Accio příběh! (HP pisatelská soutěž)

Minerva (FemmeFragille)

Sense of Touch

Světlo v pracovně, kam se Minerva po večeři uchýlila, najednou zablikalo. Čarodějka odtrhla oči od eseje, již právě opravovala, a odměřeně se podívala na kouli kouzelného chladného ohně, která od stropu osvětlovala celou místnost, jako by ji pouhý přísný pohled profesorky přeměňování mohl přimět k poslušnosti. Světlo se však znovu zamihotalo – a pak zhaslo docela.

Minervě přeběhl mráz po zádech. Skutečnost, že ji poprvé v životě zradila její magická síla, která jí vždy umožňovala udržet jakékoli kouzlo jakkoli dlouho, ji pochopitelně vylekala. Nemohla ji však vyděsit tolik jako vzpomínka, která se k ní z neproniknutelné tmy plížila a ovíjela jí své ledové pařáty okolo náhle staženého hrdla.

* * *

Vzduch v učebně byl neprostupný. Na všem v místnosti ležela těžká pokrývka dusivého horka, které bylo v Anglii netypické i v samém srdci léta, natožpak na začátku května. Minervě tohle navlhlé horko vadilo. Období závěrečných zkoušek šestého ročníku bylo již téměř tu, a ona se nemohla řádně soustředit na učení, ačkoli jindy teplo i z povahy zvířete, ve které se měnila, vyhledávala.

V místnosti hořela jediná pochodeň – sotva dostačující na to, aby Minerva viděla na starobylá, vybledlá písmena v knize ležící před ní, ale víc jich mladá čarodějka odmítla v uzavřeném prostoru trpět. Pomyslela si, že musí poprosit Meryl, aby ji naučila jeden z jejích studených ohníčků, které Minerva tolik milovala. Představovaly pro ni domov, její místo, kam patřila a chtěla patřit.

Žár z pochodně proti tomu byl nesnesitelný a Minerva na něj měla iracionální vztek. Zlostně si rozepla jeden knoflíček u krku a zpod hábitu okamžitě do panujícího přítmí zasvítil malý kousek její alabastrové pleti, perlící se drobounkými krůpějemi potu.

Přejela rukou po zátylku, uvolnila přísně utažený límec a protáhla se. Bylo už pozdě, což poznala zejména podle bolesti zad způsobené nepohodlnou židlí. Věděla, že by odtud měla zmizet, než začne večerka. Její únava tento názor jen podpořila. Ale každá minuta spánku ji okrádala o čas na důkladnou přípravu ke zkouškám. A o spánek ji zase okrádaly chvíle s Meryl, u níž čas od času teprve pozdě v noci tajně usínala.

Než se stihla rozhodnout, zda půjde, nebo se ještě chvíli bude pokoušet luštit omšelé písmo, v místnosti se s prásknutím zavřely dveře a nenadálý průvan zhasl její pochodeň.

Minerva okamžitě sáhla po hůlce, ale ve tmě ji na místě, kam ji zkraje večera odložila, nemohla nahmatat.

„Tuch trod ykzūn ched subotua," ozvalo se ostře za jejími zády. To bylo zlé. Minerva už o tom zaklínadle slyšela. Rozhodně nepatřilo ke standardním učebním osnovám bradavické školy – používalo se výhradně v souvislosti s černou magií. Při jeho vyslovení se místnost, v níž bylo vysloveno, stala zvukotěsnou. To dávalo vetřelci volnou ruku v čemkoli, co se právě chystal udělat; kdyby Minerva chtěla křičet o pomoc, nikdo by ji neslyšel.

Tmou zaznělo několik spěšných kroků a než Minerva stačila cokoli udělat, ucítila hrot hůlky, kterou jí někdo přitlačil ke krku.

„Ani se nehni," přikázal jí hlas z temnoty. Zároveň s těmi slovy odněkud vystřelila ruka a zajela jí pod rozepnutý hábit.

Ten náhlý vpád do jejího soukromí Minervu naprosto šokoval a ochromil. I kdyby se chtěla pohnout, nemohla by. „Nesahej na mě," promluvila přidušeným hlasem.

„Ale ale, copak, nelíbí se ti to?" zaznělo medově těsně vedle její tváře, zatímco ji ovanul zapáchající dech. Minervě se zježily chloupky na krku, když jí onen neznámý rukou surově zmáčkl levé ňadro. „Čím to asi bude?" Nyní ten afektovaně přeslazený tón, za nímž byla skryta bezbřehá krutost, poznala. „Třeba tím, že jsi přihřátá děvka?!" vyštěkl Avery.