Star Trek: Úsvit války

Kapitola 11 - Slovy ke klidu

Cestu zpět ke své lodi podstoupil pomalým ale rázným krokem. Zkoumavým pohledem přelétl každou zadokovanou loď ve vnitřním prostoru stanice, nejvíce jeho pozornost zaujaly tři majestátní dlouhá torza třídy Soveregin, jež byly upevněny k přestupním trubicím stanice. Nyní si uvědomil, že vůbec nevěděl, kdo byl velícím důstojníkem na palubě Deffendantu, lodi, která ho zachránila z paluby vybuchující Artemis. Černé vousy se symetricky zvednuly s koutky úst, když se pousmál. Ačkoliv měla jeho nová loď jistý druh elegance, Sovereign ji v ní svým nízkým profilem a úzkými gondolami předčil. James se zastavil a opět se podíval směrem do hangáru.

Při dalším pohledu ho zalila nostalgie, když do hangáru pomalu vletěla loď třídy Vanguard. Hvězdný křižník se ladně zařadil mezi lodě třídy Akira a Intrepid. Hlavou mu prolétla myšlenka, že možná udělal chybu, když Saliru pozval na večeři. Tiše v hlavě přemítal, že ačkoliv by bylo opravdu uvolňující a příjemné se nechat unášet silnějším poutem, stejně tak bylo ale možné, že tím sebe i jí ohrozí vzájemnou ztrátou. Po chvíli byl vlastně rád, když ho ze zamyšlení vyrušil vnější podnět.

"Vrchní logistický důstojník Jackson kontradmirálovi Hillfortovi," ozval se mužský hlas z komlinku.
"Hillfort, mluvte," řekl kontradmirál, když se aktivoval svůj komlink.
"Admirál Yanishev vám na palubu lodi posílá nové uniformy. Můžeme využít transportéry?" James se na moment zamyslel a pak ze zeptal: "Proč nový uniformy?"
"Uniformy naší základny jsou uzpůsobené k boji, pane. Vaše jsou stále určeny spíše k průzkumu."
"Dobře. Dostaňte je do hlavního skladiště na Grimmovi, klidně transportéry."
"Ještě budu potřebovat hlasovou autorizaci."
"Kontradmirál James Hillfort, osobní autorizace delta, dva, alfa, tři."
"Děkuji, pane. Nechám je transportovat hned, jak to bude možné."

James se otočil a vykročil směrem k turbovýtahu. Pohodlně se postavil a ruce za zády spojil. Zhluboka se nadechl.
"Dokovací paluba, USS Grimm!" Válec se s běžným hučením rozpohyboval směrem dolů. Jeho psychiku děsil fakt, že se emoce objevily najednou. Logická část jeho já se stále snažila pracovat s alternativou, která obviňovala Baraka z manipulace. Částečně z egoistického hlediska nechtěl opět ztratit někoho, na kom mu tolik záleželo. Někoho, komu by nedokázal lhát nebo ublížit. Z vlastní zkušenosti věděl, že jedno takové trauma je pro jednu bytost často víc než dost ke zhroucení. Dávno pohřbené vzpomínky na doby, které strávil sám v kajutě filozofováním na téma, proč já, se vracely. Tehdy se jich zbavil jen citovým uzavřením se do sebe, svým způsobem se z něj stal vulkánec. 
"Do hajzlu," tiše ulevil své nerozhodnosti. Klec se zastavila a on z ní okamžitě vyšel. Prosklenou trubicí prošel co nejrychleji mohl, stále si však nechával záležet na tom, aby jeho chůze vypadala stále autoritativně. Ihned odbočil do chodby napravo a vešel do dalšího turbovýtahu.
"Hlavní ošetřovna!" vydal rozkaz. Opět stejný zvuk. 

Barak ho při vstupu do ošetřovny okamžitě zpozoroval. Dle polohy, kterou zaujmul ve svém křesle, věděl, proč Hillfort přišel. Cardassian se provokativně usmál. Datapad, který doteď držel v rukou, klidně položil na stůl. Pacient zasažený výbuchem cívky, už nebyl k nalezení. 
"Ani se nenamáhej s další omluvou. Vzal sis něco do hlavy nebo si to totálně," začal mluvit, Hillfort ho ale přerušil.
"Možná obojí," odpověděl mu.
"Co?"
"Večer jdeme na večeři."
"Další běžná lidská vlastnost, nejistota. Někde tu mám danej serotonin, jedna dávka by ti mohla pomoct."
"Nepotřebuju serotonin!"
"Takže dvě." Hillfortův výraz se stáhl do nepobavené grimasy. "Dobře, žádná dávka. Furt ale nezníš jistě." Hillfort pokrčil rameny. Barak zvedl hlavu a se zavřenýma očima se zhluboka nadechl. Pomalu začal přejíždět ukazovákem po čtvercových hrubých segmentech svého obličeje. 
"Měl by ses stavit za konzultantkou. Sice si sám myslím, že konzultantka Grimma je trochu moc vlezlá, ale to je asi předpoklad k tý pracovní pozici."
"Na rozdíl od doktorů, který radí v intimních vztazích?"
"My doktoři to děláme v zájmu zdraví a je z toho užitek. Ale co si vybavuju z Cardassie, tak konzultanti jsou mnohem líp placený."
"Proč bych potřeboval konzultanta?"
"Protože na týhle lodi jsou dva jedinci, kteří tě můžou zbavit velení bez udání důvodu, já nebo konzultant. Vzhledem k tomu, že já pomáhám Saliře, tak ti zbejvá konzultant."
"Čím tě vůbec Salira přesvědčila, aby ses k ní přidal?"
"Má spoustu dobrejch nápadů, jak tě přivýst k šílenství. Vlastně mi tím připomíná Net," řekl mu Barak s úsměvem, Hillfort si povzdechl. Když jeho pohled cardassian viděl, pokusil se ho uklidnit: "Buď v klidu, na lidi mám dobrej nos. Salira je skvělá ženská, je chytrá, trochu egoistická a i pro mě jako cardassiana celkem přitažlivá. Spíš bych se bál toho, co má v břiše."
"Děkuju, to si mi připomínat nemusel."
"Asi ne, ale teď zmiz! Ještě se máš připravit na večeři a já si musím ještě udělat pořádek ve složkách v systému." James se otočil směrem k východu a těsně před ním se ještě zeptal na jednu otázku.
"Co si jí o mě řekl?"
"Jenom to dobrý. Navíc to špatný ví stejně asi jenom Zh'ron." 
"Pravda."
"Vlastně, jedna věc by mě zajímala víc než moje složky. Proč si tak neochotnej, co se týče vztahů?" zeptal se ještě Barak.
"Zeptej se mě až poletíme z Kerbalu! A vem něco silnýho, asi ti to dlužím."
"Tak bych to nenazýval, říkej tomu laskavost." Hillfort se nuceně usmál, jeho hnědé oči tedy zůstaly strnulé. Vrátil se k turbovýtahu a přemístil se do strojovny, stále ho zajímalo, proč byl Buchner tak iritovanej, když se zmínil o andorianském šéfinženýrovi.