Ghetto budoucnosti

Záchranná mise

''Panebože, to je loď !'' Nad náma byla obrovská, vážně obrovská vesmírná loď.'' Tohle, Ricku, tu je přes 10 let.'' Takže my žijeme deset let v Ghettu jako chovný králíci... A nikdo neví co je nad námi. ''Pane... jak že se to jmenujete ?'' ozve se Eliss.'' Jordan Salbury mladší z panství Salbury... A vaše jméno mladá dámo?'' ''Ehm... Elissabeth Craneová...'' Otci trochu zacuká obočí a ztvrdnou rysy, ale pak se zase uvolní... Vypadá to že Eliss si ničeho nevšimla.'' Chtěla jsem se na něco zeptat, nebude to vadit ?'' ''Ale samozřejmě že nebude, ptej se.'' Odpoví otec a usměje se.'' Viděl jste někdy ty bytosti obývající tu loď ?'' ''Jednou jsem je zahlédl... když zabírali Město.'' ''A nevypadali náhodou jako opice s velkou hlavou?'' zeptala se Eliss s obavami v hlase. Mě to docvaklo o trochu později.'' Ano, jak to ale víš? Tys nějakého z nich viděla, mladá dámo ?'' Zamračí se, a pak stočí pohled na mě a jeho pohled se změní. Už se nedívá na mě, ale za mě. Pomalu se začnu otáčet, ale táta mě chytne za rameno a pošeptá mi: ''Ani se nezkoušej otáčet... Pomalu jdi za mnou. Eliss, drž se Ricka... Ani jednomu z vás se nesmí nic stát, je to jasné?'' Odpovíme sborově:'' Ano.''

Otec nás vede sutinami až k divně vypadajícímu žebříku... je na něm nějaký koš a zezdola má přidělaná kola. '' Tohle nás odveze do bezpečí... Na tuhle chvíli jsem čekal dlouho.'' Otcův výraz vypadá opravdu hrdě. Ozve se rána. Asi 100 metrů od nás něco vybuchuje... Táta se podívá nahoru. '' Musíme pryč, začali ničit okolí, což znamená, že kdyby jsi utekl až za měsíc, Venku bys nepřežil. Ale teď rychle! '' V tu chvíli mi to docvaklo. '' Ne, nikam nejdu. A Eliss taky ne. '' Vezmu jí za ruku a otočím se směrem ke Ghettu. Rozeběhnu se a Eliss se přidává...

Když jsme dost daleko od otce, zastavím a otočím se k Eliss. '' Víš jak jsem ti vytvořil ten náramek? A jak jsem spolu mluvili v myšlenkách? Tak on nás celou dobu sledoval... Není to můj otec... Můj táta si mojí mámu vzal, ale ona mi dala svoje příjmení za svobodna... Došlo mi to až teď.'' ''Ricku, to jsem netušila... Je mi to líto.'' Nadzvednu jí jemně bradu a utřu slzu. '' No tak, nesluší ti když pláčeš...'' Usměju se na ní. Ona se taky a usměje... a položí mi ruce na ramena. Chytnu jí za boky a začnu jí líbat. Opětuje mi polibek dvojnásobně. Nemůžu přestat, ale za chvíli mi dojde kyslík. Začnu mít mžitky, když se Eliss opatrně odtáhne, skloní hlavu a olízne si rty.. Začervenám se, ona taky, a pak se zasmějeme. Ale ne jen tak nějak, pořádně nahlas, jako nikdy dřív. '' El...'' '' Ricku...'' Přitulí se ke mě... Je asi o půl hlavy menší, ale zdá se jako kdyby jsme k sobě pasovali... Zdá se to nekonečný, když nás vyleká nějakej zvuk... Je mi strašně povědomej. No jasně, vždyť to je otevírání Ghetta. '' Rychle, Eliss! Musíme zachránit lidi z Ghetta, než na ně začnou útočit ty opice!'' Eliss kývne, a běžíme spolu k bráně... začíná se pomalu skládat zase dohromady... Když jsme u ní, je tam místo přesně pro nás dva. '' Skoč!'' zařvu. Nejdřív skáče Eliss, potom já. Zasekla se mi kapuce od bundy. Bohužel, fyziku překonat nedokážu, a tak se mnou zpětnej ráz trhne tak prudce, že mi to vyrazí dech. Eliss se mě snaží vytáhnout, ale nejde to...''Počkej tady, najdu něco ostrýho.'' Prohodí jakoby do větru Eliss s pohledem upřeným na zem. Asi po dvou minutách se vrací s kusem železa... Vypadá dokonce jako nůž. Odřízne kapucu, a já jsem konečně volný. '' Díky, El.'' Řeknu, a usměju se. Oplatí mi úsměv a chytne mě za ruku.'' Víš co ? Podle mě akorát Město přesenuli... Viděl jsi ty trosky ? Byly tam jenom základy domů, některý tam dokonce chyběly... co když jsou třeba na konci těch kolejí?'' '' Kolejí ? Myslíš ten žebřík co ležel pod tím košem ?'' ''Ty ťuňťo, to je vozík! A ano ten myslím. '' ''Ahaa...'' Trochu se zasměju, ale tady v Ghettu se bojim smát se nahlas.

Už se téměř rozednívá, za chvíli budou slyšet ELZy. Schováme se spolu za Jídelnu. V tu chvíli cvaknou ELZy, a začínají vycházet lidi z ubikací. Sousedi si povídají, děti hrají na babu... Kdyby věděli, co se venku stalo, nebyli by tak štastní. Vždyť vlastně ani nevíme co se stalo před dvaceti lety... '' Ricku!'' vystrašeně mě vytrhne z myšlenek Eliss. Ukáže do ulice, a tam jde ten muž, co se nám představil jako můj táta... Vypadá jako všichni ostaní z Ghetta. Zatáhnu Eliss za rukáv a začnu na ni mluvit v duchu. ''Musíme pryč. On nás hledá, tim sem si jistej.'' Potichu zaběhnem za roh ubikace, a potom jdeme rychle na druhej konce ulice. Skončili jsme u mý bejvalý ubikace. Vypadá to, že tam nikdo neni. Zase se můžu vrátit. ''Pojď, další kontrola už nepřijde.'' Kývne hlavou, a chytne mě za ruku. Usměju se na ní a vlepim jí rychlou pusu. Dáme si misku rýže a sklenici vody. Je to úžasnej pocit. Potom si každej vyřeší svoje potřeby a než se nadějem, už ležíme v posteli. Jsme tak utahaný, že se vykašlem na povídání. Eliss usla, ale já nemůžu... Pořád mi běží hlavou, kdo nebo co byl ten chlapík, a co chtěl. Kam vedly ty koleje ? A co se stalo s Městem...