Ghetto budoucnosti

Plán

Sedli jsme si ke stolu, se třemi sklenicemi s vodou, a já se dal do svého nápadu." Ghetto má přibližně 70 tisíc lidí. Pod městem jsou chodby, který většina určitě nezná, je možný že tam bude cesta. Jenom by byl problém s lidmi kteří jsou starší a pomalejší, ucpalo by to spoustu chodeb a lidé by panikařili. Takže tudy všichni odejít nemůžou. Hlavní vchod, kterým jsme se ven dostali my, nepůjde jen tak otevřít. Ale i tady se najdou šikovní technici, kteří by podle mě otevřeli dveře. Jenže tohle jsou všechno prkotiny. To nejtěžšíje lidí přesvědčit, že jejich domovy, místa kde se cítí v bezpečí, už dál bezpečný nejsou ani už nebudou. Určitě budou takový který si budou myslet že lžeme. Proto se vás teď chci zeptat, jak přesvědčit člověka, že vážně skončí ?" Stařík se na mě dlouze zadíval, smutné oči hledaly pravdu v mých očích, a když viděl, že to myslím vážně, ze smutných oči se staly odvážné. "Lidi nech na mě. Jsem starší a znám téměř většinu z Ghetta. A to nejlepší je, že máme důkaz. Před dveřmi by se ti měl povalovat jeden z nich. Držel mě za nohu po půl cesty k tobě, sice bylo už po něm ale nešel mi sundat z nohy. U tebe se záhadně pustil a nechal mojí nohu být." Na doplnění nám ukázal pohmožděniny na kotníku. " Jestli je tohle vyřešeno, kde seženu nějakýho technika nebo někoho kdo mi zvládne otevřít dveře pro ostatní ? Po ty roky jsem žil nejvic sám a nikoho jsem si nenašel."
Stařík se jen usmál a pokynul mi ať přistoupím k němu. Stoupl jsem si k nemuk oknu, a on prstem ukázal na druhou stranu ke zdi. Byla tam díra. Byla zakryta jen nějakým pletivem . "Vidíš to tam? Tak to je tvůj východ. Díra od bomby, dnes památník, zítra minulost. Zajistí její otevření a já svolám ty lidí. Do 2 hodin to chce být hotové, protože jinak, podle tohoco jsi rikal, jsme nahraný." A s těmito slovy odešel.