CHANCE /Styles/

Není nic hezčího.

Laura, Manchester, úterý odpoledne

Právě mě naši dovezli domů z nemocnice. Dostali taky k tomu hromadu instrukcí jako například, že mám mít dostatek spánku a stálý přísun tekutin. A všechny ty doktorské kecy co všichni znáte. Stále jsem si v hlavě nepřipouštěla co se stalo, dokud jsem nepřešla práh našeho domu. Vše na mě padlo a já se nezmohla na nic jiného než slzy, proto mě máma hned táhla do obýváku kde mě posadila na koženou sedačku. ,,Lauro na napij se" cpala mi máma jakousi sklenici s vodou ve které se něco pomalu rozpouštělo. 

,,Wille musíme mu zavolat musí to vědět...byl to přece..." slyšela jsem jak máma něco dole říká tátovi, ale v půli věty se jí zlomil hlas a máma se dala do pláče. Sakra...Luke pomyslela jsem si. V tuhle chvíli jsem na svého nejstaršího bratra dočista zapomněla. Nedalo mi to tak jsem vzala svůj mobil a pomalu vyťukala jeho číslo a dala volat. Telefon stále vyzváněl a já chytla nervy a vypnula to. Jak může být tak bezcitný hajzl?. Ano hrozně jsem se zlobila a v tuhle chvíli mi vletěla do hlavy myšlenka co tu ještě vůbec dělám? má teď vůbec něco cenu? nikdy už to nebude jako dřív. Už nebudu každé léto jezdit stanovat s kluky nebo chodit na koncerty kapel, které vůbec nemáme rádi a pak si je zamilovat.  Ach jo tohle se prostě nemělo stát, ale co se stalo nevezme už nikdo zpět i kdyby jsme byli všemohoucí. Včera se tu stavila Alexova máma, aby dořešili detaily ohledně chystaného pohřbu. Nakonec se naše rodiny domluvily, že ho udělají společně.

Luke, letiště Austrálie, úterý v noci

Byl jsem natěšený jako malý kluk v noci na letiště mě vezl Styles, protože jsem nechtěl nechávat své auto na letišti a oni zrovna byli z kluky s námi tak se nabídl . Vyjeli jsme před půl 8 abych byl kolem 8 na letišti. Letadlo mi odlétalo v půl 11, ale chtěl jsem našim ještě něco na letišti chtěl něco koupit ať nejedu s prázdnou. ,,Tak co kámo jsi ready?" prolomil ticho Harry,  ,,jo jasně jen... asi jsem trochu nervozní" nad tímhle se Harry docela zarazil ,,proč by jsi měl být nervozní? jedeš domů, dostal jsi volno, o tom já třeba můžu jen snít" sledoval jsem svého kamaráda se sklopenou hlavou, taky toho neměli zrovna málo a nárok na žádné volno neměli to jen my hysterky jsme si ho vybrečeli. Harry navrhl jestli by jsme se nešli ještě najíst než odletím, že pořádně ještě nejedl a že má docela hlad, tak nejbližší po ruce byl Mc donalds. 

,,Tak jo Luku měj se a hlavně si to užíj ok?" zasmál se Harry a objal mě na rozloučenou

,,Jasné, neboj" zasmál jsem se objetí jsem mu oplatil

Let trval neuvěřitelných a hlavně dlouhých 12 hodin. Letadlo samozřejmě přistávalo v Londýně takže jsem se musel do Manchesteru musel dopravit vlakem. Cesta vlakem trvala přes 3 hodiny jelikož vlak měl hodinové zpoždění.

Po třech dlouhých hodinách jsem dorazil do svého rodného města a povím nebylo v tu chvíli nic hezčího než tenhle pocit. 

Procházel jsem uličkami města směr náš dům. První věc mě překvapila byla ta hromada aut co stála před domem a holka co seděla s rukama na obličeji před domem. Sakra.