KLUK Z TICHA✔

Pokus o přežití číslo 14

Když jsem se brzy ráno vzbudila, vedle mě bylo pouze prázdné ledové místo s úhledně poskládanou peřinou. Posadila jsem se a prohrábla své pomačkané vlasy. ,,Kde ten chlap je?" prohodila jsem do ticha. Ani jsem nemohla očekávat odpověď. Vstala jsem z postele a zamířila jsem do koupelny. Přede mnou se už někdo sprchoval, protože byla úplně mokrá sprcha. Zakroutila jsem hlavou a ponořila se do myšlenek. Na mé tělo dopadala ta zvláštně uvolňující tekutina, cítila jsem vůni růží, která mě obklopovala ze všech stran.
Když jsem se usušila těmi heboučkými plyšákovými osuškami a vrátila se zpátky, všimla jsem si zprávy, která blikala na displeji telefonu. Zrychleně jsem se dokodrcala až ke stolku a zprávu rozklikla.

08:03 od Lars
Musel jsem něco jet vyřídit. Věci máš v našem domě v Kanadě, letenky jsou u Jamese a Lily. Nevím, kdy se zase uvidíme. S láskou, tvůj nemanžel.

Špatný vtip? Nebo co tohle má být? Hněvala jsem se nad zprávou a z vlasů mi kapala voda. Povzdechla jsem si a šla jsem si sbalit věci, kterých jsem tady měla po málu, s těžkým povzdechem jsem se posadila na ustlanou postel. Můj zrak spočinul na kroužku, který objímal můj prsteníček. Usmála jsem se. Škoda, že tady není. Zase. Vždycky zmizí jako pára nad hrncem. Nikdy nezůstane. Nikdy nepočká. Nikdy mě neobejme, nikdy se nerozloučí. Nikdy mě nebude milovat. Nikdy nepochopí o čem láska je. Je naprosto jiný než můj vysněný manžel. Je jiný než já. V očích mě pálily slzy. Zase jsem litovala svého hloupého rozhodnutí. Neměla jsem se vůbec zavazovat takovým věcem. Neměla jsem to dělat. K čemu mi bude obrovský dům s nádhernou zahradou. Alespoň, že tam bude Lily s malým. Protože to nejspíš bude moje jediná šance na normální život. Vždyť mi vlastní manžel zdrhnul několik hodin po svatbě. . . Bez rozloučení a bez udání důvodu. Tenhle muž byl komplikovanější než astronomie.

Lars

V půl pátý ráno jsem se vzbudil a okolo pasu jsem měl obmotanou žížalu Marlene, která mě tiskla vesmírnou silou. Musel jsem se usmát při pohledu na mou manželku, která vypadala tak nevinně. Složitě jsem se dostal z jejích spárů. Ale do koupelny jsem se stejně dobrejch dvacet minut nedostal. Seděl jsem na obrovské posteli a sledoval tu příšernou krásu, která mi brala dech a rvala srdce. Klidně dejchala a u toho něco povídala. Její běloučké paže se ztrácely ve světlých peřinách a pihy, které je pokrývaly, ji prozrazovaly. Ty rty, rudý velký jahodový rty. Voněla, tak krásně voněla. A mně se najednou nechtělo odcházet a zmizet. Snad poprvé v životě jsem cítil povinnost zůstat. Zůstat a neodcházet. Prostě si lehnout zpátky, obejmout ji, přitisknout si ji k sobě a spokojeně dýchat. Nemyslet a učit se Marlene milovat tak, jak by si zasloužila. Ale já jsem takovej prostě nebyl. Nikdy jsem takovej nebyl. Byl jsem špatnej muž. Velmi špatnej pro někoho, kým byla ona. Vyrostla do krásy a neviny. A byla moje. Jenom moje. Mohl jsem jí nahradit to, co jsem jí vzal, ukradl. Koupil bych jí téměř cokoli na světě, mohla se podívat kamkoli na světě. Jenže jsem si nebyl jistej, jestli po něčem takovym toužila. Ale co ode mě chtěla? Co jsem jí mohl dát? Co jsem jí mohl dát kromě přepychového domu a darů? Mohl jsem jí dopomoct k lepší kariéře. Mohl jsem... Co? Co ty hlupáku... Zkazils tý holce úplně celej život. Připravils jí o lásku a štěstí, který mohla mít. Nedáš jí dítě. Nedáš jí to, co lidi chtěj. Dám jí ochranu.
Dám jí domov, majetek a příležitosti.
Touží holka jako ona zrovna po tomhle? Nemá nikoho kromě přátel a tebe.

