Shigo no jinsei

,,Je...tohle... posmrtný život?" zeptá se Itachi sám sebe nahlas.
Nevšimne si osoby, která stojí za ním.
,,Ano, je Itachi," zasměje se jemně dotyčná osoba.
Itachi se otočí za sebe a uvidí, tam Shisuie.

Ten vyrostl už není ten prcek, co býval.
A musím přiznat i zkrásněl...

,,Čekal jsem na tebe. Musíš mi povyprávět svůj příběh a pak půjdeme spolu dál, " poví se zájmem v očích starší z Uchihů.
,,Dobře, Shisuii. Povítím ho," řekne s jemným naznákem nadšení v hlase, ale na tváři nedá znát jedinou emoci.
Ale uvnitř sebe byl přímo nadšený, že se opět shledal se svým nejlepším přítelem, kterého považoval za bratra.
I když se trochu obával, co mu na to řekne. Protože věřil, že kdyby byl naživu během pádu Uchihů, chránil by klan až do konce, dokonce i před ním.

Vidím, to na tobě, Itachi...
Jsi nervózní...

***

,,...Já zemřel s úsměvem na tváři. Předajíc Sasukemu mé oční schopnosti," dořekne mladší z Uchihů svůj příběh. Čekajíc na společníkovu reakci.
Shisui se nadtím zamyslí. Jak by měl reagovat? Na to že vyhladil klan? Že si vybral vesnici, místo klanu? Ne, vesnici... Ale mír.
Chápal to. Proč udělal, co udělal. Sice to byla i z části Danzova chyba, protože na něj tlačil. Ale podle něj si Itachi vybral správně. Byl na něj hrdý.
Obětoval klan, ale nejenom pro vesnici, ale pro všechny. Byl hrdina. Itachi pomocí toho co udělal, zachránil nespočet životů a zabránil válce. Byl sice na něj naštvaný, že neochránil klan. Ale nemohl mu to mít za zlé. Protože potom, co on zemřel byl Itachi na všechno sám.
,,Itachi... jsem na tebe hrdý," nic víc mu neřekl. Tahle věta bohatě stačila, aby ho mladší Uchiha pochopil.
Shisuii se na něj vlídně usmál.
Itachi tuhle odpověď nečekal. Ale nedal na sobě nic znát. Byl zvyklí skrývat emoce. V tomto ohledu byl mistr, a už několik let.
,,Půjdeme Itachi?"
,,Hai."
Itachi nebyl připraven na to setkat se s rodinou a klanem. Ale to by nikdy nahlas nepřiznal.

Odsoudí mě?

***

Celý klan Uchiha a ostatní neznámý lidé byli nyní přednimi. Prohlédl si je všechny. Jeho zrak na chvíli ustanul u jeho minulé lásky. Izumi. Poté u jeho otce Fugaka a jeho matky Mikoto. Tam, zůstal jeho pohled stát.
Nikdo si jich nevšímal, každý si hleděl sám sebe.

Po nějaké době vycítí Itachiho matka, něčí pohled, který na ně stále zírá. Přesměruje svůj zrak k tomu, kdo na ně zírá. A její pohled tam také ukotví. Byl to Itachi. Její nejstarší syn. A vedle něj Uchiha Shisui. Itachi viditelně pod jejím pohledem ztuhne - očekává, že ho odmítne.
Mikoto se namísto toho rozběhne ke svému synovi. Bezpřemýšlení do jejího manžela narazí, a bez omluvy běží dál. V jejích oči je radost. Velká radost.
Hodí ruce kolem Itachiho krku a pevně ho objíma.
,,Chyběl si mi!" zakřičí Mikoto plná radosti.
Tohle Itachi vážně nečekal. Ale také obejme svou matku. Shisui se na ně jenom usmívá.
,,Matko..." v Itachiho hlase jsou slyšet vzlyky. Mikoto hladí svého syna po vlasech.
,,Vyrostl jsi, Itachi," řekne Mikoto.
Objímá jí se už delší dobu a když se konečně rozpojí. Stojí tam Fugaku, rukami překříženými na hrudi a zamračeným obličejem.
,,Otec," vydechne Itachi.
,,Otče, já -"
Úder, který měl přijít - nepřišel. Omráčí Mikoto a Itachiho. Fugaku nesouhlasně zavrtí hlavou.
,,Idiote." Fugaku se natáhne a pak ho nevrle obejme.
,,Vítej zpět," přivítá ho Fugaku.

Klan se na Itachiho opovržlivě díval.
Ale nic neřekl. Respektovali rozhodnutí Fugaka a museli Itachiho příjmout, i když neradi.

