CHANCE /Styles/

Mami ?

Z pohledu Harryho

Přijeli jme před dům kde jsem měl byt. Chtěl jsem Lauře říct, že už jsme tu, ale po cestě usnula. Měl jsem dvě možnosti, buď jí probudím nebo jí od sud odnesu což by nebylo tak lehké. Proto jsem se rozhodl, že jí probudím.

,,Lau, jsme tady" jemně jsem jí poklepal po rameně.

Zavrtěla se a pomalu otevřela oči.

,,Asi jsem po cestě usnula, měla jsem dost dlouhý let" protáhla se

,, To nevadí, pojď půjdeme nahoru tam můžeš spát dál" 

Vystoupila z auta a já jí mezitím vyndal kufr, který měla uložený v autě. Chytl jsem kufr za madlo a rozešel jsem se k ní. 

,,Je ti zima, že?" bylo na ní vidět jak klepe zuby. Doufám, že v bytě už bude teplo.

Super výtah nejede jak vždy samozřejmě.

,,Musíme to vzít po schodech, ten výtah je takový křáp, že to není ani možný" 

,,Harry, tak to prostě vezmeme po schodech" zasmála se a natáhla se po svém kufru"

,,Nech ho, vezmu ho" usmál jsem se na ní. 

Vyšli jsme do 3 patra kde se nacházel můj byt. Vytáhl jsem z kapsy klíč a odemkl jsem. Divné bylo, ale to, že se v obýváku svítilo a u botníku stály cizí boty. 

,,Kdo tu sakra je?" řekl jsem šeptem tak, aby mě slyšela jen Laura.

,,Nikdo by tu jiný neměl být?" zeptala se šeptem také.

,,Ne, bydlím tu jenom já sám" 

Musím zjistit kdo tady je. Položil jsem kufr ke skříňce na chodbě a vydal jsem se pomalým krokem za světlem a Laura šla pomalu za mnou. Přišel jsem do obýváku a byl tam člověk, kterého bych tady opravdu nečekal a vlastně bych ho tady ani nechtěl vidět. A ještě k tomu tak brzo ráno nebo kolik hodin už vlastně je?

,,Mami?" řekl jsem docela znechuceným tonem.

,,Tak tady jsi" řekla docela odporně.

,,Co tady děláš? jak jsi mě našla?" 

,,Myslíš si, že jenom tak zmizíš? a všem problémům bude konec? takhle to sakra nefunguje Harry. Měl jsi nést za sebe zodpovědnost a ty místo toho takhle utečeš? jak zbabělé."

,,Tak to, ale vůbec není"

,,A kdo je tohle? další holka na jednu noc? překazila jsem Vám hezký večer se omlouvám" řekla poměrně dost ironicky.

,,Ne takhle to vůbec není." podíval jsem se soucitně na Lauru, která měla pohled sklopený do země.

,,Můžeme si promluvit ráno?" zeptal jsem se mámy.

,,No dobře, ale přespím tady aby jsi nezmizel zase" 

,,Dobře, přinesu ti deku" odešel jsem do ložnice pro deku.

,,Zavazím tady Harry" odpověděla Laura sklesle.

,,To není vůbec pravda a vůbec jí neposlouchej jasný?"

,,Ale Harry" snažila se odporovat, ale nemělo to vůbec cenu.

,,Převleč se z toho mokrého v ložnici jsou dveře do koupelny tak si dej třeba sprchu já hned dojdu"

Vzal jsem v pokoji polštář a deku a zanesl jsem to mámě do obýváku.

,,Budeš si muset vystačit s gaučem. Lepší možnost není" ironicky jsem se usmál.

,,Díky"

Odešel jsem zpět do pokoje. Laura ležela na posteli a spala. Stále měla to stejné oblečení jako když jsme přijeli. Nezbylo nic jiného než jí převléct. Nechtěl jsem jí hrabat v kufru tak jsem jí navlékl mé triko. Co já to vlastně dělám. Říkal jsem si, že s ní nemůžu mít nic společného po tom co se stalo. Nikdy mi neodpustí to co jsem udělal a vlastně ji zničil takhle skoro celý život a teď se k ní chovám jako vůbec nic. Ale asi v tom bude něco víc než sám čekám. Ale dobře to nevezme to je jasné už teď. 

----------------------------------------------------------------

Chtěla bych poděkovat každému kdo si tenhle příběh zatím přečetl. Moc to pro mě znamená a dělá mi to radost. Kdyby jste měli jakoukoli pochybnost dotaz nebo dotaz určitě se zeptejte.

♥♥