Když jsem se probudila, zjistila jsem, že je to druhý den co jsme se přestěhovali. Koukla jsem se na čas a bylo 9 ráno, páni, nikdy jsem si nemyslela že by to mohlo být lepší, ale momentálně je. Vstala jsem, udělala ranní hygienu, převlékla se a šla se nasnídat. Jdu po schodech do kuchyně, když si tak uvědomuji, máme obrovský dům, ale žiju tu pouze já a mamka, ale dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, protože jsem měla hlad a to byl horší problém pro mě. Po snídani jsem se vydala do města na nákupy, přece jenom jsem si musím něco nskoupit když chci začít od znovu. Když jsem vešla do nákupního centa, snažila jsem se najít NewYouker. Když jsem ho už našla, vybírala jsem si oblečení pro sebe. Nakonec jsem z obchodního centra vyšla s 3 croptopy, 2 skyny džínami, 1 tílko a tepláky. Nezajímalo mě kolik to stálo, protože chci začít znovu a tohle byla skvělá příležitost, a peněz nemám zrovna málo. Když jsem došla domu, lehla jsem si na postel s miskou popcornu a pustila seriál Riverdale, miluju ten seriál. Máma stejnak dorazí až večer kvůli práci, včera se tam byla ohlásit a dnes už pracuje, je někde v kancelářích. Když jsem zkoukla pár dílů, rozdohla jsem si dát sprchu, bylo kolem 10 večer. Vešla jsem do koupelny, svlékla se a stoupla si pod horkou tekoucí vodu, každá kapka vody co na mě dopadla, že mě smyla všechny myšlenky. Po spřše jsem se zabalila do ručníku a zalehla do postele, než jsem se nadála, už jsem spala.
*Týden od přistěhování*
Budí mě nějaký nepříjemný zvuk, budík, jak já nesnáším ten zvuk, je 7 ráno a dnes jdu do nově školy. Vstanu, udělám ranní hygienu, obléknu se, nasnídám a mamka mě veze do nové školy. V autě je divný ticho, asi jsme obě nervózní.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Dojeli jsme k moderní škole, která byla obrovská, ale krásná. Vešli jsme dovnitř a snažili se najít ředitelnu, po cestě tam na mě koukalo hodně lidí, zahlédla jsem dokonce i toho blonďáka, a on si mě též všiml. Jakmile jsme ji našli, domluvili jsme se s ředitelkou že do školy pujdu až zítra. Dostala jsem učebnice a rozvrh, potom jsem s mamkou jela domu. Doma jsem se převlékla do legín a černého tílka, bylo 9 hodin ráno, takže jsem si šla dát jablko a koukala na seriál. Když už byl čas na oběd, seběhla jsem schody do kuchyně a ucítila krásnou vůni guláše, páni, zatím jediný den co je mamka tady za ten týden celý den semnou, a uvařila, to mi vyhovovalo, ale když jsem dojedla, řekla mi že už musí do práce, radost mi sklesla, tak jsem aspoň udělala nádobí, poklidila v pokoji. Zamyslela jsem se, co kdybych šla do toho lesa k té lavičce? Od mého příjezdu jsem tam už nebyla, tak jsem si vzala volnou černou mikinu a vydala se tam, po cestě jsem si vzala ještě cigára a zapalovač. Po cestě k tomu místu jsem si zapálila, než jsem dokouřila cigaretu, už jsem byla na tom nádherném místě, zamilovala jsem si to tam. Šla jsem blíže k lavičce a všimla si malého dopisu na něm, zvedla ho a začala číst.
