Prolog

120 7 2
                                        

                     EMERY
"To jako vážně, tati?" zamračil jsem se na tátu.  Zabubnovala černě nalokovanýma nehtama o  kuchyňskou desku a obrátila oči v sloup tak, jak jsem to okoukala od mámy.
"Jo, vážně. Říkal jsem ti, že na něco takovýho jsi ještě moc malá. " řekl táta.. No, super ... Jedou tam všichni, jenom já ne... Zase jenom JÁ.. " Je mi sedmnáct. Strejda Landon tam Addy loni pustil!" zaprotestovala jsem. Nic neříkal, tak jsem pokračovala " to není fér. Mám průměr dvě celý nula, slíbil jsi... " ale táta mě přerušil "Dost Emery" posunul přede mě snídani, na kterou jsem ani neměla pomyšlení... Musím tátu přemluvit, aby mě tam pustil. Otráveně jsem se podívala na svou snídani  a pak na tátu. "Je mi líto, ale nepojedeš tam. Leda bys mě vzala jako doprovod." Doprdele! "to teda ani náhodou." zavrtěla jsem hlavou. " na to zapomeň" přidala jsem ještě, aby mu bylo jasné, že něco takového nepřichází v úvahu. "V tom případě nikam nejedeš" pronesl a já se naštvala ještě víc.. Ale  věděla jsem, co udělat.. Vyběhla jsem ze dveří, ke kterým právě přicházela máma. "Mami mami! Nechce mi dovolit ten výlet!"
" Co? Jaký výlet" odpověděla mamka s překvapeným výrazem.
" No ten pro maturanty.. Už jste ho zaplatili, ale táta nechce abych tam jela.. Prý jsem moc malá" řekla jsem s naštvaným tónem a prosbou v očích.
" O tom už jsme mluvili.. Pojedeš tam. Pojď se mnou" řekne a zamne si čelo. " Hardine už jsme to probírali. Na ten výlet pojede, přece jsme ho zaplatili" pronese mamka a podívá se na tátu tím pohledem, kterým mu jasně říká, že má smůlu. V tu chvíli přijde můj bratr. Kývne směrem k otci a dá mamce pusu na tvář. "Takže domluveno! Už se nemůžu dočkat! " zajásám a běžím do pokoje. Slyším, jak se Auden loučí a jde za mnou.

ThenWhere stories live. Discover now