Nový život | hp ff ✓ KOREKCE

II.

Sešla jsem zpátky do kuchyně s napůl rozbaleným dopisem v ruce. Cítila jsem trochu zadostiučinění, že ho opravdu mám a kdybych byla blázen, nebyla bych jediná.

"Vidíte, má ho!" Vykřikl nadšeně Tom. Všimla jsem si, že mamka mezitím uklidila od oběda.

Položila jsem dopis na stůl a podívala se na rodiče. "Opravdu..." Vydechl táta. "Tak už ho rozbal!"

Opatrně jsem dopis otevřela a doslova jsem hořela zvědavostí. Vypadla z něj pozvánka do Školy čar a kouzel v Bradavicích a seznam učebnic.

"Hustý!" Nemůžu tomu uvěřit...

Byl to strašně zvláštní pocit. Bylo to štěstí, ale i strach a pořád jsem ještě nezahnala myšlenku na to, že je to všechno jenom hloupá sranda.

"Takže máme v rodině čarodějku!" Zaradoval se táta. Stejně jako já byl velký fanoušek Harryho Pottera.

"Liv, to je skvělé!" Usmála se na mě máma. Stejně jsem tomu pořád nemohla uvěřit, ale nadšení rodičů a Toma mě přesvědčilo.

Začala jsem se smát a samou radostí se mi chtělo všechny kolem objímat. "Já už se tak těším!" Vykřikla jsem asi po páté.

Vypadala jsem asi jako kdyby mi přeskočilo.

Protože... Já a čarodějka? Pojedu do Bradavic?! Můj sen se splní, já jsem prostě tak strašně šťastná, ani to nejde popsat, ale myslím, že si to dokážete představit!

Zbytek dne jsme se s tátou domlouvali, že musím vyfotit všechny profesory a kouzelná zvířata.

Musela jsem se ušklíbnout nad představou, jak někde nenápadně fotím profesorku McGonagallovou nebo třeba Hagrida. Určitě budou mít radost. Heh.

•••

Byl večer. Ležela jsem v posteli a přemýšlela o tom všem, co se mi dneska stalo.

Vlastně když teď o tom tak přemýšlím ani mě to moc nepřekvapuje, vždycky jsem byla jiná... Ale v tom dobrém smyslu.

A teď jsem byla hlavně šťastná, splnil se mi můj největší sen. "Potkám tam i Harryho Pottera?" Zeptala jsem se sama sebe.

Nejspíš ne, protože v týhle době už je Voldemort dávno mrtvej. To ale znamená, že tam potkám jeho syny.

James Sirius Potter a Albus Severus Potter.

Strašně je chci poznat, hlavně Jamese, Albus mi vždycky přišel trochu jako podivín. Celkem ironie, že to říkám zrovna já.

Další věc, která mi nedala spát, byla do jaké koleje mě Moudrý klobouk zařadí.

Jako každý potterhead jsem si dělala nespočet 'testů' a podobných věcí, ale to nic neznamená, nikdo vás nezařadí líp, než Moudrý klobouk.

Abych byla upřímná, chtěla bych do Nebelvíru. Byla bych ráda i za Mrzimor, ale do ostatních dvou kolejí se dle mého názoru nehodím, ale nechám se překvapit, Moudrý klobouk ví co dělá.

Zítra se pojedeme podívat na Příčnou ulici. Měl by nás tam doprovodit nějaký kouzelník, stálo to v dopise.

Strašně bych si chtěla koupit koťátko!

Nebo alespoň myš. I když nejvíc ze všeho se těším až si koupím svojí vlastní hůlku a až se naučím první kouzlo, musí to být... kouzelné. Zase jsem se nad sebou ušklíbla, poslední dobou to dělám nějak často.

Po další půlhodině přemýšlení, což u mě znamená bezcílné čumění do zdi, se mi začaly zavírat oči. Nechala jsem víčka, ať se zavřou a propadla se do kouzelné říše snů.

