Školní výlet || n. h. ff ✔

15 - Prozrazen?

Stačil jsem sejít pár schodů, když mě zastavil nějaký kluk. No, možná že už muž. A nevím, jestli to bylo ještě tím zbytkem alkoholu, co jsem v sobě měl, nebo některé jeho rysy byly podobné těm Cassidynným.

,,Je tady?" zeptal se hned a nijak se neupřesnil, ačkoliv jsem měl pocit, že vím, o kom mluví.

,,Kdo tu má být?" oplatím mu otázkou, a překřížím ruce na hrudi, abych mu dal jasně najevo, kdo z nás tu má větší práva. Přeci jen je to pořád můj dům.

,,Cassidy. Odešla před šesti hodinami a neozvala se, jestli je v pořádku, tak o ní mám starost. Takže je tady?"

Pohled Daniela:

Dneska jsem málem vyletěl z kůže, když jsem zjistil, že si Cassidy vzala mojí nejoblíbenější koženou bundu. A pak znovu, když o sobě nikomu nedala vědět v devět večer. Ani v deset a jedenáct. Rozhodl jsem se jí najít.

Rachael mi řekla, že prý šla na nějakou party, a vzhledem k tomu, že jedna se koná hned naproti domu Clarksonových, tak jsem usoudil, že bude tady.

Ale tenhle nagelovanej cápek mi nechce říct, jestli tu je nebo není.

,,Proč tě zajímá zrovna ona? Může tu být dvacet holek s tímhle jménem..." protočil očima.

Tak právě teď řekl pěknou blbost. On sám moc dobře ví, že Cassidy je tu jenom jedna. A ví to stejně dobře, jako já.

,,Nedělej ze mně blbce. Jsme dvojčata. Je jasný, že o ni mám strach." mračím se na něj, když mu v očích bleskne poznání.

,,Už vím, kdo jsi! Ty jsi ten hajzl, co mi vojel přítelkyni! Tak teď se nedivým tomu, že tě odněkud znám a jsi Cas podobný..." pokyvuje hlavou, a mě se lehce stáhne žaludek. ,,A co tak z jejího vyprávění vím, tak spolu zase moc dobře nevycházíte, tudíž nevím, proč bych ti měl říct, kde je." dodal ještě, a tentokrát ve mně rozvířil vztek.

Zatnul jsem ruce v pěsti a cítil cukající obočí.

,,Ta blondýna byla jen blbá jednorázovka, a to, jestli spolu s Cassidy vycházíme dobře nebo ne už není můj problém. Já jsem jí jen přišel odvést domů." procedím skrze zuby. Jestli mě ještě chvíli bude provokovat, tak mu vrazím. A to takovou ránu, ze který se jen tak nevzpamatuje.

,,Zapomeň. Vyřiď té rodině, u které bydlíte, že se o ní postarám a že tu přespí až do rána. Měj se." vyšel naproti mně a chtěl mě obejít, ale já ho chytil za paži a otočil čelem k sobě.

Už jsem začínal být vzteky bez sebe. Tenhle člověk mě dokázal rozpálit do běla!

,,Okamžitě mi řekni, kde je Cassidy, ať jí můžu odvést." doslova mu poručím, a svírám jeho ruku pevněji pokaždé, když se jí pokusí vymanit z mého sevření.

,,Nikdy. Táhni pryč. Tohle je můj dům, takže mám plné právo tě odtud okamžitě vyhodit." zavrčel nepříjemně na oplátku on.

Pustil jsem ho a nechal ho, ať si jde.

Kdosi do mě narazil, tak se na něj otočím a chci ho seřvat, protože mám právě chuť do něčeho pořádně praštit. Ale poznám v tom člověku Sarah. Mojí jednorázovku.

,,Ale, Dane, kdopak by si pomyslel, že na sebe ještě někdy narazíme, co? A to doslova..." zahihňá se sama sobě a je vidět, že sotva stojí na nohou.

,,Alespoň že ty se dobře bavíš. Mě ten tvůj totálně zkazil náladu..." překřížím ruce na hrudi a stále vzteky supím.

,,No jo. Niall člověku umí otrávit den. Ale jinak je to moc hodný kluk. Proto se mi s ním dobře manipulovalo. Do doby, než nás dva nachytal a rozešel se se mnou." nálada se jí hned během chvilky změní z vysmáté na naštvanou.