Pokus o přežití číslo 16

4.5K 199 10
                                    

Člověk by neřekl, jak úžasně se může vyspat, když se těší na příchod nového člena rodiny. Teda to jsem si říkala, dokud jsem nerozlepila víčka a nepocítila váhu cizího těla. ,,Už jsi vzhůru?" ,,Dobrý ráno." ,,Dobrý," mžouraly na mě dvě velký čokoládový oči plný bolesti. ,,Psal James?" ,,Mně ne," podal mi telefon. Problikla jsem displejem. Nic. ,,Mně taky ne." ,,No nevadí, brzo nám dají vědět, vždyť je teprve půl osmý." Proč vypadal po ránu tak nádherně? Proč byl tak roztomilý, i když už na to neměl věk? A proč jsem nad něčím takovým vůbec přemýšlela?! ,,Už aby to Lily měla za sebou," zašeptala jsem do ticha. ,,Musí to bejt hrozný." ,,Asi jo. Ale pak to stojí za to." ,,Nemám rád děti," prohodil, otočil se na záda a odfoukl přebytečný vzduch z plic. ,,Jdu si zapálit." Pomalu se vyhrabal z peřin a zvedl se z postele. ,,Jsi si jistej?" Lars ustal v pohybu a zády ke mně pronesl: ,,A co mám jako dělat? Mám tě místo toho líbat? Nebo se s tebou vyspat? Protože ti říkám, že ta noc byla prokletě drsná." Do očí se mi nahrnuly slzy. S jakou bezcitností dokázal mluvit. Jak hrozivě to všechno z jeho úst znělo. ,,Jestli ti to ušetří několik let života, klidně mě líbej. Jestli budu mít jistotu, že Ellie bude mít skvělýho strejdu, obětuju ti sebe, svoje rty, svojí duši i svoje tělo. Jenom nedělej špatný věci." A on tam pořád stál, zády ke mně, a mlčel. Mlčel a mlčel a nic neříkal a mně bylo zvláštně. ,,Tsss. Nikdy mě nepřestaneš děsit a překvapovat. Jsi plná něčeho, co bys lidem měla prodávat za cenu lanýžů nebo šafránu." Odešel. Odešel a mě to děsilo takovým tím neuvěřitelným způsobem, kdy prostě nevíte, co dělat dál. A tak jsem bůhví jak dlouho ležela v jeho vůni a čekala, až mě něco napadne. Až budu schopná vstát. Až nebudu brečet a budu racionálně uvažovat. Z transu mě vytáhl zvuk ohlašující hovor. JAMES
,,Švagře?"  ,,TETO???" ,,Už se narodila?" ,,Jo, asi před  hoďkou. Je zdravá krásná a neuvěřitelně roztomilá!" ,,Jsem tak šťastná tetička! Co Lily? Je v pořádku?" ,,Jo. Je OK. Pořvává na mě, abys přijela." ,,Jo, slyším ji. Tak já vezmu Rovera a jedu za váma." ,,Tak jo. Co ti můj bratr idiot provedl?" ,,Vůbec nic. Za chvíli jsem tam. Ahoj." ,,Nevěřím ti, ale nebudu tě teď zdržovat." 
,,Jedu."
Ukončila jsem hovor a vydala se do místnosti s mýma věcma. Oblékla jsem si květované letní šaty po kolena a seběhla schody do kuchyně s mobilem v ruce. U jídelního stolu na mě čekalo překvápko. Lívance s ovocem a Lars sedající ke své vlastní porci. Vážně mi ten chlap udělal kakao se skořicovým srdíčkem...? Kdyby to nebyl Lars, asi bych ho mohla i milovat. ,,Děkuju." ,,Není zač. Nějak ti ty dva měsíce musím vrátit," ztěžka se usmál a sjel mě pohledem. ,,A co, že ti to tak moc sluší? Mám se bát?" ,,Volal mi James. Ellie už je na světě." ,,Aha. Takže máš v plánu se tam na ně jet podívat?" ,,Jo. To mám. A taky mi to vlastně bylo nařízeno." ,,Tak mi pak pošli fotku." Zamračeně jsem si ho změřila pohledem a zavrčela jsem: ,,Ne. Ty si tu fotku pořídíš sám. Pojedeme spolu." ,,No to nevím." ,,Ale já jo. Cestou koupíme nějakýho plyšáka." ,,A neměli bychom koupit i nějakou kytici pro Lily a třeba čokoládu?" Ten chlap mi vážně způsobuje potíže. Proč se snaží hrát si nějakého hrozivého špatného necitu, když mu to absolutně nejde? A vážně byl tak moc nervózní, jak vypadal? ,,Dobrej nápad, manželi. Tak do sebe hoďme tu skvostnou snídani, ať můžeme vyrazit za naší malou neteří." Lars si mě zvědavě prohlížel, ale nakonec ani nic nenamítal. ,,Už jsem si tady našel práci." ,,To je fajn." ,,Co vlastně děláš ty?" ,,Překladatelka a editorka textů." ,,Jo. U Jacka?" ,,No jo," zpražila jsem ho pohledem. ,,Jak tohle víš?" ,,Vím věci, který hodně smrtelníků nikdy vědět nebude, manželko." Dobře. Takže on mě jako sleduje, nebo co si o tom mám myslet? ,,Co budeš dělat?" ,,Architekta." ,,Takže si splníš svůj sen?" ,,Když už konečně beztrestně můžu." ,,Jo. To zní fajn. Co ti teď chybí k dokonalosti?" Usmál se na mě a po chvíli mlčení  mi dal odpověď. ,,Vlastně asi nic. Mám svou osobní dokonalost, po které jsem několik let toužil. Sny se evidentně můžou stát skutečností." ,,Dokonalost je hloupost." ,,To jsem si myslel taky, dokud jedna chodící živoucí dokonalost nevstoupila do mýho ponurýho života." Se zatajeným dechem jsem si ho prohlížela, ale netroufla jsem si cokoli říct. Myslel tím mě? Ne, to je hloupost. Zbytek snídaně proběhl v tichosti a pavučině smělých úsměvů. Ten chlap je nejspíš bipolární. To byla moje myšlenka rána.

