebou odnáší ještě další jídlo.
"Já ne, ale Kate bude mít. S trochou štěstí jí potkáme cestou a nebude sem muset vůbec jít."
"Nebo ji tu necháme jíst samotnou, zatímco okolo ní všichni šuškají?" představil jsem si, jak by to muselo být nepříjemný, zatímco jsme odcházeli. Celou cestu do věže se mi snažila Hermiona vysvětlit, jak to vypadalo pro všechny ostatní, a proč nechápou, co se stalo v létě. Měl jsem z toho pocit, jakoby dnešní den trval celou věčnost. Aspoň že společenská místnost byla klidná, když tam ještě nikdo nebyl. Vůbec nikdo.
"Možná je v ložnici," poznamenala Hermiona a odložila jídlo na stolek. Vydala se nahoru, podívat se po Kate, zatímco já a Ron jsme se uvelebili v křesle u krbu. Zadíval jsem se do krbu do plamenů. Sledovat ho mě vždycky trochu uklidňovalo, ale teď to nepomáhalo. Připadal jsem si zlomený a vyčerpaný. Frustrovaný tím, co se dělo, a tím, že s tím nemůžu nic dělat.
"Nebyla tam," vrátila se po chvíli Hermiona a posadila se vedle nás. Kdyby jí nešel v patách Gucci, tak by mě napadlo, že se s ním možná šla Kate projít po pozemcích.
"Možná chce být někde sama," napadlo mě.
"Nedivím se jí," pomyslel jsem si. Neměl jsem náladu to dál řešit a rozebírat, proto jsme si raději začali dělat úkoly. Bylo jich dost na to, že to byl teprve první den. Začali jsme úkolem pro Snapea, ale moc nám to nešlo. Hermionu rozptylovali pokusy Freda a George na prvácích, takže nám moc nepomohla. Brzo si proto uklidila učebnice, k našemu překvapení nastražila na stolek pletené čepičky pro skřítky a poté se vydala s Guccim na procházku.
"Třeba přitom někde narazím na Kate," poznamenala.
Bez nich se nám s Ronem vůbec nedařilo napsat něco o lektvarech. Ron byl první, kdo to vzdal.
"Měl bys to vzdát taky, tohle nemá cenu," řekl jsem si.
