Star Trek: Úsvit války

Kapitola 2 - Ve světě civilisty

Plné zahojení stehna si vyžádalo dva týdny. Tuto dobu si vyžádal lékař jeho bývalé lodi, než mu umožnil vrátit se do aktivní služby. Hillforta civilní a obyčejný život unavoval. Náladu mu nezlepšily ani časté hádky se Salirou, když už ho přišla spíše zkontrolovat než navštívit. I po dvou týdnech mu stále vyčítala, že celou posádku lodi evakuoval. Často celou situaci zakončovala frází: "Proč? Aby sis přišel jako hrdina?" Výhodou bylo to, že mu během návštěv začala tykat, takže jí nemusel přesvědčovat k opuštění protokolů Federace. Ve finálním tvrzení ji nikdy neodporoval, souhlasil s ním a egoistickou část činu si uvědomoval. V žádném ohledu se za ní však nestyděl, bez uznání by si přišel nicotný.

O to více byl překvapen, když se uznání dočkal od samotné Federace. Admirál Quinn, který velel všem flotilám v sektoru, kde se nacházela Země, k němu během hospitalizace dorazil také. Obsahem několikaminutové konverzace bylo sdělení o povýšení do hodnosti kontradmirála. Hillfort nechápal, proč to měl být zrovna on. Něco v kostech mu radilo, aby Quinnovi nevěřil. Ve finále se ale nebránil, výhled na admirálské křeslo se mu zamlouval. Otázkou však zůstávalo, ke kterému admirálovi bude přidělen. Avšak i tak stále pochyboval, že by povýšení zapříčinila potyčka s piráty z nimbusských systémů.