Zaparkovali jsme před porodnicí a můžu vám říct, že jsme museli vypadat opravdu komicky. Lars nesl pugét snad třiceti růžových růží a několik bonboniér Lilyné oblíbené příchutě. A já jsem nesla velkého medvídka Larse! Jako fakt jsem ho sehnala... A Lars se zdál být ještě víc nadšený než já sama. Skvělost největší. Jako vážně, dneska mi říkejte chodící dokonalost. Sestřičky, které jsme cestou potkaly, se smály. V nemocničním pokoji už byli rodiče z obou stran. Lilyini rodiče nás nadšeně vítali, což se o mém tchánovi a mé tchyni opravdu říct nedalo. Byli dost chladní na to, že se jim narodila vnučka. Když jsem ten malinkatý uzlíček spatřila, štěstím a láskou jsem se rozbrečela. Lily mi ji předala v bílé zavinovačce, kterou jsem jí koupila já osobně. Zaplavil mě pocit hrdosti. Malá Ellie u mě v klidu usínala a já jsem dojetím skoro neviděla do té nádherné nevinné pomačkané tvářičky. ,,Libí se jí u tebe," zašeptala Lily mým směrem a já jsem si opřela hlavu o její rameno. ,,Je nádherná, Lily. Jsem na tebe hrdá, na vás obě." ,,Měla bys bejt i na Jamese, byl mi obrovitánskou oporou," láskyplně hleděla na svého manžela a celá zrudla.
,,Dobře, jsem hrdá na vás všechny." Lily se smála a James zapáleně diskutoval se svým tchánem a otcem. Paní Brownová záhadným způsobem zmizela i s matkou od Lily. No a jediný zbývající Lars stál opřený o parapet okna a zvláštně mě pozoroval. Lily si ho všimla a rozkazovačně vyřkla slova za milion: ,,LARSI?! Pojď si taky pochovat naši malou." Lars nejspíš nechtěl, ale slova Lily pro něj byla jasným rozkazem, který neměl šanci usmlouvat. Přišel tedy k nám, loudavým a ležérním krokem. Přišel mi jako chodící Eiffelovka. ,,Bojím se, že jí ublížím. Jak... Jak ji mám chytnout?" Lily se usmála a začala ho pomalu navigovat. ,,Sedni si vedle Marlene." Opravdu si sedl hned vedle mě, cítila jsem, jak byl napjatý a jak se třepal. ,,Marlene ti malou podá a ty jí pěkně dáš ruku pod hlavičku, jako ji má Marly. Uděláš to stejně." ,,nemůže se Ellie něco stát?" ,,Nemůže, vždyť je v zavinovačce, dobře si ji dáš na ruce a všechno bude v pořádku. Dobře?" Mluvila na něj uklidňujícím hlasem plným důvěry. A on tu důvěru cítil a vážil si jí. Opravdu si ode mě maličkou převzal a to s takovou něhou, jako by se měla roztříštit na malinkaté kousky. Pro jistotu jí podpíral hlavičku a už už ji držel v náručí.  Na jeho tváři se objevil hrdý úsměv plný lásky a něhy. ,,Moje malá Ellie, ty jsi ale maličká. A taková krásná." Pohladil spící miminko po tvářičce a sám se usmál. Lily se na mě spokojeně usmála očekávajíc pochvalu nejvyšší, James ztratil slov stejně jako jeho otec. A Lilyin otec pyšně řekl: ,,Vždyť jsem říkal, že ho podceňujete." Byla jsem na Larse hrdá. Hrdá na to, že překonal svůj strach a svou hranou nesnášenlivost. Tímhle dnem se stal ochráncem malé holčičky, která ho dojala k slzám a donutila ke slovům lásky. A teď už mi nikdy nemůže tvrdit, že nesnáší děti. Malá andělka spala v jeho náručí a on si náležitě užíval ten pocit hrdosti, který mu dodávala. ,,Pro tebe budu schopný se změnit," zašeptal skoro neslyšně. Ale já jsem ho slyšela a doufala jsem, že svým slovům dostojí. Jsme rodina a rodina drží při sobě.

KLUK Z TICHA✔Where stories live. Discover now