Abducted [Z.M.]

humiliation

,,Miláčku, hádám, že ty s make-upem nebudeš moc velká kamarádka. Takhle by ses našemu pánovi moc nelíbila." mlaskne nespokojeně, pohledem přejíždějíc po mé tváři. Po krátkém zamyšlení pustí mou bradu a zhluboka se nadechne. ,,Dáme se raději do práce." pronese a popadne vše možná líčidla, která jsou vystavená na stole. Mé lehké a nenápadné líčení z mé tváře zlikvidovala navlhčeným ubrouskem a začala mě líčit dle svého gusta.

Po hodině, kdy svou maličkost pozoruju v zrcadle, potlačuju silou vůle touhu se rozplakat. Make-up od černovlásky se ostatním ženám líbil, ale mně ne. Byla jsem zmalovaná jako kraslice - nepoznávala jsem samu sebe.

Bránila jsem se kopáním i kousáním, ale i přes mé protesty a můj značný odpor mě oblékly do spodního prádla, které zakrývalo opravdové minimum - cítila jsem se jako nahá. Spodní prádlo bylo černé a zdobené krajkou - na můj vkus příliš odvážné.

Černovláska docílila, čeho chtěla - vypadám jako děvka. Nejradši bych si sundala ty vysoké podpatky, které mám na nohou, a podpatkem si vypíchla obě oči, než na sebe koukat do zrcadla. Mé sebevědomí se rozpadlo v prach.

Najednou začala hrát hlasitá hudba, která byla slyšet až sem. Dvě ženy vstaly od zrcadla, u kterého se ještě upravovaly. Jedna z nich byla neznámá zrzka a ta druhá černovláska, která mě proměnila v tuto "ohavnost". Aniž bych zaregistrovala její přítomnost, černovláska mě popadla za ruku a vedla mě neznámo kam, zatímco zrzka šla hned za námi.

Každým krokem jsem hudbu slyšela jasněji. Černovláska odhrnula jakousi tmavě rudou záclonu, která nás oddělovala od mé noční můry. Najednou jsme stály na mole, které bylo rozdělené na tři části. Na konci každého mola byla zabudovaná striptérská tyč. Nejhorší bylo, že pod každým molem bylo několik lidí - mužů i žen. Panika, která se mě zmocnila, způsobila, že jsem zapomněla pravidelně dýchat. Mé ruce okamžitě vystřelily do vzduchu - jednou rukou jsem překryla svá prsa a druhou svůj klín. Nebudu se předvádět před tolika lidmi, když na sobě mám pouze spodní prádlo, které je ještě k tomu extrémně odhalující!

Prostornou místností se rozlehl pobavený smích - nejen těch dvou žen, ale i lidí, kteří se přišli podívat na dnešní vystoupení. U stolu, který byl nejblíže prostřednímu molu, seděl ten černovlasý muž, tedy Zayn.

Černovláska mě nekompromisně popostrčila k tomu prostřednímu molu, přičemž se do mých očí nahrnuly horké slzy. Tohle Zayn nemůže myslet vážně - musí to být nějaký hloupý vtip. Vždyť ho mezi nohy muselo kopnout již desítky žen, čemuž bych se s jeho přístupem k ženám nedivila, proč se zachoval takto přehnaně? Nechtěla jsem mu nijak ublížit - jediné, co jsem chtěla, bylo se dostat pryč.

Zůstanu stát na místě jako tvrdé y. Nepohnu se ani o centimetr, nadčímž černovláska vedle mě podrážděně zavrčí. Surově chytí mou ruku, kterou jsem zakrývala svá prsa a trhne s ní, nutíc mě odkrýt intimní část mého těla.

,,Padej k tý tyči! Radím ti dobře. Nebo se on nasere a nevyplyne z toho nic dobrýho! Chceš být snad potrestána?!" zavrčí tiše, abych jí slyšela pouze já. Poníženě zavřu oči, zpod kterých vytečou horké slzy, smáčejíc mé tváře. ,,A nebreč nebo se ti rozmaže makeup." pronese o něco klidněji. Chytí mě i za druhou ruku, kterou jsem kryla svůj klín, a donutí mě jí svěsit podél mého těla.

Žaludek mám sevřený, zatímco mé srdce tluče jako splašené - cítím se hrozně, nechutně, odporně. Tak moc tu nechci být. Nepřeju si nic jiného, než aby tohle celé byla pouze noční můra nebo opravdu špatný vtip.

Nepatrně přikývnu hlavou na souhlas. Neochotně otevřu oči, ale pohled okamžitě sklopím k zemi, abych nemusela čelit pohledům lidí okolo. I přes hlasitou hudbu, která nepřetržitě hraje, slyším klapot svých podpatků, když kráčím k té prostřední, striptérské tyči.

Rozklepanýma rukama se zachytím té tyče a prosebným pohledem pohlédnu na Zayna. Doufám, že se v něm přece jen objeví aspoň špetka soucitu. Bohužel, má naděje je nereálná.

