Accio příběh! (HP pisatelská soutěž)

Pansy (Mischeff)

Pansy si rukama protřela ramena ztuhlá zimou. Zase se jí jednou nepodařilo odhadnout situaci. Měla si uvědomit, že teplejší oblečení by jí přišlo vhod, ale na to si v tom spěchu samozřejmě nevzpomněla.

Červen už se dávno překlenul za svou druhou polovinu. Když se vydávala na cestu, byl pěkný, slunečný a teplý den, ale na tohle se nedá vymluvit. Moc dobře věděla, co jí čeká. Takže pokud někdo mohl za to, že si temným a chladným lesem kráčela v krátké sukni a lehoučkém letním svetříku, byla to jen ona sama.

To samozřejmě nemohla uznat. Ani sama sobě, ve své hlavě, kde by na to nikdo jiný nepřišel, pokud by na ni nepoužil nitrozpyt, což bylo nepravděpodobné. Vždycky bylo lepší obviňovat někoho jiného. Člověk se tak vyhnul odpovědnosti za své činy. A to bylo něco, s čím se Pansy rozhodně nemohla potýkat. Ne teď. A Merlin ví, jestli vůbec někdy.

Úkol od Pastorka zněl jasně. Vyhledat kouzelné tvory a přimět je ke spolupráci. Bylo potřeba deset dobrovolníků. Dobrovolníků... těch se našlo devět. Pansy nebyla tak úplně dobrovolnice. Ona prostě neměla na vybranou. Měla jen dvě možnosti. Zůstat v bezpečí, ale smířit se s životem vyvrhele, nebo do toho „dobrovolně" jít, dokázat to a být za hrdinku.

A to všechno kvůli Potterovi.

Samozřejmě, že každý věděl o tom, co provedla ve večer té velké bitvy. Chtěla vydat Harryho Pottera Pánovi zla. A setkala se jen s nepochopením a odsouzením.

Každý viděl jen její čin a slyšel její slova, ale nikoho nenapadlo podívat se víc do hloubky. Copak je tak odsouzení hodné chtít si zachránit život? Kdo mohl tušit, že se to Potterovi nakonec podaří a porazí ho? Proč za to měla pykat?

Potřebovala Draca. On jediný to chápal, tím si byla jistá, i když ho od konce května pořádně neviděla. Sám měl dost problémů a nebylo jisté, jak to s ním dopadne.

Pastorek jim milostivě dovolil vzít si sebou pomocníky, ale kdo ji asi tak měl doprovodit, když zůstala úplně sama? Nikdo nebyl ochotný pomoci té, co zradila.

Musela si jen zvolit, kam se vydá a kohože to vlastně bude přemlouvat. Upíry a vlkodlaky zavrhla okamžitě. Nehodlala ztrácet čas s méněcennými tvory. Ona potřebuje něco pořádného. Něco, z čeho si sedne na zadek samotný ministr.

Nemusela přemýšlet dlouho. Byl jen jeden druh tvora, kterého se bál úplně každý, a dokonce ani sám Pastorek ho nezmínil.

Mozkomor.

To byla její vstupenka ke svobodě. Jedině to jí mohlo navrátit její starý život. Jen díky tomu by se nemusela bát budoucnosti.

Mozkomoři už dvakrát zradili a vždy to bylo kvůli slibům, které jim dal Lord Voldemort. Když padl poprvé, poslušně se vrátili do služeb ministerstva. Teď to tak lehké nebylo. Oni prostě zmizeli. Ale každý věděl, kde jsou.

Veřejností se šířili zprávy, že v lesích kolem hory Ben Nevis, ve Skotsku, utichl veškerý život. Všechny bytosti, živé i neživé a všichni kouzelní tvorové, z oněch lesů prchli. Pansy pochybovala, že by se tímto způsobem snažili skrývat. Spíš tak dávali najevo, že už se nehodlají podřídit.

Oo

Cestování nebylo jednoduché. Nemohla se přemístit přímo do těch lesů. Bylo by to dost nebezpečné. Proto zvolila město Fort William, vzdálené 10 km od místa, kam se potřebovala dostat. Pří přemístění měla štěstí. Nikdo si nevšiml pohledné dívky, která se jen tak, zničehonic, objevila. A zbytek cesty prostě letěla na koštěti. Pěšky jít nemohla, to by byla sebevražda. A rozhodně nehodlala cestovat nějakým mudlovským dopravním prostředkem. Navíc tam stejně asi ani žádný nejezdil.