Ghetto budoucnosti

Město

      ''Co to sakra bylo ?'' ozve se přidušeně Eliss. ''To nevim, ale pojďme radši opačným směrem...'' odpovím a pomalu se sunu kolem rozpadající se stěny. Najednou ze zdi upadne kus omítky a rotříští se o podlahu stoky. Celý potrubí zahučelo, a jsou slyšet kroky. ''Pojď!'' sykne Eliss, a než stihnu zareagovat, zatáhne mě za roh do nějakých dveří. Opatrně je zavřu a rozhlídnu se kolem. Vypadá to jako větší sklad nějakých vážně odporných věcí. Jsou tu báně s různými kusy zvířat, lidí a ... fuj, tak tohle je humus. ''Kde to zase doprdele jsme ?! Už to nevydržim.'' Eliss je celá bledá, a po chvíli (jak sem čekal, že) začne zvracet. Podržím jí vlasy (páni, jsou hebký) a když skončí, pomůžu jí sednout si.''Měla by ses něčeho napít, jenže z toho co je tady by ti bylo ještě hůř... Potřebuješ čistou vodu... Musíme do nějaký ubikace pro vodu a zásoby, jestli chceme přežít.'' ''Do háje, ty si děláš srandu ne ? Všechny ubikace zabrali poliši... Prej pro důležitou návštěvu. To určitě, spíš to bude pro ty divný chlápky. Ale nejdřív...'' Než to stihne doříct, otevřou se dveře a v nich stojí přes 2 metry vysokej hromotluk v nějakým divným fitness oblečení a helmou. Zevnitř helmy vychází divný chrčení, jako by tam něco vřelo... Než to stihnu domyslet, ta ,,věc,, se svalí na zem a pak se ozve dutá rána. Chrčení ustalo. Zkusim to nakopnout.''Je to tuhý?'' Zeptá se Eliss. '' Nejsp...'' Nestihnu to doříct, jelikož mě ta hnusná tlapa chytla za nohu. Spadnu na zem a marně se snažim pohnout nohou. Za sebou nahmatám něco tvrdýho a popadnu to. Eliss kope do helmy, ale nemá to efekt. Jenže ta stvůra leží, ani se nehne a prostě me drží za nohu. Praštim do tý ruky tim předmětem, a zjistim, že to je tyč z nějakýho lešení. Ruka drží, a nevypadá to že by se s ni něco dělo. Za chvíli už mě určitě pustí, pomyslím si. Jenže místo toho dostanu elektrickou ránu a zatmí se mi před očima. Když se probudim, zjistim že se třesu. Vlastně ne, třese se mnou Eliss.''Tak vstávej, no tak!!'' ''No jo, už jsem vzhůru.'' Pohnu nohou a zjistim že už ji nic nedrží. Podívám se na tu ruku. ''Panebože... co se to děje ? Vždyť to je zasranej robot! '' Začnu se klepat. Pomalu se sehnu a zkusim sundat helmu. Jde to snadno. Ozve se syčivej zvuk a najednou se začne to oblečení divně skládat po stranách, zatímco na místě hrudi se otevře prostor. Je tam něco jako opice, ale má až moc velkou hlavu. Vypadá, že je mrtvá. Do nosu mě uhodí příšernej smrad. ''Bože, co je zase tohle?'' Nic, žádná odpověď. ''Eliss ? Eliss! Kde jsi?!'' zaslechnu z potrubí tichej pláč. Vejdu do chodby a uvidim Eliss, jak je skrčená v rohu u dveří. ''Ricku, já už tu nechci být. Děje se tu něco, na co nemám žaludek... Skoro se neudržim na nohou... Nejedla jsem skoro dva dny a s pitím je to stejný...''

        Vezmu si ji do náručí a rozhodnu se, že už toho na mě je taky docela dost, a dojdu v potrubí až k žebříku. Venku je noc, což znamená že nikdo už nemůže ven (ELZA se zamyká po západu Slunce). Máme celý Ghetto pro sebe. ''Dostal jsem nápad. Můžeš jít ?'' Eliss spí. Super. Trošku si přesunu ruku, aby se mi nesla líp. Vyrazím do Starého Města, poslední kus toho, co tu stálo... Nemají tam jak ELZu, tak lidi. Stojí tu pár domů, ale  v sutinách kolem je obří komplex nejlepších skrýší v celém Ghettu. Ještě před 20 lety si tu hrály děti... Zaslechnu nějaký šustění, a potom se zdálky začne blížít nějaký světlo. To je cleanbot, poslední v Ghettu (cleanboti jsou tu už deset let, říká se jim... no, prostě šmejdi, dokonce se před pěti lety uspořádál hon na šmejdy... zbyl jenom tenhle). Vypadá to, že mu dochází baterie... Tohle je šance, jelikož cleanboti zajížděli do Vnějšího prostoru, kde je i Město (to se alespoň říká). Čekám, dokud nepřejede, a potom jdu potichu za ním... Je v hrozným stavu. Když dojdeme k okraji Ghetta, zeď se začne rozkládat stejně jako to stvoření z potrubí (dívný ne ?). Eliss sebou škubne, ale spí dál. Bolí mě ruce, ale rozhodnul sem se jí pomoct, tak to taky udělám.

     Proběhnu otvorem, než se zavře, a vydechu úlevou. Tohle se nikomu předtím nepovedlo. Cleanbot se otočí, a jeho povrch... jak to říct, prostě se oloupe. Z toho vyleze Chlápek v pomačkaným saku a podívá se na mě. Potom se štípne do prstu, promne si oči a znovu se na mě podívá. ''Ricku ?'' ''Eh...Kdo jste, jak to že mě znáte ?'' ''Ricku, to jsem já, táta. Panebože, tohle je sen, musí bejt.'' Teprve teď si vzpomenu. '' Tati ! Co tu děláš ?'' ''Už 17 let tě hlídám, chlapče. Poslední 4 roky jsem tě ale nemohl nikde najít.'' ''To proto že umřela máma. Už jsem nechodil ven, jídlo jsem jed jenom ubikační'.' Do ubikací každej den přišla dávka rýže. A když jsem šel ven, tak jen v noci, a to k Jídelně. ''Ale řekni mi, kdo opravdu jsi, tati? Nebudeš jen tak nějakej úředník, když máš přístup k poslednímu cleanbotovi.'' ''Myslíš toho robota? Poslednímu? Kdes na tohle přišel ? Je jich na celým světě okolo milionu.'' ''Neodbíhej od tématu! Kdo jsi?!'' Zařval jsem. Už mi došly nervy. Celý ty roky jsem si myslel, že jsem sám, nikdo z rodiny už nežije. A on si myslí že mi jen tak přijde do života a že to bude zase krásný? Ne.

     Eliss se zavrtí a otevře oči. Jsou nádherný... ''Co se děje, Ricku? Kde to jsme? A kdo je ten chlap?'' Eliss se pomalu postaví z mýho náručí a opře se o mě. '' Tohle, Eliss, Je můj táta. A jsme venku z Ghetta. Jsme ve Městě.'' '' Město zaniklo před 10 lety, synku. Je mi to líto. Rozhodli tak Oni.'' Oni ? Kdo oni? '' Jací oni? O čem to mluvíš ?'' '' Podívej se nad sebe. O nich mluvím.