Accio příběh! (HP pisatelská soutěž)

Severus (Wertscha)

Tichým domem na Grimmauldově náměstí se ozvalo zahučení letaxu. Plameny v krbu zeleně zazářily a do místnosti vkročila temně oděná postava. Tmavé oči rychle prozkoumaly okolí, zatímco jejich majitel si oprašoval z hábitu drobná smítka popela.

Severus Snape nebyl v tomto domě více než rok. Nevěděl, co čekat, když se sem vypravil, ale rozhodně nečekal, že ho ochrany domu bez potíží vpustí dovnitř, ani to, že bude dům vypadat pořád stejně, jako když zde byl naposledy. Povzdechl si. Začínal chápat, proč se Kingsley tvářil tak ustaraně, když ho sem posílal.

Postavil se pod schodiště vedoucí k ložnicím. Netušil, kde ten spratek spí, a rozhodně to nehodlal zjišťovat jen proto, aby ho šetrně vzbudil.

Zhluboka se nadechl a zařval: „Pottere!"

Když se někde zvrchu ozvala rána, nápadně připomínající pád lidského těla na podlahu, spokojeně se zašklebil. Založil si ruce na prsou a s nečitelným výrazem čekal, až se majitel domu objeví.

„Profesore," ozvalo se vzteklé zavrčení shora a na Severuse zamířila hůlka. Celý dojem kazilo rudé pyžamo s obrázky zlatonek, které měl zachránce kouzelnického světa na sobě.

„Pottere," kývnutím ho pozdravil Severus a pobaveně sklouzl pohledem po postavě mladého muže. Tohle bylo skoro horší než Brumbálovy hábity.

Harry, který si uvědomil, že stojí před svým profesorem v pyžamu a míří na něj hůlkou, ačkoli ten nevypadá, že by se chystal k útoku, se začervenal a spustil ruku k tělu.

„Čemu vděčím za vaši návštěvu v..." zarazil se a pohledem sklouzl na hodiny stojící za Severusem. „Pět ráno?" vyhrkl nevěřícně, když několikrát zamrkal, aby se ujistil, že vidí správně, a vrhl na staršího muže vzteklý pohled.

„Ministrovi," odpověděl Severus klidně. „Za hodinu odcházíme splnit náš úkol. Asi by bylo vhodné se převléknout," doplnil s úšklebkem a gestem připomněl Harryho pyžamo.

„Jaký úkol?" zamračil se Harry nechápavě, ale hned mávl rukou. „To je jedno, nikam nejdu. Řekněte ministrovi, že jsem svoje už udělal a teď chci mít klid. Ať mi dají všichni pokoj." S těmi slovy se otočil a chystal se vyrazit zpět do ložnice.

„Tak to ne, Pottere," ozvalo se vzteklé zavrčení a kroky, jak se Severus vydal po schodech. Pokud to bude potřeba, odvleče ho násilím. Klidně i v tom příšerném pyžamu. „Pokoj budete mít, až budou vyřešeny i následky smrti Pána zla. Do té doby nikdo klid mít nebude."

„Jaké zase následky? Voldemort je mrtvý. Sám jsem ho zabil. Přesně, jak po mně chtěli. Na víc nemají nárok. Nikomu nic nedlužím," vyštěkl Harry a naštvaně rozhazoval rukama.

„Omyl, Pottere," zavrčel Severus a přiblížil se k Harrymu tak blízko, že mladík musel zaklonit hlavu, aby vyššímu muži viděl do očí. „Mně dlužíte. Za těch sedm let, kdy jsem vám nesčetněkrát zachránil zadek, mi rozhodně něco dlužíte. Takže teď půjdete se mnou a při jednání s medúsami mi budete krýt záda nejlépe, jak dokážete."

Harry se zamračil. Musel uznat, že má Snape pravdu. Opravdu mu několikrát zachránil život. Přemýšlel, jakým způsobem by se z celé akce mohl dostat. Vážně se mu nechtělo opouštět dům a už vůbec ne se Snapem.

„Moment. Jaké vyjednávání? Jaké medúsy?" vyhrkl, když mu došlo, o čem profesor mluvil.

„Merline, Pottere," protočil Severus očima. „Že nechodíte na akce ministerstva bych ještě pochopil, ale to nemluvíte ani se svými přáteli? Nečtete noviny? Poštu? Vy vážně nevíte, že se kouzelní tvorové vymkli kontrole? Kingsley tvrdil, že vám poslal dopis."