CHANCE /Styles/

Práce mi pomohla.

Z pohledu Harryho

,,Harry na čísle tři si chtějí ještě něco doobjednat" poslední dobou jsem neslyšel nic nového. Odstěhoval jsem se z Anglie sem do New Yorku a teď tu pracuju jako číšník. Nějak jsem si načít vydělávat musel. Neměl jsem bohatou rodinu s velkou rodinnou firmou kam bych mohl hned po střední naběhnout. Musel jsem se postavit na vlastní nohy a žít. Na konci střední jsem si našel přítelkyni se kterou jsem strávil skoro 2 roky, ta mě tam aspoň držela. Přišla nová šance a tou byl New York. Ale na tu holku z parku jsem nezapomněl. Měl jsem jí v hlavě pořád. A kdyby se mě někdo zeptal jestli toho sexu v parku nebo všeho co se událo lituju, určitě bych to vyvrátil. Viděl jsem ji poprvé a vše s ní celkově bylo poprvé a zvrhlo se to tak rychle, že když tak nad tím přemýšlím tak mě musí za to nenávidět a já bych se ani nedivil.

,,Harry! slyšíš sakra?" vytrhl mě z přemýšlení Louis. 

,,Jo...jo už jdu" pomalu jsem se zvedal ze židle když v tom mě chytl za rameno a posadil zpět.

,,Brácho ty nejsi vůbec v pohodě" usoudil se skrčeným obočím.

,,Jsem naprosto v pohodě a teď mi dej pokoj a jdeme pracovat" snažil jsem se ho nějak odpálkovat, ale byl to Louis a u něho už je známo, že to nebude tak jednoduché.

,,Jde pořád o tu holku se kterou ses rozešel? Stejně to byla mrcha" zkonstatoval.

,,Ale o tu vůbec nejde" 

,,A o co teda?"

,,Jde o to, že jsem něco v Anglii přece udělal a nevím jestli to bylo špatně nebo dobře" 

,,Tak teď se mě nezbavíš už vůbec! dělej spusť"

Řekl jsem mu vše co se ten den stalo. Určitě nejsem zamilovaný to vůbec ne, ale kdybych jí ještě někdy v životě mohl vidět byl bych rád. Ale já se už do Anglie jen tak nevrátím. 

................................................................................................................................................................

Z pohledu Laury

Naše usazování trvalo několik měsíců než jsme se zabydleli. Ale cítili jsme, že to byla určitě patřičná změna. Bylo mi v New Yorku moc dobře. Stihla jsem si i najít kamarádku, Eleanor se kterou jsem pracovala v blízké kavárně. Bylo to to nejlepší co jsem kdy dělala a práce mi hrozně pomáhala. Také bylo úžasné, že mě brali lidi takovou jaká jsem a né jako tu holku co o něco přišla.

,,Lauro? nechceš jít ještě se mnou na oběd? musím Louisovi něco zanést a rovnou by jsme se tam mohli najíst co ty na to?"

,,Ale jo ráda. Aspoň mi ho představíš když o něm ustavičně mluví" zasmáli jsme se a El mě jemně udřela do ramene.

.......................

,,Tak jsme tady" prohlásila Eleanor před malou restaurací. Z venku vypadala útulně.

,,Je to tu moc hezké" opravdu se mi tam moc líbilo.

Vešli jsme do vnitř a nikde nikdo nebyl jen holčina za barem, starší pár v zadních boxech jinak nikdo. Posadili jsme se s El do jednoho ze zašitějších boxů. 

Objednali jsme si oběd a povídali si o všem možném. Když v tom jsme zaslechli bouřlivou debatu dvou kluků. Když se El začala smát bylo jasné, že jeden z nich byl Louis, druhého jsem neznala.

Přišli k našemu stolu a Louis se vhrnul El do náručí já jen ticho seděla a po chvíli koukla na neznámého. Když se naše pohledy střetly nezmohla jsem se vůbec na nic. Sledovala jsem ho snad s otevřenou pusou a vůbec mi to nebylo blbé.

,,Lauro?" promluvil po chvíli ticha

,,Ano Harry jsem to já" usmála jsem se konečně na něj. Co si budeme opravdu jsem ho ráda viděla. Opravdu moc ráda.

Jen jsem nevěděla jakou reakci od něj čekat.