Zayn mě chladným pohledem vybízí, abych už konečně začala něco dělat. V jeho hnědých očích není ani trocha lítosti či soucitu. Po mých tvářích sjede několik horkých slz. Otočím se k němu zády a tyče se zachytím oběma rukama.

U tyče jsem se kroutila dlouhou půl hodinu, než hudba konečně dohrála. Pocítila jsem úlevu, že je mé utrpení u konce, ale i přesto jsem se cítila stále poníženě. Moment, kdy jsem šla do předklonu a ukazovala tak zadek několika nadrženým prasatům okolo, nikdy nezapomenu - bude mě to provázet v mých nočních můrách.

Kolem bylo plno mužů, kterým mohlo být už přes třicet let a více - troufla bych si říct, že většina z nich dokonce měla založené rodiny. Bylo tu pouze pár výjimek, kterým mohlo být něco málo přes dvacet let. Bylo mi zle - ze mě samé, ale především z lidí okolo. Kdybych mohla, tak bych odsud hned teď utekla a někde se zavřela, abych se mohla vyplakat.

Otočím se čelem ke stolu, u kterého sedí Zayn. Na tváři mu sedí spokojený úsměv, což mě docela zaskočí. Kmitavým pohybem ukazováčku mi naznačí, abych šla za ním. Chvíli váhám, zda mám jít či ne. To nejhorší mám snad už za sebou, přece nemůže být nic horšího. Nebo snad ano? Tímhle mě potrestal za moje nakopnutí mezi jeho nohy, tak proč by mi dál ubližoval, když nemá důvod? Po krátkém uvažování se odhodlám a rozejdu k němu.

Kolem mého pohmožděného zápěstí se najednou omotají dlouhé prsty. Stisk je natolik silný, že mě donutí ublíženě zasyčet. Někdo mě násilím strhne z mola - mám co dělat, abych se udržela na nohou a nespadla na zem. Následně jsem zády narážená na něčí pevnou hruď. Kolem mého břicha se omotá silná paže, která způsobí sevření mého hrdla, přičemž mě na levém spánku zastudí hlaveň zbraně - dnes již potřetí.

,,Přišel jsem si vyřídit účty, Maliku." nad hlavou mi zavibruje, mně neznámý, mužský hlas s americkým přízvukem. Pokusím se té dotyčné osobě, která mě využívá jako rukojmí, vymanit, ale jeho sevření kolem mého břicha zesílí, což mě donutí tiše zasyčet.

,,Je mi vcelku jedno, když jí zastřelíš." uchechtne se Zayn, tváříc se šíleně arogantně. Jeho slova způsobí podivné píchnutí u mého srdce. Opravdu by Zayn nechal tu dotyčnou osobu, aby mě jen tak zastřelila? Proč nad něčím takovým vůbec přemýšlím, když moc dobře vím, že Zayn je osoba bez citů - má ledové srdce.

,,Až si přečteš tohle, tak ti to jedno nebude." uchechtne se dotyčná osoba za mnou, využívajíc mě jako rukojmí. Kolem mé hlavy proletí nějaká složka s papíry a dopadne na stůl, u kterého Zayn celou dobu seděl. V následné chvíli vyděšeně zaječím - ten, co mě celou dobu tisknul na svou pevnou hruď, mě k sobě otočí čelem a přehodí přes své rameno. Bylo to tak rychlé, že jsem si dotyčnou osobu nestihla ani prohlédnout.

,,Zayne!" zaječím vyděšeně, když z klubu rychle mizíme, zatímco se kolem nás rozproudil rozruch. Proč vůbec křičím Zaynovo jméno? Co od něj očekávám? Že mi přiběhne na pomoc? Určitě by mi nepomohl - ještě před chvíli mu bylo jedno, zda mě ten muž zastřelí či ne, tak proč by to teď mělo být jinak?

Po chvíli, kdy jsme se dostali ven z klubu, mé tělo tvrdě dopadne na zadní sedadla neznámého vozidla. Rychle přelezu ke dveřím, abych mohla utéct, ale dveře jsou zamčené. Muž, který mě z klubu unesl, ve spěchu nastoupí do vozidla a usedne na místo řidiče. Bez jakéhokoli zaváhání dupne na plyn a v rychlosti se rozjede pryč. Vyplašeně se otočím, pozorujíc vzdalující se strip club za vozidlem.

,,Neboj, sluníčko, já jsem tvoje záchrana." promluví můj únosce a mrkne na mě svýma modrýma očima do zpětného zrcátka. Srdce mi tluče jako splašené, zatímco se mé tělo chvěje strachy a hrudník zběsile nadzvedává. Mohu mu věřit?

Louis's point of view
,,Co je to za papíry, Zayne?" pohlédnu na osloveného a pomalým tempem půjdu blíž k němu. Rozruch kolem nás pomalu utichá, na čemž má zasluhu Liam a Harry. Nenápadně nakouknu přes Zaynovo rameno do těch papírů, ale než stihnu něco přečíst, Zayn tu složku zavře. Zastrčí složku do svého podpaží a se vztekem v očích pohlédne na mou osobu. ,,Tu holku musíme dostat zpátky." zavrčí podrážděně a rychlým krokem odkráčí pryč z klubu.