,, Ahoj krásko, vyhýbej se tomuto místu i mě, vím že jsi na škole nová, bude to těžké, jelikož je ma tobě něco, co mě k tobě přitahuje, nedokážu se ovládat, ale vyhýbej se mi, a na toto místo už nechoď, je to pro tvé bezpečí"
Ihned jsem věděla že to je od toho blonďáka, rozbušilo se mi srdce. Proč bych se mu měla vyhýbat? Proč sem nemám chodit? Co mi hrozí za nebezpečí? Tolik otázek v hlavě, ale žádná odpověď. Sedla jsem si ještě na lavičku, zapálila si cigáro, užívala si toho krásného výhledu a vychutnávala chuť cíga. Asi po hodině sezení jsem se zvedla a vydala se cestou domu, když v to jsem za sebou zaslechla křupnutí větve, otočila jsem se, ale nikde nic, tak jsem se vydala domu. Domu jsem došla pomalou chůzí v 5 odpoledne, pouklidila jsem dům, to už bylo pul 7, tak jsem si dala večeři, sprchu a lehla si k noťasu, kde jsem si pustila Hause. Ani nevím jak ale usla jsem. .... Ráno mě budí velmi nepříjemný zvuk telefonu, budík, ehhh nesnáším ten zvuk. Pomalu vstanu, udělám ranní hygienu, převléknu se, nasnídám a už mě mamka veze do školy. Moc se netěším, první hodinu mám chemii, bojím se jak mě vezmou mezi sebe, přece jenom na konci třeťáku přestupovat není zrovna nejlepší. Dorazili jsme ke škole, vystoupím z auta, zavřu dveře od auta a mamka odjela. Já se hluboce hadechla a vyrazila ku předu. Po chodbách bylo spoustu lidí, hluku a pomatenců, tak jako já. Když už jsem našla svou třídu, vešla jsem dovnitř. Bylo deset minut před zvoněním, a to tam bylo už skoro plno, díky bohu zadní lavice byla uplně volná, tak jsem si sedla tam. Koukala jsem se z okna, když na mě někdo promluvil.
,,Ahoj, ty jsi ta nová že? Nina? Já jsem Lusy" řekla vesele velmi hezká holka s krátkými blond vlasy a dokonalým makeupem, ale bylo vidět že to myslí upřímně.
,,Ahoj, ano, těší mě" řekla jsem opatrně s nejistým úsměvem.
,,Mě taky, můžu sedět u tebe?" Naléhala na mě
,, Jo proč ne" Odpověděla jsem a usmála se.
Když už zazvonilo, vešel dovnitř ten blonďák, zadíval se mi do očí, dokud si nesedl do své lavice, lavici měl hned vedle mě, což mě znepokojovalo, i Lusy si všimla toho mezi mnou a blonďákem a promluvila.
,, To je Aron Nokt, holky se na něj lepí jak na mucholapku, ale viděla jsem že má nejspíše i on zájem, vy se znáte?" Vychrlila dříve než jsem stihla cokoliv říct. Viděla jsem že srtnul, jako, by šlyšel co řekla, ale to je nesmysl.
,,Ne neznáme se, nemám o takový kluky zájem, můj typ nejsou namachrovaný blonďáci, a on se mě spíše lekl, mě je to fuk" Řekla jsem s úšklebkem. Chtěla odpovědět ale než stihla cokoliv říct, přišel učitel na hodinu, zbytek dne jsem ve škole nějak přežila. Po škole jsem se s Lusy rozloučila a vydala se cestou domu, ale když jsem stála před domem, nechtělo se mi tam. Máma je stejnak v práci, tak jsem se vydala k lavičce v lese. Sice mě varoval, ale co se může stát? Řekla jsem si sama pro sebe. Došla jsem k lavičce, kde jsem si odložila věci, lehla si na trávu a pozorovala jezero, poslouchala krásný klid, ale z toho mě někdo vyrušil.
,,Říkal jsem ti ať se mi vyhýbáš! " zařval tak že jsem nadskočila.
,,Nevím kdo jsi, nebudeš mi říkat co mám dělat, co se mi stane hm?" řekla jsem už naštvaně.
,,Nici nehraj to na mě!" Vyděla jsem jak byl už naštvaný.
Já s údivem na něj pohlédla ,,Jak jsi mě to nazval?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.
,,Nici" Byl zmatený mou otázkou.
Ukápla mi slza ,,Nejsem Nici, jsem Nina, Nici byla moje dvojče, ale umřela před rokem při autonehodě s mým tátou, musím tě sklamat, nejspíše to byla pouze dívka která mi byla trochu podobná a měla náhodou jméno Nici" dořekla jsem
,,To není možný... Nina... " koukal na mě jako bych byla obeovský diamant, zmatený ale udivený.
,,Už musím jít, promiň" pobrala jsem si věci a odešla jsem. Když jsem došla domu, bylo už 7 hodin, páni to jsem tam byla tak dlouho? Nechápu to, musel jí znát ještě před nehodou. Při přemýšlení jsem usla.