***

Itachi příjde k Izumi a pozdraví jí a ona jeho.
,,Už je to doba, Itachi-kun," usměje se na něj. Ale v očích se jí mihne smutek a otázka - Proč vyvraždil klan?
Itachi se na ni též usměje.
,,To je."
,,Itachi-kun musím se tě na něco zeptat. Proč jsi vyvraždil klan?" zvážní Izumi. Je na ní jasně vidět, že ne, nebere jako odpověď.
Itachi si povzdechne.

,,Aha. Měl si to vážně těžké," odpoví stručně. Obejme ho.
,,Itachi-kun, miluješ mě ještě?" položí mu další otázku.
Itachi zná na to odpověď. Ale nechtěl jí ublížit, nebo lhát.
,,Gomenasai Izumi, ale už tě nemiluji. Ano, mám tě rád. Jako kamarádku," odpoví upřímně Itachi.
,,Chápu to. Jen mě to zajímalo. Já tě také nemiluji. Zamilovala jsem se tu do někoho jiného, i když byl již víc jak třicet let po smrti," prozradí mu a hodí zamilovaný pohled po jiném Uchihovi.

***

Se Shisuiem společně seděli na větvi stromu a povídali si. Najednou začali téma - Kdo se jim líbí. Oba je to zajímalo a zároveň byli nehorázně nervózní. Nevěděli totiž jestli ten druhý cítí totéž.
,,Tak jak vypadá?"
Má mu říct, že je to kluk? By mohl rovnou povědět, že je to on.
,,Je černovlasá, černooká, ma krásné plné rty, pěknou vysportovanou postavu," dokončí zasněně Itachi.
,,Co ty?"
,,Ona je také černovlasá, černooká má taky pěknou postavu."
,,Z jakého je klanu?" vyhrkli oba naráz a oba se tomu zasmáli.
,,Z klanu Uchiha," poví to první Shisui.
,,Taky."
,,Kdo je to?" pozvedne obočí starší z Uchihů.
,,Tajemství."
,,Dobře," ustoupí Shisui.
Starší z Uchihů se přiblíží svým obličejem k druhému Uchihovi, opirájí se o sebe nosy, jsou od sebe pár centimetrů.
Itachi znervózní a pomalu přivírá oči.
Shisui se usměje a odtáhne se od Itachiho obličeje.

Itachi... vím, že jsem to já a tímhle si to jen potvrdil. Ale chci to slyšet přímo od tebe. Nebudu na tebe nějak tlačit. Jednou se mi snad vyznáš.

***

Itachi byl šťastný.
Dokonce i po smrti byl šťastný.
Zemřel s úsměvem na tváři, protože poslední osobou na světě, kterou viděl, byla ta, kterou chtěl vidět nejvíce. Jeho malý bratr se stal tak zničujícím případem jako patnáctiletý, že se cítil špatně, když byl v chlapcově přítomnosti. Když Itachi zabil jejich rodinu, ztratil právo láskyplně se dívat na svého malého bratra, ale Sasuke znal pravdu. Pravdu, kterou Itachi nikdy nechtěl, aby to věděl. Ale věděl, že všechno, co Itachi dokáže, bylo, že si užíval těchto posledních vzácných sekund s osobou, kterou miloval nejvíc.
V letech, kdy se oddělili, přemýšlel Itachi o svém bratříčku každý den.
Ale v žádném dni, stejně jako den Sasukeho narozeniny. Většinu dne trávil zíráním na oblohu, ať už bylo oblačno nebo jasno, pršelo nebo sněžilo, podíval se nahoru a přemýšlel o malém chlapci, kterého miloval víc než cokoli jiného na světě. Itachi miloval být velkým bratrem. Miloval péči o malého chlapce, který ho bezpodmínečně miloval. Ten, kdo by měl největší úsměv na tváři při pouhém pohledu na svého bratra.
Sasuke miloval Itachiho jako nikdo jiný a Itachi miloval Sasukeho stejně.
Itachiho to zabilo, aby ztratil Sasukeho tak, jak to udělal. Ano, byla to volba Itachiho, ale zdálo se také, že je to jediná volba. Itachi by nikdy nedovolil Sasukemu strávit celý svůj život jako syn dvou spiklenců proti Skryté listové.
Ne, že by Sasuke žil mnohem lepší život, než jak Itachi doufal, ale alespoň Sasuke měl šanci na vykoupení.
Itachi pevně věřil v Naruta. Ten chlapec určitě hledal Sasukeho a dopřál by mu bratrskou lásku, kterou si už Itachi nemohl dovolit.
A dokud tu byl Naruto. Itachi mohl být v pořádku. Mezi těmato dvěma chlapci existovalo nevyvratitelné pouto, že Itachi jsi byl jistý, že vydrží po celý život. Dokud jsou Sasuke a Naruto šťastní, může Itachi zůstat pokojně mrtvý. Po boku s lidmi, kteří ho milují.