Školní výlet || n. h. ff ✔

3 - První den a už s přezdívkou

,,Podle instrukcí od vašeho učitele tu máte po obědě počkat, až pro vás přijede společný autobus, kterým pojedete na Trafalgar. Tak hodně štěstí." mluví k nám ještě rychle Greg, když nás dovedl před vchod do školy. On sám chodí o ročník výš, tudíž bude v jiných třídách a na jiných přednáškách než my dva.

Greg už by býval odešel, ale pohledem přejel můj outfit. Když se vrátil k mému obličeji, pozvedl levý koutek rtů nahoru. ,,Dobrej ohoz, káčátko."

Pak se otočil na patě a vešel do budovy.

Káčátko? Jak to sakra myslel?

Daniel mi věnoval stejný pohled plný hodnocení, ale na rozdíl od Grega se na mě následně zamračil.

Odsuzovačně se mi koukl do očí, a stále zamračený se mě zeptal: ,,To sis vážně vzala do školy tohle? Sukni na sebe nevezmeš pomalu ani v létě..."

,,No a? Když výjimečně dostanu náladu na to se hezky obléct, neznamená to, že mě musíš hned kritizovat." odseknu, pohodím culíkem a jdu do budovy.

Tak jestli se mi zdálo, že venku bylo plno lidí, tak uvnitř je to jako v mraveništi.

Ne, že bych na takový klasický školní ruch nebyla zvyklá, ale tady mi to přišlo jako rána přímo mezi oči.

Nijak jsem si nedělala starost s Danielem, a na vlastní pěst se vydala chodbou vpřed s přáním, že najdu ředitelnu.

A měla jsem štěstí.

Hned první dveře vlevo byly označené velikým nápisem, a já tedy zaťukala a vstoupila do dveří.

A tam, k mému úděsu, se odehrával velice zajímavý... akt.

Na stole seděla nějaká dívka, odhaduji studentka, jen ve vyhrnuté sukni a podprsence. Těsně se k ní tiskl muž a evidentně se vášnivě líbali. Nejspíš ani nepostřehli moje klepání.

Nejspíš si mě ani nevšimli stát ve dveřích, tak jsem raději rychle dveře zase zavřela.

A dostala málem druhý infarkt, když se kousek od mého ucha ozvalo: ,,Už zase si to říďa rozdává s Tamarou?"

Sotva jsem zadržela výkřik a chytila se na hrudi v místě, kde je srdce, jako bych mu chtěla zabránit vylétnout z hrudi.

Můžete hádat jednou, kdo to byl.

,,Gregu, ještě mi z tebe vypadají všechny vlasy na hlavě!" okřiknu ho pološeptem, a naštvaně ho propálím pohledem.

Jeho oči přímo jiskří pobavením.

,,Tohle je tu..." poukážu na dveře kousek od nás a raději se rozejdu na druhou stranu chodby, když se zevnitř začne ozývat vzdychání. ,,normální?" ptám se ho se zvednutým obočím.

Šel se mnou po boku pomalou chůzí a ruce měl strčené v kapsách kalhot.

,,Tamara je možná hezká na pohled, ale jinak je úplně blbá. Má kliku, že si tímhle může vylepšit průměr nebo vysokou absenci." pokrčí rameny a mluví o tom, jako kdyby mi říkal, jak často si myje vlasy.

Nezáživně.

,,Bože... Kam mě to poslali?" zamumlám si pro sebe, ale nejspíš ne tak tiše, jak jsem doufala.

,,Jo, a to tu musíš být jenom týden. Já tu jsem už víc jak tři roky, a nemůžu se dočkat dne, kdy odsud vypadnu." vydechne poslední slova, jako by ho vskutku tížila.

,,Když už jsi tu, řekl bys mi, kde máme s Danielem první seminář?" pokusím se zjistit to, kvůli čemu jsem původně šla za ředitelem.

,,Co máš jako první?" ptá se na oplátku on.