•••

Stáli jsme na rušné londýnské ulici. Ovšem, ta ulice nebyla jen tak obyčejná, byla plná kouzelníků, čarodějek a podivných tvorů.

Každou chvíli nám nad hlavami prolétla sova nebo někde vybouchla bomba hnojůvka. Klasická Příčná ulice.

Dovedl nás sem jeden milý kouzelník z Ministerstva kouzel, který u nás dneska ráno zazvonil, aby nám ukázal, jak se na všechna kouzelná místa dostat.

Provedl nás ulicí, ve které jsme zastavili u malé zapadlé hospůdky, domyslela jsem si, že je to Děravý kotel.

Zvláštní je, že jsme touhle ulicí procházeli docela často, ale Děravého kotle jsem si nikdy nevšimla.

"Tak, kam půjdeme jako první?" Zeptala se mě máma. Chtěla bych jít na všechna místa najednou! Všechno bylo tak... kouzelně dokonalé!

Nakonec jsem se rozhodla pro koupi hůlky, lákalo mě to asi nejvíc. "Strašně bych si chtěla jít koupit hůlku!" Odpověděla jsem a tak jsme zamířili k Ollivanderovi.

Když jsme vešli dovnitř, ucítila jsem vůni dřeva a něčeho zvláštního - možná vůně kouzel? Šťastně jsem se usmála a otočila se k prodavači.

"Dobrý den, co si přejete?" Zeptal se nás vysoký mladík za pultem. "Dobrý den, je tady pan Ollivander?" Zeptala jsem se nazpátek a pohlédla na něj.

"Pan Ollivander je už bohužel v důchodu, teď tady prodávám já." Odpověděl mladík a zářivě se na mě usmál.

"Přišla jste si vybrat hůlku, slečno?" "Ano." Dychtivě se rozhlížela po maličkém krámku, plném regálů napěchovaných malými, podlouhlými krabičkami s kouzelnými proutky.

"Hmm." dlouze se na mě zadíval a podrbal se na hlavě. "Už to mám!" Z jednoho z regálů vyndal pouzdro a podal mi hůlku.

"Mávni s ní." Připadala jsem si úplně jako Harry. Mávla jsem s hůlkou a jedna skleněná vitrína v obchodě praskla.

Omluvně jsem se pousmála a rychle hůlku položila zpátky.

"Tak ta asi ne, zkusíme jinou." Mladík mi podal další hůlku. Mávla jsem s ní a tentokrát se nic nerozbilo.

Jenom jsem v ruce cítila takovou zvláštní hřejivou sílu.

"Ta je správná! Lískové dřevo, 9 a třičtvrtě palce dlouhá, středně ohebná s blánou z dračího srdce." Usmál se mladík.

"Bude to 30 galeonů." Táta mu podal váček zlatých mincí, jejichž hodnoty nám ochotně vysvětlil onen chlapík, který nám sem ukázal cestu.

Vyšli jsme z krámku a zamířili k madame Malkinové. Nutno podotknout, že celou dobu, kterou jsem si hůlku vybírala, moje rodina na to koukala jako na zázrak.

Takhle jsme obešli všechny obchody, ve kterých prodávali něco, co bylo na mém seznamu.

Jako poslední jsme zamířili do obchodu s kouzelnými tvory. Vybrala jsem si krásnou zrzavou kočičku se zelenýma očima.

"Bude se jmenovat Lily." Oznámila jsem všem, protože proč nepojmenovat svojí kočku po mojí druhé nejoblíbenější postavě, ještě k tomu, když je jí tak podobná?

Moje první nejoblíbenější postavy jsou Poberti, miluju je všechny, což je taky občas vidět na mém chování a žertíkách.

Ale je pravda, že na základní škole se žertíky tropí dost špatně. V Bradavicích to ale bude jinak... Teda doufám.

A propos - za měsíc pojedu do Bradavic!
Nemůžu se dočkat...!

Další kapitola je tady!🌱❤️
Any🌻