Čekal na doktora, myšlenkami se vrátil k Artemis. Loď byla zničená a teď již byly pravděpodobně její trosky odklizeny i z povrchu planety, nad kterou letěla naposledy. Jedinou obětí útoku se stala T'Vol, nikdo další z posádky či kolonie nebyl zabit. Dle Saliry ho ale ředitel kolonie obviňoval ze zničení dvou transportních lodí, když vystřelily z upraveného phaseru. Federační velení toto obvinění však zamítlo jako odůvodněné poškození majetku kolonie v zájmu její ochrany. V tomto ohledu byl bezúhonný. Po dlouhé době stál navíc na Zemi. Zrovna seděl na lehátku a vyhlížel z okna do ulic San Francisca a slavný Golden Gate, za nímž ležela Akademie Hvězdné Flotily. Se zasyčením se otevřely dveře.
"Si první hvězdnej kapitán, co chce hned do aktivní služby místo toho, aby měl ještě volno. Víš o tom?" začal mluvit příchozí cardasian. Datapad, který držel v ruce, hodil na stůl. Místností se rozneslo tlumené ducnutí při dopadu.
"A tobě to snad vadí? Nikdy si nebyl na planetách zrovna nadšenej, Baraku." Cardassianská tvář se na něj odmítavě otočila.
"Proč jsem nezůstal na Deep Space Nine a nechal se převelet na tvojí loď?" řekl Cardassian, když se začal usazovat ke stolu a opět začal něco zadávat do datapadu. Větu však řekl o dost podrážděněji než obvykle. Hillfort se rozhodl ho popichovat dále. V obličeji se mu zjevila provokativní grimasa.
"Nevím, dostal si rozkaz o převelení?" dost neohrabaně se zaculil. Lékař se na něj otočil a vyčítavým pohledem se do něj zabodl jako kopí.
"Nevěděl jsem, že se ti zasekl duraplast i do mozku a udělal z tebe vulkánce," odpověděl mu stejně protivnou intonací. Hillfort sklouzl z lůžka a postavil se na obě nohy. Dvěma krátkými kroky se dostal ke Cardassianovi a položil mu ruku na rameno.
"Co se děje?" položil mu krátkou otázku. Barak sklonil hlavu, nadechl se a otočil se ke svému nadřízenému.
"Jak dlouho to je, co jsem byl převelenej na Artemis?" zeptal se ho. Prsty si přejel po destičkovaném obličeji.
"Na DS9 jsme byli před rokem, takže tak," zazněla rychlá odpověď.
"Jo. A za ten rok jsme se dostali do jediný bojový situace a ta nás stála loď. Nechybělo moc a i posádku. Jak to říct?" Hillfortovi to pomalu začínalo docházet, vzpomněl si, že jeho lodní lékař nechal na Zemi dceru s manželkou.
"Jde o Net a Taki, že jo?" také sklopil hlavu, viděl cardasianovo černé vlasy.
"Jo. Promiň, Cardasianni nejsou zrovna dvakrát talentovaní ve vyjadřování emocí. Jednoduše jsem si uvědomil, že je tu nechci nechat samotný. Jednou vyletíme na misi a nemusíme se vrátit." Kapitán si přišel mírně ublíženě, že Barak nemá plnou důvěru v jeho kapitánské schopnosti. "Pointou je, že zejtra zažádám o převelení na Zemi. Proces bude stejně trvat aspoň dva měsíce. Ale potom odcházím z aktivní služby do civilu." Federační důstojník ho poklepal přátelsky po rameni, na tváři měl drobný úšklebek. Do mysli se mu vrylo mírné zoufalství. Z druhého úhlu pohledu takový krok ale chápal. Pokud by se našel někdo, pro nějž by byl ochotný položit život zcela bezmyšlenkovitě, udělal by to samé. Z Barakova výrazu bylo zřejmé, že přesně to teď cítí.
"Chápu," řekl po chvíli s krátkým výdechem.
"Promiň, nenechát je tu samotný se mi nelíbí. Nemůžu, málem jsem chcípl na Bajoru a," cardassian se otočil na svého nadřízeného, větu ale nestihl dokončit. Hillfort mu kývl upřímně hlavou na znamení, že opravdu chápe. Hillfortův přenosný komunikátor začal pípat, rychle ho sundal z opasku. Příchozí hovor byl od Saliry.
"Hillfort, co je?" jeho tón zněl slabě podrážděně.
"Omlouvám se, kapitáne. Ruším?"
"Ne. Co je?"
"Mám vás informovat od admirála Quinna, za hodinu nás oba očekává na stanici."
"Proč?"
"Nevím, přes komunikátor mi nic nechtěl říct."
"Dobře, za půl hodiny na Akademii."
"Jsem už na orbitě, kapitáne."
"Co tam děláš?"
"Sedím ve čtyřicet sedmičce s," Hillfort ji zarazil dřív, než stihla dokončit.
"Ne, nechci to vědět. Během volna dělej, co chceš," v komunikátoru uslyšel zvuk, který připomínal zasmání. "Takže za hodinu u admirality."
Komunikátor pípl, když se hovor ukončil. Barak kapitánovi upřeně hleděl na tvář a usmíval se.
"Co je?" zeptal se lodního lékaře a nervózně si přejel prsty po tváři jako by si ji chtěl očistit.
"Nic. Vůbec nic," ozvala se od cardassiana nepřesvědčivá odpověď. Federační důstojník pozvedl obočí.
"Co je?" řekl znovu s důrazem na obě slova.
"Je to rozkaz nebo dotaz mezi přáteli?" popichoval ho cardassian.
"Obojí," odpověděl.
"Říkám si kolika svejm prvním důstojníkům si tykal. Co si vybavuju tak Williamsovi a Bradfordovi ani jednou," zazněla odpověď, když se otočil zpět ke stolu.
"Z cardassiana je najednou betazoid?" odvětil mu sarkasticky, stejně jako když ho Barak přirovnal k vulkánci.
"Možná. Furt se jako doktor musím orientovat v psychologii. Teda aspoň v měřítku možným pro můj druh."
"Jdi do háje a radši mi potvrď to uvedení do služby," ukončil debatu a ukázal na datapad. Teď si uvědomil, že Saliře neřekl o tom, že mu byl nabídnut post viceadmirála. Nechápal proč,  ho to teď mírně rozhodilo, nechal myšlenku být, ačkoliv mu to připadalo jako něco, co jí měl sdělit. Barak uchopil trikodér a přistoupil k lehátku.