Sledoval jsem její tělo plné bolesti a s těžkým srdcem jsem opouštěl náš pokoj. Opouštěl jsem naději v lepší život. Ale jen protože jsem musel, nikoli protože jsem chtěl.
A místo toho, abych s ní teď byl a líbal její rty i tělo, sedím v autě a jedu směr New York, kde strávím nějakou dobu, než se konečně zbavím toho šíleného břemene, které mě tíží. Té zpropadené rodinné firmy, po které jsem nikdy netoužil a přidělala mi samé potíže.
Potřeboval jsem nový život. Lepší a bez smrti, která na mě teď číhala na každém rohu. Stejně jako nebezpečí. Marlene musela být mimo nebezpečí, stejně jako James s Lily a tím malým. Musel jsem je ochránit a to připadalo v úvahu pouze tehdy, když teď na nějakou dobu zmizím, všechno s otcem a lidmi ve firmě vyřeším. Až tehdy se můžu vrátit s klidnou myslí a nebolavým srdcem. Cestou do pekla a samoty mě napadla úžasná věc.

Marlene

James s Lily stáli před mým pokojem a nejspíš se už nějakou dobu dohadovali, kdo z nich zaklepe. Hahaha. Změnila jsem jim plány. Oba se na mě vystrašeně koukali, díky čemuž mi došlo, že nejspíš znají situaci, dokonce možná i lépe než já sama. ,,Dobre ráno, švagrová," snažil se vytvořit úsměv James, dodávám, že mu to absolutně nešlo. ,,Dobré švagře, Lily a malé," pohladila jsem Lily po vystouplém bříšku a zlepšila jsem si tak náladu. Lily se podívala na Jamese a když se k ničemu neměl, nakonec promluvila ona sama. ,,Takže jedeme domů... Koukám, že už máš i sbaleno. To je fajn." Zářivě se usmívala a vypadala, jako by vypila nezdravé množství kofeinu nebo si šlehla. ,,Jo. A kdy dorazí velectěný pan Lars?" ušklíbla jsem se na Jamese. ,,No. To je teprve otázka..." podrbal se na krku, až se mu tam udělaly rudé fleky.
Lily to opět zachránila svým dokonalým uměním. ,,Tak jdeme. Marlene?" ,,Hmmm." ,,Těším se, až spolu budeme kupovat věci pro malou." ,,Takže to bude holčička?"
,,JO!!!" ,,Paráda. Zlepšila jsi mi den. Tak jedeme. Už se těším do mého nového ,,domů"." ,,Věděla jsem, že ti zvládnu zlepšit náladu." ,,To jo. Jsi dokonalá." James nám v závěsu táhl kufry a hrdě se u toho nesl, jako páv. Dobře. Nemohl za svého staršího bratra. Co bych dala za to, kdyby byl Lars alespoň že čtvrtiny takový jako James. Tak milý, pozorný a láskyplný. Jenže realita je taková jaká je. Lars má taky svoje kladné vlastnosti. Nemůžu ho pořád jenom shazovat.

Lars

Seděl jsem v prázdném bytě a přemýšlel jsem, jak dlouho tady budu. Přišla mi zpráva.

11:30 od James
Jsme doma. Marlene zrovna uklízí. Snad ti nevadí, že zatím bude spát ve tvý ložnici. Budeš mít neteř. Vrať se brzo, ať si na sebe zvyknete.

11:32 pro James
S kým si na sebe máme zvyknout?

11:33 od James
S Marlene i Ellie.

11:34 pro James
Ellie?

11:35 od James
Moje dcera, tvoje neteř.

11:36 pro James
Budu se snažit ji vidět ještě jako mimino.

11:38 od James
Debile.

Takže já budu strejda holky. A moje manželka pulíruje náš dům a spí v mý ložnici. Pecka. Proč sakra musím všechno zkazit? Proč mám tak děsnej život. Proč jsem takovej kretén?
Měl bych chodit na kurzy šťastnýho partnerskýho života. Třeba by mi to něco dalo. A všechno bych si neposral.

12:10 pro Marlene
Vím, že jsi na mě naštvaná. Promiň mi to. Máš přístup ke svému účtu, je tam spousta peněz. Můžeš do našeho domu koupit, co jen budeš chtít. Můžeš si vzít jakejkoli z těch dvaceti volnejch prázdnejch pokojů. Nevím, kdy se vrátím. Může to trvat i několik měsíců. Mám tě rád, moje Marlene.

Čekal jsem odpověď, ale zase žádná nepřišla. Nenáviděla mě. Možná to bylo lepší, než kdyby mě milovala. Nezasloužím si lásku. Nikdy jí nedám tu zpropadenou lásku.
Vytáhl jsem krabičku cigaret a že zoufalství jsem si jednu z nich zapálil. Řekl jsem si, že kvůli Marlene přestanu, ale nejde to. Ne, když není vedle mě. Když ji necítím. Když ji neslyším. Proboha. Večer musím vypadnout do nějakýho baru a zapomenout na ni. Je nebezpečný o ní přemýšlet a představovat si ji. Ach bože. Neměl jsem se ženit. Nikdy jsem to neměl dělat, když jsem tím Marlene ohrozil.