Nový život | hp ff ✓ KOREKCE

VI. ✓

Za pět minut šest hodin, oznámily mi moje náramkové hodinky, které jsem dostala od rodičů k narozeninám.

Rozloučila jsem se s holkama a vyrazila směrem, kde jsem tušila Snapeův kabinet. Měla jsem totiž dneska večer trest, protože jsem nemohla najít učebnu lektvarů a přišla jsem pozdě. Typická já.

Můj odhad byl správný a přesně v šest hodin jsem stála před masivními kovovými dveřmi, vedoucími do kabinetu ředitele zmijozelské koleje.

A tam stojím doteď. Měla jsem chuť prostě se otočit a padnout do postele nebo se cpát výborným jídlem domácích skřítků. Ale to bohužel nešlo. No, ale vezmu to pozitivně, pořád lepší Snape než Umbridgeová.

Dodala jsem si odvahy a vstoupila. Kabinet byl tmavý a prostorný, plný nádob s podivnými tvory a zdi lemovaly dlouhé police s knihami.

"Slečna Whiteová." Snape se na mě zhnuseně podíval "Dochvilnost je vám zatím asi neznámá, přišla jste o minutu později!"

No to se z toho zhroutí svět.

"Omlouvám se." Zamumlala jsem, ale v duchu jsem ho proklínala. "Budete třídit staré papíry." Vyštěknul a kývnul hlavou směrem ke stolu, na kterém ležely dvě obrovské hromady papírů.

Došourala jsem se ke stolu a pustila se do nudné práce. Asi o hodinu později jsem měla všechno roztřízené a konečně jsem opustila Snapeův kabinet.

Vracela jsem se do společenky a zrovna jsem procházela kolem učebny přeměňování, když jsem zaslechla povědomé hlasy.

"Jamesi! Myslíš, že je to opravdu to, jako co to vypadá?." Zašeptal někdo. "Jsem si tím skoro jistý." Odpověděl mu šeptem nejspíš James.

Tak tohle si v žádném případě nenechám ujít. Stoupla jsem si vedle dveří a poslouchala.

"Vyzkoušíme to?" Zeptal se ten nejspíš James. "No... já nevím, je to strašně nebezpečný, co když se dostaneme do doby kdy žil Ty víš kdo?" Zašeptal ten druhý tak potichu, že jsem ho skoro neslyšela.

Počkat - vždyť Voldemort je už dávno mrtvý... Leda že by měli... Ne, to není možné všechny obraceče času se rozbili, když byl Harry v pátém ročníku na ministerstvu kouzel.

Jak jsem byla zamyšlená, ztratila jsem rovnováhu a vpadla rovnou do místnosti, kde v rohu stáli James Potter a jeho kamarád Tom Crevey.

"Zase ty?" Přejel po mě pohledem James. Jo zase já. A zase ty.

"Tohle je Whiteová." Představil mě James. "Olivia." Pozorně jsem si Toma prohlédla. Byl vysoký, s hnědými loknami, které se mu velmi příhodně vlinily kolem obličeje.

"Co to máš?" Podívala jsem se mu do ruky, ve které opravdu držel malý obraceč času. Měla jsem pravdu.

"Nic." Řekli oba najednou a Tom obraceč rychle strčil do kapsy. "Já vím co to je. Nechci vám kazit zábavu, ale měli byste to jít vrátit McGonagallové, je to strašně nebezpečné!"

Skvěle, už mluvím jako Hermiona. "Nevíš nic." Pohrdavě se na mě podíval Tom.

"Liv, jestli nechceš aby se ti něco stalo, radši se od nás drž dál. A od toho obraceče taky." James se na mě prosebně podíval.

"To bych vám také doporučovala slečno Whiteová!" Najednou před námi stála profesorka McGonagallová a nasupeně se na nás koukala.

"Všichni tři teď hned půjdete do svých postelí a zítra mi vysvětlíte co to mělo znanenat!"

"Fajn." Zamumlal James a pomalu se s Tomem začali šourat ke společence a já se vydala za nimi.

Ve vstupu na mě ještě James syknul "Hlavně si to nech pro sebe." A s tím zmizel do chlapecké ložnice.

×××

Večer jsem nemohla usnout. Pořád jsem musela přemýšlet o tom, jaké by to bylo se vrátit v čase třeba do doby, když v Bradavicích studoval Harry.

Nebo Poberti, nebo to snad ne, ale třeba Tom Raddle?

No každopádně by to bylo - ehm zajímavé. Někdy kolem půlnoci jsem konečně usnula a zdály se mi krásné sny, plné kouzel...

Ahoj! Konečně se tam začíná aspoň něco dít😂 vím že jsem špatná spisovatelka, tak to se mnou musíte vydržet. 😂💚
Dáme 15 přečtení?🥀💕

Any🌻